(11.20 hodin)
(pokračuje Vojtilová)
Smyslem navrženého doplnění § 4b odst. 2 zákona o mzdě je určení sankce za porušení ustanovení o splatnosti mzdy, tzv. zadržování výplaty. Podle současné právní úpravy může o způsobu uspokojení nároku na mzdu při porušení ustanovení o její splatnosti rozhodovat ve sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem pouze soud. Zvláštní způsob uspokojování splatných mzdových nároků zaměstnance nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, stanoví zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů. Smyslem zákona o mzdě je úprava poskytování mzdy zaměstnancům a ustanovení ukládající obecnou sankci zaměstnavateli při nesplnění jednotlivých ustanovení do této úpravy svých charakterem nespadají.
Sankci však nelze stanovit ani vzhledem k individuální povaze jednotlivých případů. Rozdíl je například mezi nevyplácením mezd ze spekulativních důvodů, kdy si zaměstnavatel řeší na úkor zaměstnanců své obchodní problémy, a porušením splatnosti u zaměstnavatele, který je ve druhotné platební neschopnosti, a vysoká sankce by jeho postavení ještě zhoršila a ke splacení mezd zaměstnancům zcela jistě nepřispěla.
Lze proto předpokládat, že jediným orgánem, který je schopen zohlednit konkrétní okolnosti porušení uvedeného ustanovení, zůstává podle dosavadní právní úpravy příslušný soud. Kontrolní a sankční působnost úřadu práce přispívá ke zvyšování kázně zaměstnavatelů i v této oblasti.
Dalším novým ustanovením § 6a se navrhuje zavést příplatek za práci v sobotu a v neděli s odůvodněním, že podobná úprava je v platových předpisech ve veřejných službách a správě. Při sestavování zákona o mzdě se však vycházelo z požadavku stanovit v podnikatelské sféře minimální mzdovou kompenzaci na vlivy, k jejichž ocenění zavazují Českou republiku ratifikované mezinárodní úmluvy a jiné mezinárodní dokumenty. Proto zákon o mzdě stanoví nárokově pouze ocenění práce přesčas, práce ve svátek a práce v noci. Samostatně rovněž upravuje mzdové nároky zaměstnanců za práce v prostředí s prokazatelným vlivem na specifické poškození organismu. Toto prostředí je charakterizováno příslušnou hygienickou normou. Práce v sobotu a v neděli není ani předmětem mezinárodní úmluvy a charakter újmy zaměstnance zdaleka nedosahuje intenzity negativních vlivů práce ve ztíženém a zdraví škodlivém prostředí. Proto nebyly zákonem mzdově zvýhodněny a ani jejich zvýhodnění nelze doporučit.
Zákon o mzdě však současně nevylučuje sjednání takového zvýhodnění v kolektivních pracovních nebo jiných smlouvách nebo jeho stanovení opatřením zaměstnavatele. Mzdové zvýhodnění za práce v noci a ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí podle zákona o mzdě nepřísluší obecně, ale pouze v případech, kdy není sjednáno v kolektivních smlouvách. Zákon o platu, na který se předkladatelé v návrhu odvolávají, nestanoví pouze základní ochranu při odměňování zaměstnanců jako zákon o mzdě, ale jeho úkolem je stanovit komplexní platový systém pro odměňování. Zahrnuje proto všechna hlediska, která souvisejí s vykonávanou prací, hlavně složitost, odpovědnost a namáhavost práce, obtížnost všech pracovních režimů, pracovní schopnosti a způsobilost a dlouhodobou výkonnost. Jedná se mimo příplatku za práci v sobotu a v neděli o řadu dalších hledisek a složek platu, jejichž uplatnění v podnikatelské sféře by bylo možné, ale mimo rámec přijaté koncepce.
Přijatelné není ani vlastní znění jednotlivých ustanovení, které nenavazuje na dosavadní terminologii a způsob vymezení ostatních ustanovení tohoto zákona.
Navrženou úpravu zákona o mzdě nelze vzhledem k uvedeným skutečnostem doporučit, a proto se připojuji k návrhu na její zamítnutí. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Vojtilové. Konstatuji, že mám další dvě přihlášky do rozpravy, a to paní poslankyně Dundáčkové a pana poslance Grospiče. Nyní v obecné rozpravě vystoupí paní poslankyně Alena Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, poslanecký návrh novely zákona o mzdě směřuje ke dvěma poměrně zásadním změnám zákona o mzdě. První změna zavádí institut tzv. zaručené mzdy, druhá změna pak nárok na příplatek za práci v sobotu a v neděli.
