(16.20 hodin)
(pokračuje Recman)
Právě proto, že je to reálná hrozba. A znovu se odvolám na poslední léta, kdy nás živelní katastrofy postihly na území celé České republiky, a to v letech 1997, 1998 a 2002.
Druhý pohled, který zde chci vzpomenout, je otázka formy vytvoření takovýchto finančních prostředků. Nazval bych to rovněž určitou rezervou.
Pan místopředseda Tlustý navrhuje vytvořit rozpočtovou rezervu Poslanecké sněmovny do výše 2 procent hrubého domácího produktu. Uvedl tady i částku, která by dosáhla maximální výše 43 miliard korun, pokud bychom za základ vzali hrubý domácí produkt v roce 2002. Pokud by skutečně bylo ve fondu takovéto množství finančních prostředků, musím říci, že by skutečně bylo výhodou pro vládu, pro stát, že by takto kumulované finanční prostředky v řádu desítek miliard byly okamžitě k dispozici. Na druhé straně - a tady vidím výrazně větší riziko a nedostatek tohoto návrhu - je fakt, že by finanční prostředky v této maximální výši byly svým způsobem mrtvými penězi, které by sice byly okamžitě k dispozici, byly by deponovány na účtu, stát by mohl z nich v podstatě pobírat úroky, ale tyto finanční prostředky by scházely ve státním rozpočtu.
Jsem přesvědčen, že je potřeba otevřít diskusi o této věcné podstatě, to znamená o navýšení určité rezervy, ať už Poslanecké sněmovny, nebo vlády, která by na řešení takovýchto situací, takovýchto katastrof, byla vytvořena. Jsem přesvědčen, že současná vládní rezerva, současná vládní rozpočtová rezerva, která je v kapitole VPS a která dosahuje řádu stamilionů korun, je z tohoto pohledu naprosto nedostatečná a mizivá. Přesvědčili jsme se o tom naposledy v srpnu a po srpnových povodních v roce 2002, kdy vláda během několika dnů vyčerpala veškeré tyto finanční prostředky. Musela se mimořádně scházet Poslanecká sněmovna, aby přijala opatření s cílem získat a uvolnit finanční prostředky pro potřeby vlády. Tady - myslím si - je to zcela legitimní. Můj názor je: ano, je třeba takovouto diskusi otevřít. Otázkou už potom je, jestli tou formou bude rezerva Poslanecké sněmovny, nebo jestli jí bude současná existující rozpočtová rezerva vlády.
Osobně se domnívám, že zcela legitimní a velice důležitá bude otázka nastavení výše finančních prostředků - jestli deset, patnáct, čtyřicet nebo kolik vlastně miliard.
Jsem přesvědčen o tom, že je potřeba vytvořit určitý prostor pro diskusi o této problematice. Jsem přesvědčen o tom, že ten prostor může být využit právě mezi prvním a druhým čtením. Z tohoto důvodu nebudu navrhovat a nebudu ani doporučovat zamítnutí tohoto tisku v prvním čtení. Jsem přesvědčen o tom, že - byť jde o věcný problém - i zamítnutí předchozího tisku, to znamená změny ústavy, neznamená, že nemůžeme projednávat sněmovní tisk 193, protože, myslím si, zcela legitimně mohou fungovat vedle sebe. To znamená, pokud by byl schválen - to říkám teď zcela hypoteticky - návrh zákona v tisku 193, projednával by se ve stejném režimu, jako se dnes projednávají zákony, jak by se dnes projednávalo uvolňování finančních prostředků. Nebylo by to podpořeno novelou ústavy.
Já ještě jednou chci na závěr zdůraznit, že nebudu podporovat zamítnutí tohoto tisku, a předpokládám, že diskuse k této problematice se rozvine na jednání rozpočtového výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Další přihlášky v písemné podobě nemám. Z místa se hlásí pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. I já přicházím diskutovat - doufám, že v racionální rovině - a vyjádřit se k některým slovům, která zde zazněla, zejména v části vystoupení pana zpravodaje.
