(19.10 hodin)

Poslanec Alexander Černý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi učinit několik drobných poznámek k tomu, co je předmětem našeho dnešního jednání, to je tisk č. 285 a to, co s ním souvisí.

Pan premiér ve svém úvodním vystoupení prohlásil, že vítězství spojenců je nepochybné. Předpokládám, že v tuto chvíli na světě neexistuje nikdo, kdo by o tom pochyboval. Já bych chtěl jen podotknout, že to, že je nepochybné, ještě neznamená, že už nastalo. Z toho pouze vyvozuji, že onen proces, který k definitivnímu vítězství povede, stále ještě probíhá. A vzhledem k tomu, že se tady koneckonců i v předloženém materiálu používají termíny, jako je "koaliční operace", dovolím si podotknout, že je nezbytně nutné chápat tyto termíny jinak, než se často objevuje např. v tisku. Pod pojmem "koaliční operace" si zrovna tak můžeme například představit preventivní agresivní válku, to jsou termíny, které se běžně používají v této souvislosti, už jsem dokonce četl i termín "akt státního terorismu". To vše je koaliční operace.

Ono očekávané vítězství spojenců, o kterém mluvil pan premiér, s sebou nese i to, co se cudně nazývá v onom materiálu "zhoršení humanitární situace v Iráku". V průběhu dnešního odpoledne jsem slyšel celou řadu argumentů, které mě měly přesvědčit o tom - a pan ministr Svoboda to tady velmi plasticky podával - že za zhoršení humanitární situace v Iráku je odpovědný především režim Saddáma Husajna. Mám pocit, že nikdo nepochybuje o tom, že Saddám Husajn je to nejhorší, co mohlo irácký lid potkat, a pánbu zaplať, že už je pryč. Ale troufám si tvrdit stejně vehementně, jako to dělal pan ministr Svoboda, že zhoršení humanitární situace v průběhu posledního měsíce nemá na svědomí až tak Saddám Husajn, ale především dopady oné "koaliční operace", přeloženo tedy opět do češtiny, oné válečné operace, a její důsledky, tedy působení okupačních sil na území Iráku v průběhu posledních týdnů.

Další termín, který se hojně vyskytuje v diskusi i v materiálu, který je nám předložen, je "rezoluce Rady bezpečnosti". To je v poslední době velmi často skloňované souvětí. Chci jen podotknout, že rezoluce Rady bezpečnosti je něco, čím se mnozí zaklínáme, když se nám to hodí, mnozí považujeme ale rezoluci Rady bezpečnosti za bezvýznamný cár papíru. Koneckonců to, jakým způsobem Spojené státy a jejich nejbližší spojenci, tedy v tuto chvíli zatím ještě čtyři nejbližší spojenci, kteří se podílejí na válečné operaci v Iráku, s rezolucemi zacházejí, dokladovaly naprosto přesvědčivým způsobem. Naše vláda se chová obdobně. Když se jí to hodí, je jí rezoluce dobrá, když se jí to nehodí, tak ji prostě přehlíží.

"Vojenská zdravotní péče ČR" je rovněž fenomén, o kterém je dnes mnohokrát řeč. Někdy se tomu říká polní nemocnice. Chci ubezpečit všechny ty, kteří si nedokáží přeložit toto slůvko "polní", že to je prostě vojenská nemocnice. Polní nemocnice vskutku znamená vojenská nemocnice. A já vůbec nemám důvod pochybovat o jejích schopnostech. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že naše vojenská-polní nemocnice disponuje skvělými schopnostmi, že je naplněna skutečnými odborníky, že disponuje skvělou technikou a že je opravdu schopna poskytovat velmi účinnou pomoc.

Dovolím si trošku odbočit: mnohdy by naši domácí pacienti možná spíše po kvalitě této pomoci než po tom, co jim poskytuje naše civilní zdravotní péče, určitě sáhli.

"Kontingent Armády ČR", to je terminus technicus, který se velmi často vyskytuje v materiálu předloženém nám vládou. Chci jen zdůraznit, že v tuto chvíli ten kontingent je stále tvořen, jak si představuje vláda, chemiky, zdravotníky, ženisty, v době, kdy nám to předkládali, i poměrně masivním souborem specialistů, speciálních sil, tedy lidí, kteří jsou všechno jen ne to, co by měli být v této souvislosti. Tento kontingent, který má mít sílu 700 lidí a má působit v Iráku ne zcela přesně vymezenou dobu a má nás stát zhruba půl miliardy, to je věc, o které bychom se dnes měli bavit především, protože jen jeho velmi malá část může být považována za vskutku humanitární jednotku.

A "operační hledisko", to je další terminus technicus, který se v té zprávě objevuje a který nás má zřejmě přesvědčit o tom, co je nejvhodnějším způsobem pro to, jak dostat konečně řekněme tedy ten vojenský kontingent na území Iráku.

Já bych chtěl ještě v této souvislosti připomenout několik argumentů, které tady dnes odpoledne zazněly, a potom se zeptat pánů, kteří byli jejich nositeli, jestli by byli tak laskavi a vysvětlili je trošičku podrobněji.

Pan premiér se zmínil o jakýchsi předběžných jednáních o vyslání toho našeho kontingentu - dnes už tedy nejenom nemocnice a zdaleka nejen zdravotníků, ale celého kontingentu - do Basry. Velmi by mě zajímalo, kdyby byl tak laskav a upřesnil, s kým vlastně jednal, kdo je ten jeho partner vyjednávání na druhé straně, na základě čeho tedy vláda vlastně dospěla k tomu, co vlastně bude vysílat nebo co chce vysílat, a proč zrovna do Basry a ne jinam. Tedy proč zrovna do Basry, to bych byl schopen pochopit, ale s kým jednal, to by mě opravdu zajímalo.

Pan minstr Tvrdík dnes odpoledne se zmínil o tom, že je mu nepochopitelné nebo že nechápe, co je nepochopitelného na tom, když pomoc nabízejí právě vojáci. Na tom by nebylo nic až tak nepochopitelného, kdyby ti vojáci byli opravdu jednotkami, které k tomu mají nějaký a podle mezinárodního práva pokud možno nejčitelnější mandát. Už jsme tady odpoledne také slyšeli o tom, jak to vypadá, když se mezinárodní právo nahrazuje právem silnějšího, a mám pocit, že to je právě to, oč tu běží. Nám by ani tak nevadilo, kdyby naši vojáci měli poskytovat humanitární pomoc, ale opravdu nám vadí, když to dělají na jiné bázi, než která je naprosto průhledná, naprosto čitelná a z hlediska mezinárodního práva pro nás všeobecně přijatelná.

Byli jsme několikrát ubezpečováni, že se jedná o nebojový tým. Celý armádní kontingent v síle těch zhruba 700 lidí je tedy vyloženě nebojovým týmem. To mě opravdu dojímá. Zajímalo by mě, jestli tedy naše armáda disponuje něčím jiným než výlučně nebojovými týmy - to, co je použitelné, asi vůbec jiný charakter nemá.

Pan Nečas ve svém vystoupení velmi plasticky zdůvodnil, proč je nezbytně nutné a za jakých podmínek bychom měli onen kontingent a kam vyslat. Mě v jeho vystoupení zaujala jen jedna myšlenka, ze které vlastně vyplývá, že by se téměř dal zrušit Červený kříž a podobné organizace, protože všude, kde se tyto instituce vyskytují a kde působí, jsou zpravidla krizové oblasti.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP