(14.50 hodin)
(pokračuje Škromach)
Z uvedeného je patrno, že nelze souhlasit ani s tvrzením, že opomenutí valorizace omezující hranice, nikoliv procentní výměr ve stejné výši, jako jsou valorizovány důchody, je porušením schvalovacích podmínek zákona č. 235/1992.
Byly tady položeny některé dotazy, možná na ně odpovím těmito stanovisky.
Neupravování neexistujícího právního institutu není porušením schvalovacích podmínek, jak byly při přijímání zákona č. 235/1992 Sb. formulovány, protože státní instituce mohou vyplácet nebo realizovat pouze věci, které stanoví zákon. Problém, který je spojován pouze s velmi úzce vymezenou skupinou horníků, se netýká pouze této skupiny ani pouze horníků v širším slova smyslu, ale může být i podstatně obecnější. Jakékoliv dílčí nebo vymezující řešení přinejmenším hraničí s ústavností takového řešení, protože by zpochybňovalo celý systém důchodového pojištění, tak jak byl postupně vytvářen. Prostě nároky vznikaly za určitých podmínek a k určitému datu tak, jak se měnily zákony související s důchody. Komplexní řešení dané problematiky je prakticky vyloučeno.
Tady bych na závěr zdůraznil jednu zásadní věc, protože samozřejmě je možné celý systém dorovnat na ty nejvyšší sazby, které v systému jsou. Nikdo zatím nedokázal definovat ani spočítat, jaké finanční dopady by to pro tento systém mělo. V situaci, kdy se potýkáme s otázkou zajištění financování už tak napjatého systému sociálního pojištění a důchodů, si neumím představit, že bychom k tomu měli přistoupit. Zřejmě jediné spravedlivé řešení podle pana poslance by bylo dorovnávání pouze na horní hranice, které historicky vznikly.
Mám obavu, že ani pan poslanec nepředložil řešení, z jakých finančních zdrojů by chtěl pokrýt toto navýšení. Dovolím si odhadnout, že by šlo o poměrně velké částky, protože by určitě nezůstalo pouze u této omezené skupiny horníků. Samozřejmě by se ozvaly další skupiny našich seniorů důchodců, kteří píší tyto stížnosti. Už jako poslanec jsem měl možnost se s nimi seznámit.
Problém je v historickém vzniku těchto nároků. Musím říci pro objektivnost, jak jsem uvedl ve svém vystoupení, že tyto "relativní" nespravedlnosti vznikaly už v dobách dávno před rokem 1989 a bylo na ně založeno už v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Toto je moje odpověď.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Pan poslanec Gongol bude reagovat.
Poslanec Jaroslav Gongol: Vážený pane ministře, pečlivě jsem sledoval vaši odpověď a musím reagovat na to, co jste zde řekl. Já mám pocit, že jste zcela nepochopil rozdíl mezi zákonem 188, 235 a 155, samozřejmě v jiných letech, já už ty roky neuvádím. Prostě zákon číslo 188/2001 řešil úplně jinou problematiku. Řešil problematiku týkající se horníků, ale těch, kteří odešli do důchodu podle zákona o odchodu v 50 letech. Já jsem byl spoluautorem nebo spolusignatářem tohoto zákona a víte dobře, že v průběhu projednávání došlo k situaci, že se řeklo, že buď vyřešíme alespoň polovinu postižených lidí, nebo nebude přijato nic. Za těchto podmínek jsem prostě musel i já říci "raději něco". Všichni víme, že jsme tím nedořešili daný stav věci. Já nehovořím o lidech, kteří odcházeli v 50 letech do důchodu. Hovořím o lidech, kteří podle zákona č. 235/1992 už v té době měli nárok na odchod do důchodu z první či druhé kategorie a kterým tento zákon 235 garantoval, že budou požívat všechny výhody příslušné do konce působnosti tohoto zákona.
Vy hovoříte o tom, že zákon z roku 1959 na to reagoval a že stanovil maximální výši důchodů. Samozřejmě o tom vím. Ta výše důchodů byla podle mého názoru výchozí základnou pro to, co vy zde nechcete uznat, a to je částka 5 100 Kč. Vy tady říkáte, že nelze valorizovat něco, co ze zákona neexistuje. Proč tedy pro výměr těchto důchodů používáte jako strop částku 5 100 Kč? Pane ministře, určitě pochopíte, že to nemá logiku.
Protiústavní je, že nebyly dodrženy záměry zákona 235. To je neústavní, nikoliv to, že bychom třeba valorizovali tu částku.
Vy se mě ptáte na to, jaké mám řešení. Já jsem vám tu řešení nabídl. Kdyby v každém roce od roku 1995 byla částka 5 100 valorizována o příslušné procento valorizace stejně jako ostatní důchody, tak jsme u tohoto problému dnes nebyli a důchody by se pohybovaly ve stejné výši, jako je výše u starodůchodců.
Problém může být samozřejmě širší. Já nehovořím o tom, že nemůže být širší. Já ale předpokládám, že při stavu úředníků, které máte na svém ministerstvu, jste si dal tu práci a nechal jste si předložit, jaký bude dopad do státní kasy nebo do fondu důchodového a sociálního zabezpečení. Ale pane ministře, tím, že nejsou prostředky, se přece nedá argumentovat, že nebudeme dodržovat zákony. To přece není logické ani normální. Je možné, že nejsou peníze, ale není to dostačující argument pro to, abychom porušovali podle mého názoru zcela flagrantně zákon 235.
V závěru jsem vás požádal, pane ministře, abyste mi odpověděl na čtyři zcela logické otázky. Bohužel musím konstatovat, že jste v podstatě reagoval pouze na jednu. To je ta částka 5 100 Kč, kterou nepovažujete za částku, která by byla částkou stanovenou zákonem. Ostatní otázky jste ponechal bez povšimnutí. Prostě jste mi neodpověděl na zásadní otázku, proč důchodce z první kategorie, který šel do důchodu v roce 1995, má dnes o 3 000 Kč nebo v příštím roce o 3 500 Kč více než ten, který odpracoval do roku 1992 - to zdůrazňuji - příslušný počet let v příslušné kategorii, ale do důchodu půjde s částkou o 3 000 až 3 500 Kč nižší. To jsem považoval za stěžejní otázku. Bohužel jsem na to logickou odpověď nedostal.
Protože bych se pravděpodobně logických odpovědí nedočkal, chci požádat tuto sněmovnu, aby vyjádřila nesouhlas s odpovědí pana ministra Škromacha na moji interpelaci. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. O slovo požádal pan ministr Škromach, poté paní kolegyně Páralová.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Vážené dámy, vážení pánové, já bych ještě krátce reagoval na vystoupení pana poslance v tom smyslu, že já jsem ve skutečnosti odpověděl, ale problém je v tom, že se lišíme v názoru na to, kdy já říkám, že postup ve výplatě a valorizaci důchodů vyplývá ze zákonů, které byly schváleny. Nakonec i pan poslanec říká, že pokud by od roku 1995 byl jiný způsob stanovení těchto důchodů, tak by to bylo možná jiné.
***