(11.00 hodin)
(pokračuje Marvanová)
Tehdy, právě v roce 2001 a v roce 2002, při projednávání zákona o státní službě vznikla na půdě tohoto parlamentu, této sněmovny politická dohoda, že lustrační ustanovení zůstanou zachována, zůstanou vně zákona o státní službě a že je není možné bez náhrady zrušit. K tomuto návrhu se tehdy připojil nejen celý garanční výbor sněmovny pro sociální věci a zdravotnictví, ale tento návrh ve sněmovně pak také byl drtivou většinou poslanců přijat, s výjimkou poslanců KSČM.
Já chci apelovat na tuto sněmovnu, aby ctila tuto dohodu z roku 2002. Zejména bych ráda toto připomněla poslancům ostatních klubů, kromě klubu KSČM, aby jednali v souladu s touto politickou dohodou, která byla učiněna, která zní, že lustrační zákony zůstanou zachovány. Bylo by porušením slibu, který celá demokratická část Poslanecké sněmovny zde učinila při přijímání zákona o státní službě, kdyby nyní, poté kdy zákon o státní službě vstoupí v platnost, byly bez náhrady zrušeny lustrační zákony. Stalo by se totiž to, co jsem již uváděla na začátku své řeči, že by byla zrušena pojistka proti nástupu bývalých důstojníků a spolupracovníků StB do vysokých státních služeb a byl by zrušen i podle mého názoru stále nutný symbol odporu proti bývalému totalitnímu režimu. Byl by to výsměch právě i těm politickým vězňům, o kterých již zde byla řeč.
Ze všech těchto důvodů, které jsem zde uvedla, se tak jako někteří mí předřečníci i já připojuji k návrhu na zamítnutí předloženého návrhu zákona. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní uděluji slovo panu poslanci Petru Bratskému.
Poslanec Petr Bratský: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, nad zákony platí ještě vyšší princip, než který stanoví přímo tyto zákony, to je princip mravnosti, v jehož jménu se zákony tvoří. Princip mravnosti je jeden z těch, který se uplatňuje i při obsazování vysokých míst na vysokých úřadech, a právě proto byl přijat i zákon o lustracích, neboť osoby, které potlačovaly lidská práva svých spoluobčanů, nemohou splňovat tento vyšší princip mravnosti, protože jej porušily, a nemohou proto sedět na vysokých postech úřednických, protože by to byl výsměch celému životu lidí, jejichž právo potlačovaly v dobách, kdy o tom rozhodovat mohly.
Já bych tedy chtěl znát názor každého ministra jako šéfa ministerstva, tedy nejvyššího úřadu státní správy, i pana premiéra jako šéfa naší vlády na to, zda by jim na jejich ministerstvech a dalších vysokých úřadech státní správy, kde jsou vysoké funkce, které je možno obsazovat podle lustračního zákona, vadilo, nebo nevadilo, aby napříště tato místa byla obsazována osobami, které dnes tyto podmínky nesplňují. A protože tady dnes pan premiér není a nemůže být - já to vnímám a chápu, nemám s tím takový vnitřní problém, že zrovna v této chvíli tady není, ale není tady ani řada ministrů - navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu do doby, než se zde celá vláda sejde, i pan premiér, a veřejně nám zde každý z nich řekne svůj názor na tuto věc. Zda by s tím souhlasil, aby na jeho ministerstvu byly vysoké posty obsazovány osobami, které dnes, v této chvíli, ještě nesplňují podmínky lustračních zákonů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vystoupení pana poslance Bratského bylo zatím vystoupením posledního písemně přihlášeného kolegy. Nyní o slovo z místa požádal ministr kultury Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem původně nechtěl vystoupit, ale ve svém vystoupení kolega Bratský i mě nepřímo vyzval. Dovolte, abych k této problematice řekl několik slov.
