(18.30 hodin)
(pokračuje F. Beneš)
Připomněl bych tady ctěným kolegům z Prahy, že v programovém prohlášení pražské rady je uvedený úkol.
A poslední paradox, který bych chtěl připomenout, je, když jsme tady slyšeli mnoho statistických čísel - podívejte se, kolegyně a kolegové, do statistických údajů a zjistíte překvapení. Zjistíte, že náklady na nájemní bydlení v České republice byly v minulých letech vyšší než na bydlení vlastnické. Nemá cenu to dále komentovat.
Já vám děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo paní kolegyně Miroslava Vlčková, poté se připraví pan poslanec Křeček.
Poslankyně Miroslava Vlčková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vláda, vycházejíc z potřeby sociální únosnosti i ekonomických podmínek společnosti, připraví a předloží návrh zákona o nájemném z bytu, který stanoví regulační pravidla místně obvyklého nájemného a pravidla úhrady služeb spojených s bydlením. Vláda předloží návrhy směřující ke snížení počtu nevyužívaných bytů. Vláda předloží novou úpravu příspěvku na bydlení zajišťující přiměřenou ochranu občanů ve všech formách bydlení. Odstavec 5.2 kapitoly 5 Programového prohlášení vlády České republiky.
Ano, vážení kolegové, téměř po dvou letech opět projednáváme vládní předlohu o nájemném a já jsem si dovolila ocitovat, do jaké míry odpovídá programovým závazkům kabinetu. Před dvěma lety jsem hlasovala o zamítnutí předlohy již v prvém čtení. Důvodem byla absence odpovídajícího příspěvku na bydlení. Dnes stojím před stejným problémem. Dle § 4 odst. 3 písm. b) může být nájemné zvyšováno bez souhlasu nájemce až o 10 % ročně. Pokud návrhu dobře rozumím, tak dynamika růstu nájemného má být dvakrát rychlejší než dynamika růstu mezd a třikrát rychlejší než dynamika růstu penzí a dalších sociálních dávek. Pronajímatelům to však nestačí, hovoří o protiústavnosti, nepřípustné a hluboce ztrátové úrovni nájemného, o přímém rozporu návrhu zákona s verdiktem Ústavního soudu, a to za situace, kdy nejen že nájemné bydlení je již prokazatelně ziskové, ale snad kromě splácení hypotéky také nejdražší ze všech sektorů.
Netroufám si v tuto chvíli spekulovat, jaká sazba bude nakonec a kým schválena a jaké bude mít ekonomické a sociální dopady. Chci ale s plnou vážností upozornit sněmovnu, že i vládou navržených 10 % je za současné sociální neochrany nepřijatelné, a to pro statisíce starobních důchodců, pro desetitisíce zdravotně postižených, pro rodiny dlouhodobě nezaměstnaných i pro vícečlenné rodiny v hlavním městě Praze, v Brně i v dalších krajských městech, a to v regionech, které jsou v nájemním bydlení dominantní.
Posuďte prosím se mnou několik čísel. Průměrný starobní důchod sólo činí v hl. m. Praze 7514 Kč a celkové náklady na bydlení jednočlenné rodiny průměrného důchodce bydlícího v jednopokojovém bytě po desetiprocentním zdražení nájemného 3405 Kč. Tedy 45,31 % průměrného starobního důchodu. Na zaplacení léků, potravin, opotřebovaného ošacení průměrnému starobnímu důchodci po zaplacení inkasa zbude 4109 Kč. Jde o 1789 Kč vyšší částku nad oficiálně stanovenou hranici bídy, která je v Praze navíc o 10 procentních bodů podhodnocena. Nárok na současný příspěvek na bydlení průměrný důchodce nemá, jeho příjmy jsou totiž považovány za dostatečné. Životní úroveň průměrného pražského důchodce je tedy o 60 Kč denně nad podhodnoceným životním minimem. Dále je nezbytné zdůraznit, že jde o důchod průměrný, který většina Pražanů nemá. Průměrný důchod pražského starodůchodce je o 370 Kč nižší, to je 7136 Kč měsíčně. Jeho náklady na bydlení tak dosahují 47 % důchodu. Na zaplacení zase léků, potravin opotřebovaného ošacení průměrnému pražskému důchodci zbude 3731 Kč. Tedy o 1411 Kč více nad stanovenou hranici bídy. Denně jde o částku 47 Kč nad životní minimum. Přitom jen náklady na léky u těchto lidí běžně přesahují 500 Kč měsíčně. U dvoučlenné rodiny důchodců je situace poněkud lepší. Jejich náklady na bydlení přesahují 36 % průměrného důchodu a dvoučlenné rodiny pražských starodůchodců 38 % průměrného starobního důchodu.
Tato čísla jsou podle mého názoru alarmující. Více než dvojnásobné převýšení evropského standardu u lidí, kteří se nemohou bránit, má významnou vypovídající hodnotu. Důsledky jsou pak tragické. 75letý důchodce se stal neplatičem, byla mu odpojena elektřina, plyn a on, aby nezmrzl, instaloval v bytě kamna na pevná paliva, která při nepozornosti zapálila byt. Tuto informaci mám z televize, ale staré lidi potkávám mezi bezdomovci, mezi bezdomovci potkávám zdravotně postižené. Jaká jsme to společnost? Mrazí mě při těchto faktech v zádech.
Na březnové schůzi Poslanecké sněmovny byla zamítnuta koncepce kolegy Zralého, která tuto situaci navrhovala řešit. Dnes vláda neplní své programové závazky a předkládá další zvýšení nájemného bez sociální kompenzace. Osobně budu mít velké problémy, abych za těchto podmínek vládní návrh zákona podpořila.
Děkuji za pozornost těm, kteří jste mi ji věnovali.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní má slovo pan poslanec Křeček, připraví se pan kolega Kužvart.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážení členové vlády, pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem původně nechtěl vystupovat, a to především proto, že problematika bydlení je mediálně výživná, bylo toho řečeno mnoho. Já jsem řekl řadu věcí, někdy říkáme až příliš mnoho o těchto věcech a ty názory jsou celkem jasné, takže není třeba to příliš rozpitvávat. Dovolte mi několik poznámek.
Především úvodem samozřejmě nejen že jsem ve střetu zájmů, protože bydlím v nájemním bytě a k překvapení pana poslance Kvapila v tom bytě bydlím 65 let, čili ne že by všichni nájemci získali byt v minulém režimu, jak se domnívá, ale co hůř, já ještě patřím k těm, kteří se jako ochránci nájemníků natřásají před televizními kamerami, jak nás citlivě nazval pan poslanec Bratský. Takže jsem několikanásobně ve střetu zájmů.
Myslím, že v té debatě tady uniká jedna zásadní věc. Na světě jsou dva způsoby regulace nájemného.
***