První změnou si předkladatelé kladou za cíl zvýšit jistotu zaměstnance tím, že zavádí institut zaručené mzdy a navíc zavádí sankce v případě, že dojde k zadržení výplaty mzdy. Předkladatelé v důvodové zprávě uvádějí, že se vracejí k uplatnění původního institutu zaručené mzdy. Domnívám se, že s tím není možné souhlasit. Není možné tvrdit, že na rozdíl od předchozí současná legislativa negarantuje vyplácení mezd a sjednaných mzdových příplatků a že zákonné garance státu byly zúženy pouze na minimální mzdu a zákonné příplatky.
Obávám se, že zde došlo k nedorozumění či nepochopení. Je třeba rozlišovat mezi zárukou mezd a mezi minimálními mzdovými nároky, které za práci zaměstnanci příslušejí. Institut zaručené mzdy, který byl původně obsažen v zákoníku práce, byl opuštěn v roce 1992 novým zákonem o mzdě proto, že zákon zaručuje uspokojení veškerých mzdových nároků, jak to vyplývá z ustanovení § 252 a následujících zákoníku práce. Veškeré mzdové nároky jsou totiž vymáhatelné, a to i v soudním řízení. Při nevyplacení mzdy může zaměstnanec dokonce vymáhat i úroky z prodlení. Dřívější institut zaručené mzdy, na nějž se předkladatelé odvolávají a na nějž navazují, pokrýval v tehdejším mzdovém systému tarifní mzdu a mzdové příplatky. Byl často kritizován, protože v podstatě zpochybňoval obecně uznávané pojetí nároku na mzdu jako vymáhatelného individuálního práva.
Specifickým problémem je však možnost uspokojení zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele - a to už je řešeno v zákoně č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.
Za této situace, kdy veškeré mzdové nároky jsou vymáhatelné na základě zákona o mzdě a dalších zákonů a výplatu mzdy při platební neschopnosti zaměstnavatele řeší zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, je tedy zavádění institutu zaručené mzdy nadbytečné. Žádné ustanovení nezaručí, že každý zaměstnavatel ve všech případech vyplatí zaměstnanci mzdu. Bylo by skvělé, kdyby bylo možné nevyplácení mzdy právní úpravou zcela vyřešit nebo odstranit.
Ještě mi dovolte několik formálních poznámek k nově navrhovanému § 4b odst. 1 zákona. Pojem mzda dle platného znění zákona zahrnuje i mzdové příplatky. Návrh je však odděluje od mzdy. V tomto odstavci je použit pojem "mzdové předpisy", které již v současné době neexistují. Pro vysvětlení dodávám, že dříve se těmito předpisy rozuměly předpisy jednotlivých odvětvových ministerstev.
Druhým návrhem na změnu obsaženou v tomto tisku je zavedení povinného příplatku za práci v sobotu a v neděli. Domnívám se, že v současné době, kdy se naši občané připravují na tvrdou soutěž o budoucnost svou i své země ve složitém konkurenčním prostředí Evropské unie, by tato změna nebyla vhodná. Současná úprava zákona funguje k plné spokojenosti zaměstnanců i zaměstnavatelů, protože jim poskytuje určitou smluvní volnost. Po vzájemné dohodě zaměstnavatele a zaměstnanců jsou zaměstnanci v řadě případů za práci o sobotách a nedělích finančně zvýhodněni, protože celkové mzdové náklady nejsou dány pouze libovůlí zaměstnavatelů, ale především postavením firmy na trhu a stavem konkurence. Předepsaným zvýšením příplatků za soboty a neděle striktně bez možnosti dohody by se mzdy v jiných položkách musely zase snížit.
Dovolte mi také pár poznámek ke zpracování návrhu. Především není možné souhlasit s myšlenkou, že místo příplatku za práci v sobotu a v neděli by bylo možné poskytnutí náhradního volna. Práci o víkendech nelze zaměňovat s prací ve svátek. Svátky mají povahu mimořádně významných dnů pracovního klidu. Sobot a nedělí je však v roce více než sto, což představuje více než jednu čtvrtinu celkového rozsahu kalendářních dnů.
***