Jak řekla vážená paní kolegyně Dundáčková, existují v této společnosti stovky lidí, kteří byli opravdu postiženi velice silně bývalým režimem. Tito lidé nemohli vykonávat svou práci. Tito lidé samozřejmě měli děti, které nemohly studovat. Těmto lidem byly opravdu odebírány cestovní pasy. Já jsem těchto lidí poznal spoustu. Mnozí z vás o mně jistě vědí, že i já jsem z této líhně. Ano, mnoho hodin jsem prožil v celách předběžného zadržení, naposledy 21. října 1989, kam jsem se dostal na základě udání člověka, který není uveden vůbec v žádných seznamech a který nám dneska káže o demokracii z televizní obrazovky. (Ohlas v sále.)
Přes tuto svoji minulost jsem to byl já, přiznávám, který s Petrem Uhlem už v roce 1991 vystupoval ve Federálním shromáždění proti lustračnímu zákonu ve znění poslaneckých změn. Musíme si uvědomit, že do Federálního shromáždění přišel zákon, který jsme podporovali. Zákon, který jasně říkal, kdo a proč nesmí vykonávat funkce, které jsou dané jmenováním. Ten zákon totiž říkal, že musí být důkazy o tom, že člověk někomu ublížil, že musí být důkazy o tom, že člověk byl udavač. Proto nesouhlasím s lustračním zákonem, který mi jenom oznamuje, že pan XY je napsán v jakémsi registru svazků. Já o tomto panu XY nic nevím. Abych se o něm mohl něco dozvědět, pokud se to týká mé osoby, tak jedu do Pardubic, tam se podívám do svazku, a teprve tam se dozvím, jestli pan XY byl člověkem, který škodil této společnosti. A pak se rozhodnu.
To se týká i obsazování funkcí na mém ministerstvu. Ano, pokud by nebyl lustrační zákon a bylo podezření týkající se člověka, který se zajímá o nějakou funkci, která je stanovena jmenováním, pokud by byl uveden v seznamu, chtěl bych vidět svazek a chtěl bych se přesvědčit o jeho vině. Spousta lidí tam byla vedena, aniž by o tom věděli. (Výkřiky.) Ale o tom byly dlouhé diskuse.
Myslím si, že se tady míchají jablka s hruškami. Nikdo přece nepochybuje o tom, že v minulém režimu v období stalinismu bylo popraveno 238 nevinných lidí. To je fakt, který nikdo nezpochybňuje. Já nezpochybňuji to, že byly komunistické koncentráky přeplněny nevinnými lidmi. Já nezpochybňuji utrpení jejich rodin. Já se hluboce skláním před odvahou a statečností těchto lidí. Ale to přece nemá nic společného s bodem, který projednáváme! My dnes projednáváme bod, ve kterém říkáme, že bude platit zákon, který říká, že pan XY nesmí být vedoucím pošty, protože je uveden v jakémsi seznamu. Nikoli - paní poslankyně Marvanová - nejvyšší státní funkce. Já vám řeknu obludnost tohoto lustračního zákona. Alexander Dubček mohl být předsedou Federálního shromáždění, ale podle tohoto zákona nemohl být vedoucím pošty! Toto je skutečnost tohoto zákona! A to mi na tom zákoně vadí. (Výkřiky.)
Nevadí mně výkřiky "ježíšmarjá!". Já jsem si vyslechl vaše názory tiše, poctivě. Tady slyšíte můj názor. Nesouhlasím se zákonem, který legitimizuje kolektivní vinu. Nesouhlasím s takovým zákonem, pokud se týká sudetských Němců nebo pokud se týká nějakých agentů. Nemám rád kolektivní vinu, a proto podpořím zrušení zákona.
Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Proto jste navrhoval odvolání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Kdo další se hlásí do rozpravy? Vidím pana poslance Janečka. To je faktická poznámka, pane kolego, nebo řádná přihláška? Přihláška. Prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Janeček: Řekl jsem, že to je přihláška, pro jistotu, kdybych byl delší než dvě minuty.
V podstatě chci zareagovat na vystoupení kolegy Dostála a jeho poslední větu.
***