Jako jeden z důvodů pro přednesení návrhu na zamítnutí či pro vrácení předkladateli k přepracování zde zazněla výtka, že se v podstatě formálně jedná o jakýsi nový mandatorní výdaj, který povinně zakládáme do tvorby výdajové stránky státního rozpočtu na každý jediný rok v budoucích letech. Já bych chtěl nabídnout panu zpravodaji jinou výkladovou rovinu, resp. jiné označení této položky. Napsal jsem si tady s sebou do poznámek, že se daleko spíše než o mandatorní výdaj jedná o mandatorní pojištění, mandatorní pojištění proti finančním důsledkům živelních pohrom a katastrof, které, bohužel, jsou součástí našich životů.
Já myslím, že postup zvolený předkladateli tohoto sněmovního tisku je daleko spíše postupem obezřetným než nějakým odložitelným, odmyslitelným výdajem státního rozpočtu. Vzpomeňme, kolikrát už jsme stáli v situaci, kdy vedle bilance schváleného státního rozpočtu najednou hledáme zdroj v rozsahu několika miliard korun a v podstatě nenacházíme jinou rovinu úvahy, jiný způsob řešení, než je prohloubení státního deficitu vypsáním dluhopisů. Toto je efektivní způsob, jak předem říci občanům České republiky, že vláda v části jedné a parlament v části druhé mají dostatek likvidních zdrojů pro řešení finančních důsledků přírodních katastrof.
Je to navržené řešení, které, doufám, v průběhu druhého a třetího čtení dokážeme pozměnit tak, aby vyhovovalo většinové vůli této Poslanecké sněmovny. Zásadně ovšem prosím o to, abychom zvážili důsledky toho, že zamítneme tuto předlohu, resp. tyto dvě předlohy.
Zamítnutím se sice zbavíme problému jednat o tom, nezbavíme se ovšem toho, že například příští rok může přijít voda a my tu budeme stát na stejném místě, ve stejné situaci, ovšem reálně v situaci, kdy například jednal - už zde byl zmiňován - rozpočtový výbor, který mimořádně pak dává vládě v rámci platných zákonných omezení právě jenom tolik zdrojů, kolik je možné, a my nedokážeme využít celý prostor, který bychom dokázali využít, pakliže přijmeme tyto navrhované sněmovní tisky.
Je to jistě také diskuse, kde každý z nás vidí společenské priority a priority toho, co -
Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní a pánové! Pane poslanče, promiňte, že jsem vám vstoupil do vašeho vystoupení. Chtěl bych - jistě i vaším jménem - požádat společné kolegy o to, aby se ztišili.
Úspěch tohoto mého apelu posuďte sám.
Poslanec Michal Doktor: Já to nebudu komentovat, pane předsedající, já už jsem si zvykl. A ani to nebudu odvozovat od úrovně řízení předsedajícího. Všiml jsem si, že to nemá absolutně žádnou váhu na atmosféře, která tady někdy vládne.
Chtěl jsem říci, že pokud se týká našeho různého pohledu na společenské priority, pak se já přikláním k tomu, že je-li výdajová stránka státního rozpočtu určena vůbec k nějakému - řazeno ve společenských prioritách - plnění, tak je to snad k nějaké pomoci tohoto druhu než například k nadbytečným sociálním dávkám. A tak dále, a tak dále.
Dovolte mi říci jen několik slov na závěr k vystoupení, které zde uvedl pan místopředseda Poslanecké sněmovny, pan poslanec Vojtěch Filip, k oné dvojí metodě při plnění té rozpočtované částky a při její výplatě a realizaci.
Já na tom nevidím nic zvláštního, nic, co by bylo nepoužitelného. Jednak při plnění tohoto mandatorního pojištění vzniká pouze finanční zdroj. Vzniká nějaká likvidní odložená suma, o níž víme - jak vláda ve své exekutivní moci, tak my - že ji máme k dispozici. Ovšem užití této sumy, která nemá žádné mašličky, není adresná, je nepochybně daleko důležitější a vyžaduje daleko větší společenskou shodu i na úrovni rozhodování parlamentu. A já bych se vůbec nebránil tomu, kdyby plnění vznikalo prostou většinou a to rozhodnutí o užití těchto zdrojů vznikalo ústavní většinou v Poslanecké sněmovně.
***