(12.20 hodin)
(pokračuje Martínek)
Autoři tohoto návrhu zákona se domnívají, že snad nastala dnes právě doba, kdy budeme schopni posoudit tuto velkou osobnost našich národních dějin. Doktor Edvard Beneš vykonal pro vznik a rozvoj našeho státu tolik práce jako snad nikdo jiný. Doktor Beneš žil v těžké době, kdy se malá země ve středu Evropy stala hned několikrát hříčkou v rukou mocných tohoto světa. Dle našeho názoru se s touto situací vypořádal se ctí. Zasloužil se o stát.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Václav Nájemník. Nevidím ho. Prosím jeho kolegy, aby se ho jako zpravodaje pokusili sehnat.
Pan poslanec Nájemník již přichází. Je zpravodajem pro první čtení zákona o zásluhách dr. Beneše, sněmovní tisk 301. Máte slovo.
Poslanec Václav Nájemník: Těžko se mohu vyjadřovat. Došlo k určitým disproporcím, ale podle toho, co jsem zaslechl, domnívám se, že si tento návrh každopádně bude zasluhovat diskusi. Osobně si myslím, že není příliš aktuální a že vyvolává celou řadu asociací. Myslím si ale, že neuděláme špatně, když propustíme návrh do dalšího čtení. To je můj názor.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane zpravodaji, a prosím vás, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů.
Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím jedinou písemnou přihlášku, a to pana poslanec Jana Zahradila. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, paní předsedající. Chtěl bych se z tohoto místa omluvit kolegu Nájemníkovi, protože jsem to byl já, kdo ho uvedl v omyl. Bylo to věcí naší vzájemně nepochopené dohody.
Chtěl bych jen vyjádřit určité obavy nad tím, aby se následná debata nad tímto návrhem zákona nezvrhla v jakési více nebo méně amatérské cvičení z historie a aby tady nedošlo k řadě více či méně subjektivních výkladů nebo osobních výkladů toho, co si ten nebo onen účastník o prezidentu Benešovi myslí. Domnívám se, že pokoušet se o jakýkoli historický soud nad Edvardem Benešem v Poslanecké sněmovně není naším úkolem. Připouštím, že jeho osoba může být předmětem nejrůznějších hodnocení, že může být předmětem rozporných hodnocení, nejednoznačných hodnocení, že jeho historická role zejména v některých obdobích našich dějin může být některými kolegy viděna velmi kriticky, ale to na druhé straně nemění nic na tom, že se podle mého názoru, a jistě nejen podle mého názoru, jedná o jednoho možná ze dvou nebo tří nejvýznamnějších státníků moderního období našich dějin a že se jedná bezesporu o symbol československé a české státnosti a také kontinuity této státnosti.
Jsem přesvědčen, že hlasování o tomto návrhu - a jsem přesvědčen, že navrhovatelé byli vedeni dobrou vůlí a dobrým úmyslem - není jen hlasování o osobě prezidenta Edvarda Beneše, ale že to do určité míry je a bude i hlasování o určitém pohledu na jednu etapu českých dějin, zejména prvorepublikových, které už byly nejrůznějšími tendenčními výklady v minulosti deformovány. Bezesporu byly deformovány před rokem 1989 komunistickou historiografií. Jistě bychom se velmi pobavili, kdybychom si mohli citovat některé výroky, které komunistická historiografie uváděla o prezidentu Benešovi a kterými se jej snažila zdiskreditovat. Bohužel mám pocit, že v posledních deseti letech dochází opět k jakési reinterpretaci, nebo dokonce možná k dezinterpretaci československých dějin, zejména prvorepublikových, a že to probíhá ve velmi jednoduchém schématu: že všechno kladné je přepólováno na záporné a naopak.
Všichni víme, o jaké dezinterpretace se jedná. V extrémních formách se jedná o zpochybňování demokratického charakteru předválečného Československa, o zpochybňování toho, jak v demokratickém Československu bylo nakládáno s národnostními menšinami, někdy se dokonce jedná o zpochybňování oprávněnosti vzniku samotného Československa a podobně. Tyto dezinterpretace jsou velmi často personifikovány právě v podobě velmi nevybíravých útoků proti osobě prezidenta Beneše. Když už byl tento zákon předložen - a můžeme opět vést diskuse o tom, zda právě forma zákona je ta nejvhodnější forma, jakou roli prezidenta Beneše ocenit - nedovedu si představit, že by touto sněmovnou neprošel. Myslím si, že to by byl velmi zvláštní signál znejisťující takovou interpretaci naší nedávné historie, za kterou musíme všichni jednoznačně stát.
Velmi bych se přimlouval za to, aby nejen v prvním čtení, ale i v následujících čtení nebyly zákonu kladeny žádné překážky v cestu a aby byl poté schválen a vešel v platnost. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Nyní udílím slovo panu poslanci Hynku Fajmonovi.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, dámy a pánové, dovolte mi, abych se také vyjádřil k návrhu zákona o zásluhách prezidenta Edvarda Beneše.
V našem právním řádu existuje zákon č. 22/1930 Sb. o zásluhách T. G. Masaryka. Zdá se, že se tímto zákonem předkladatelé inspirovali. Rozdílů mezi tehdejší diskusí s dneškem je velmi mnoho. Pokusím se na ně ve svém vystoupení stručně poukázat.
Zákon o zásluhách T. G. Masaryka byl podán jako společný návrh poslanců všech demokratických stran zastoupených v tehdejším Národním shromáždění. Hlavním důvodem pro podání tohoto návrhu byly 80. narozeniny prvního československého prezidenta. Proti návrhu tehdy vystoupili poslanci a senátoři ze dvou táborů. Na jedné straně to byli komunisté řízení z Moskvy a na druhé straně sudetští Němci a jejich politická reprezentace, již tehdy navazující kontakty v Berlíně. Jejich vystoupení byla natolik hanebná, že jejich velké části byly usnesením předsednictva vyškrtnuty ze stenografického záznamu. Přes tyto protesty byl zákon nakonec přijat velkou většinou hlasů jak v Poslanecké sněmovně, tak i v Senátě. Národní shromáždění tak ocenilo mimořádné zásluhy T. G. Masaryka o vznik a rozvoj Československé republiky.
***