(17.40 hodin)
(pokračuje Filip)
Budeme tedy pokračovat a zabývat se návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Zástupce navrhovatelů předložil návrh na přikázání zemědělskému výboru. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak, žádnou přihlášku nevidím.
Nyní přistoupíme k hlasování o návrhu na přikázání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 66 z přítomných 149 hlasovalo pro 81, proti 55. Návrh byl přijat.
Nyní budeme hlasovat v hlasování pořadové číslo 67 o přikázání zemědělskému výboru. Kdo je pro? Kdo je proti? Děkuji.
V hlasování pořadové číslo 67 z přítomných 150 hlasovalo pro 93, proti 31. Návrh byl přijat.
Děkuji zástupci navrhovatelů a zpravodajce. Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a zemědělskému výboru. Zároveň končím bod 29.
Nyní zahájíme bod č. 30, kterým je
30.
Návrh poslance Pavla Hrnčíře a dalších na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění
a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci)
/sněmovní tisk 325/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jste všichni obdrželi jako sněmovní tisk 325/1. Prosím, aby předložený návrh za navrhovatele uvedl poslanec Pavel Hrnčíř. Zároveň žádám, aby místo u stolku zpravodajů zaujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Josef Vícha.
Nyní žádám pana poslance Pavla Hrnčíře, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, dne 5. února 2002 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky návrh zákona o integrované prevenci a omezování znečištění. Zákon byl vyhlášen ve Sbírce 1. března 2002 a je účinný od 1. ledna 2003.
Již v procesu projednávání byl podrobován velkým výhradám a řada z nich se ihned po účinnosti tohoto zákona potvrdila. V praxi se projevily skutečnosti, které proces integrované prevence mírně degradují a trochu zamlžují. Administrativa s tímto zákonem spojená je nepřiměřená a nesmyslná, a to jak pro vykonavatele, tak i pro žadatele. V některých případech jde i proti vlastnímu smyslu tohoto zákona. Řada odborníků v této oblasti, firem a zaměstnavatelů v dotčených resortech i asociace krajů v ČR připomínkovali u ministra životního prostředí tyto nedostatky, bohužel však bez odezvy.
Jaké jsou ty nejpodstatnější výhrady konkrétně.
Prvním závažným nedostatkem platného zákona je, že není příliš jasné, kdo o žádosti o integrované povolení vlastně rozhoduje. Vy jako eventuální žadatel sice odevzdáte žádost na příslušný krajský úřad, ale ten ji promptně musí odeslat na Agenturu integrované prevence zřízenou tímto zákonem. Dnes je to oddělení bez právní subjektivity při Ekologickém ústavu, což je příspěvková organizace Ministerstva životního prostředí. Tato agentura se vyjádří k žádosti. Vyjádří se také k vyjádřením ostatních účastníků řízení, k vyjádřením ostatních správních úřadů a vyjádří se také k vyjádřením veřejnosti. To vše do 75 dnů. Vydává tedy jakési generální vyjádření, vyjádření ze všech vyjádření nejdůležitější. Krajští úředníci pak s patřičně sraženými podpatky vyjádření agentury přepíší, opatří razítkem a rozešlou.
Vezmeme-li v úvahu požadavky na jejich vysokoškolské vzdělání, složené zkoušky zvláštní způsobilosti, tak jsou to, vážené dámy a pánové, příliš drazí pošťáci na krajských úřadech. Nemyslíte?
Jsem přesvědčen, že agentura v pojetí platného zákona se ukazuje jako mírně zbytečná. Její vyjádření k žádosti je sice povinné, ale stejně právně nezávazné. Tímto se zdvojuje a prodlužuje celý proces projednávání. Na to bohužel doplácí žadatel.
Druhým podstatným nedostatkem, který se již nyní projevuje, jsou příliš dlouhé lhůty pro řízení. Podle dosavadních zkušeností řízení trvá více než 5,5 měsíce. To je v dnešní době neúnosné. Vezměme v úvahu, že integrované povolení je pouze jeden z mnoha schůdků vedoucích k úspěšnému prosazení investičního záměru, neboť jsou tam další věci, jako je stavební povolení, územní řízení apod. Další setrvávání na tomto principu vede k přímým hospodářským škodám, promarněným investičním příležitostem, zbytečně vynaloženým nákladům, aniž bychom dosáhli kvalitnější péče o životní prostředí.
Třetím nedostatkem je několik právně nejasných formulací a definicí, které způsobují právní nejistotu. Dávají tak prostor pro formalismus, byrokracii a event. i úplatkářství. Například kdo je uživatele registrované látky a co je to přenos látky? Je to holič přenášející přes ulici láhev s ředidlem? Přečtěte si zákon a přesvědčte úředníka, že ne. Podle mého názoru nemáte šanci.
Tyto skutečnosti vedly skupinu poslanců za ODS k vypracování návrhu novely zákona o integrované prevenci s cílem změnit především povolovací proces tak, aby nebyl brzdou rozvoje ekonomiky České republiky. Chceme, aby tento zákon byl transparentnější a nedocházelo k oddělování pravomoci od odpovědnosti. Záměrem bylo také více přiblížit základní filozofii evropské směrnice č. 96/61, o partnerském přístupu ke zvyšování environmentální výkonnosti hospodářské sféry, a současně efektivněji zlepšovat životní prostředí u nás.
O čem tedy vlastně novela je? Můžeme ji rozdělit do čtyř částí.
Za prvé zlepšujeme definice, a to nahrazením nejasného pojmu uživatel registrované látky pojmem provozovatel zařízení a odstraněním pojmu přenos.
***