(11.10 hodin))
(pokračuje Janeček)
Kdybychom totiž přijali tuto koncepci, že stát nemá právo vytvořit nějaký takovýto zákon a stanovit předpoklady, potom bychom mohli říci, že kterýkoliv člen jakékoliv teroristické organizace může být například na jakémkoliv ministerstvu. Prostě stát musí chránit svoji bezpečnost. Jestliže komunistická strana zavlekla tento stát v podstatě do područí stalinského Ruska, jestliže víme, že nikdo jiný nezradil Československo tak jako komunistická strana, že nikdo jiný nevyraboval tuto zemi tak jako komunistická strana, jestliže víme, že nikdo z těch udavačů nebyl potrestán, pak je absurdní žádat, aby když nebyli potrestáni, ještě znovu mohli tento stát řídit.
Děkuji vám. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Ještě se přihlásil pan kolega Klas, kterému uděluji slovo.
Poslanec Jan Klas: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych říci, že nechápu emoce v některých projevech svých kolegů, protože vám musím říci svoji osobní zkušenost. Lustrační zákon, a celá řada z vás to dobře ví, je jeden z typických zákonů v České republice, který není vůbec dodržován, z kterého si řada institucí dělá legraci. Když má dojít ke jmenování bývalého spolupracovníka Státní bezpečnosti do vysoké funkce, tak není jmenován, ale je pouze pověřen. Takových případů jsou desítky a stovky. Včera jsem mluvil s jedním ministrem naší vlády a upozornil jsem ho na to, že ve vysoké funkci pracuje jako ředitel právě člověk, který se objevuje v seznamech garantovaných státem, které vydalo Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany a Ministerstvo spravedlnosti. I jeho dva statutární zástupci jsou uvedeni v těchto seznamech, a přesto vykonávají tyto funkce.
Proto se ptám pana kolegy Vojtěcha Filipa, proč usiluje o to, aby zákon přestal platit, když ho stejně nikdo nedodržuje? Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Poslední přihlášený do rozpravy je v tuto chvíli pan kolega Zahradil a já mu uděluji slovo.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, ODS nevidí jediný důvod, ani právní, ani faktický, a tím méně morální, aby tzv. lustrační zákony byly zrušeny, a proto se zcela samozřejmě připojujeme k návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.
Ještě bych chtěl doplnit, že z dnešního pohledu vzato lze litovat pouze jediného. Při pohledu na některé státní instituce, na některé veřejnoprávní instituce nebo při pohledu do některých médií lze pouze litovat, že okruh institucí, na které se lustrační zákony vztahují, nebyl od samého počátku širší.
Ještě bych chtěl vyjádřit svou lítost nad tím, že Poslanecká sněmovna včera nezařadila na své jednání návrh nového bodu na usnesení k desetiletému výročí protiprávnosti komunistického režimu, které chtělo konstatovat právě určité znepokojení nad tím, že vyrovnávání s komunistickou minulostí probíhá v některých případech tak pomalu a tak nedokonale. Mimochodem tento návrh nebyl zařazen na jednání pléna třeba i díky hlasu paní poslankyně Marvanové, která tady před chvílí tak vášnivě hovořila o tom, že se tento stát s komunistickou minulostí nedokonale vyrovnal. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Jako další se hlásí do diskuse pan poslanec Kováčik. S technickou paní poslankyně Marvanová. Prosím, pane poslanče, chvilku vydržte. Dejte prosím přednost paní poslankyni Marvanové k faktické poznámce.
Poslankyně Hana Marvanová: Mě mrzí, že musím reagovat na kolegu Zahradila, ale prostě to nemohu pominout. Považuji tuto invektivu za poněkud zbytečnou od pana poslance Zahradila. Snad zná mé názory.
Musím říci, že bych jen přivítala, kdyby Poslanecká sněmovna jednala o věcech, které skutečně pomohou v potrestání komunistických zločinů nebo pomohou obětem komunistických zločinů, a tak jak bylo formulováno zařazení bodu, že přijmeme usnesení k desátému výročí přijetí zákona, omlouvám se, ale mně to připomnělo doby dávno minulé, kdy na základní škole jsme také z pokynu ze shora slavili desáté, padesáté výročí kdoví čeho, a nikdo tomu nevěřil a nepřikládal význam. Proto jsem to nepodpořila. Ale nicméně bych podpořila, kdyby tato sněmovna jednala o skutečných problémech bývalých politických vězňů a absenci potrestání komunistických zločinů v této zemi.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Pan poslanec Pavel Kováčik. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Já za něj děkuji, paní předsedající. Paní a pánové, dovolte mi, abych poděkoval za postoj panu kolegovi Dostálovi - vaším prostřednictvím, paní předsedající. Ne za to, že se jakoby zastává něčeho, co by v současném politickém ovzduší v této sněmovně vypadalo jako najednou překvapivý postoj proti všeobecně uznávaným faktům, ale protože pan kolega Dostál vyhmátl jádro věci. To přece musí spojovat všechny normální, slušné, demokraticky smýšlející lidi. Pan kolega Dostál totiž vyhmátl, že věřím, že my všichni ostatní tak jako pan kolega Dostál nesouhlasí s uplatňováním principu kolektivní viny. Já mu za tento postoj děkuji.
Zároveň mi dovolte, abych konstatoval, že tím pádem nejen já, ale věřím tomu, že i celá veřejnost, všechny návrhy na zamítnutí, všechna hlasování pro návrhy na zamítnutí, které zazněly v rozpravě, si mohu vysvětlovat také tak, že ti, kteří tyto návrhy podávají, ti, kteří pro ně hlasují, ač sami sebe prezentují jako demokraty, v podstatě jimi nejsou, neboť podporují nadále uplatňování principu kolektivní viny. Já vám, kteří budete mít tu odvahu a všeobecně tomuto ovzduší se vzepřete a budete hlasovat pro zrušení těchto zákonů, které podporují princip kolektivní viny, budete pro to hlasovat, za to děkuji.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, přiznám se, že jsem v žádném případě nehodlal vystoupit k této problematice, neboť jsem přesvědčen o tom, že všichni v tomto jednacím sále svůj názor na tento návrh již mají a žádná rozprava je nepřiměje tento názor změnit, ať už je jakýkoliv. Nicméně poslední vystoupení paní kolegyně Marvanové mě přece jen donutilo reagovat jako představitele poslaneckého klubu, který včera navrhl zařazení bodu, kterým by si Poslanecká sněmovna mohla připomenout desáté výročí přijetí zákona o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu.
Paní poslankyně Marvanová zde vystoupila a bagatelizovala význam tohoto usnesení jako jakéhosi prázdného symbolu, který si pamatuje ze základní školy. Sama přitom ve svém vystoupení k návrhu na zrušení lustračního zákona použila slovo symbol v souvislosti s tímto zákonem a řekla, jak je důležité, aby tento zůstal platit, a jaký je to významný symbol. Sama paní poslankyně Marvanová ve svém vystoupení kritizovala postup a neschopnost české justice důsledně se vypořádat alespoň s tím málem exponentů bývalého režimu, kteří byli obviněni, obžalováni a následně postaveni před soud. Co jiného než připomenutí této politováníhodné skutečnosti obsahovalo mnou navrhované usnesení, které jsem předkládal jménem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany?
***