(17.50 hodin)
(pokračuje Hrnčíř)
Původní pojmy totiž nemají v evropské legislativě žádnou oporu. Srovnejme prosím podle výtahů směrnice 96/61, kterou máte v důvodové zprávě tohoto sněmovního tisku.
Za druhé návrh zkracuje povolovací proces na dobu obvyklou v členských státech EU, maximálně čtyři měsíce. Odstraňujeme monopolní postavení agentury integrované prevence, která je zákonem postavena do pozice, kdy má rozhodující vliv na proces povolování, aniž by za něj nesla jakoukoliv odpovědnost. Ponecháváme však nadále možnost, aby agentura vypracovávala vyjádření k využití tzv. nejlepších dostupných technik provozovatelem. Ostatně to byl prapůvodní smysl poradní agentury.
Za třetí upravujeme integrovaný registr znečištění jako otevřený systém informací o životním prostředí v souladu s platnou evropskou legislativou a evropským registrem znečišťujících látek, tzv. EPER. Jasně vymezujme, kdo a v jakém rozsahu je povinen do registru reportovat, konkrétně tedy provozovatelé zařízení podle přílohy jedna zákona 76 z roku 2002 i směrnice 96/61.
A za čtvrté posunujeme povinnost mít integrované povolení do zahájení provozu na rozdíl od zákona, který jej váže na stavební povolení. Tento návrh totiž přesně odpovídá citované směrnici, která jasně stanoví - dovolím si citovat: "Zařízení nelze provozovat bez platného integrovaného povolení." Jsme si přitom jako předkladatelé vědomi, že tato změna může přinášet podnikatelům jistá rizika, ale z hlediska času je tato změna naprosto nezbytná.
Vážené dámy a pánové, jak jste mohli z textu sněmovního tisku číslo 325 vyčíst nebo vyslechnout z této mé předkladatelské zprávy, poslanecký návrh vychází z platného zákona a nijakým způsobem nenarušuje jeho základní smysl. Především musím říci, že neruší integrovaný registr znečištění. Naopak, tento právní nástroj nařizující podnikům informovat veřejnost o zvláště toxických a nebezpečných látkách vypouštěných do životního prostředí musí dobře fungovat.
Důvodem novelizace je přiblížit podmínky českých podniků situaci v EU. Pokud by totiž zákon nadále platil ve schváleném znění, znevýhodňoval by naše podniky vůči firmám v EU a nutil by je k dalším neefektivním výdajům. Hodláme také zabránit některým právním nejasnostem a kolizím, které by za normálních okolností Ministerstvo životního prostředí již dávno mělo řešit. Jde nám o to, aby ČR v co nejkratší době splnila svůj závazek ke směrnici IPPC a k dalším smlouvám, a to formou předpisů přesných, adresných a věcných.
Dámy a pánové, z těchto důvodů mě vcelku překvapilo nesouhlasné stanovisko vlády, které máte ve sněmovním tisku číslo 325/1. Ještě více mě překvapily podle mého názoru málo kompetentní důvody tohoto zamítavého stanoviska. Pokusím se je ve stručnosti vyvrátit, samozřejmě mimo těch, které už vyvrací samotná důvodová zpráva.
Vláda namítá, že návrh přichází brzy po nabytí účinnosti tohoto zákona. Ano, souhlasím. Ale to proto, že zjevné nedostatky je nutno řešit ihned. Nelze připustit jejich negativní působení příliš dlouhou dobu. Navíc tento argument vláda sama nectí, neboť novelizuje zákony i v kratší době od jejich schválení. Příkladem je zrovna soubor návrhů, které budeme projednávat na této schůzi, z resortu Ministerstva životního prostředí o obalech, o odpadech a o ovzduší.
Praktické problémy sdělují všichni zúčastnění v tomto procesu. Například kraje v rozporu se stanoviskem, které je uvedeno ve vyjádření vlády, sdělily vládě své námitky 17. 2. 2003 na jednání vlády v Kolodějích. Vláda také nesouhlasí se zkrácením lhůty pro ověření žádosti, zda obsahuje všechny formální náležitosti z 20 na 7 dnů. Podle mého názoru se jedná o zcela rutinní záležitost pracovitého, dobře placeného úředníka. Osobně bych si dovedl představit i lhůtu mnohem kratší v dnešní uspěchané, elektronikou přeplněné době.
Jestli vláda odhad nákladů na agenturu snížila ze 48 milionů korun ročně na 20 milionů korun, pořád se jedná o odhad, který může, ale také nemusí být naplněn. Především však není rozporován fakt, že agentura je nadbytečná a drahá. Když ji pan ministr chce mít, tak ať si ji nechá, ale ať si hledá úspory ve svém resortu. Náš návrh úsporu mandatorních nákladů přináší určitě.
Vážené dámy a pánové, tolik jsem vám chtěl sdělit za předkladatele k návrhu novely o IPPC a těším se na věcnou a přímou diskusi. Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Pavlu Hrnčířovi za uvedení návrhu. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro druhé čtení pan poslanec Josef Vícha.
Poslanec Josef Vícha: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vás jako určený zpravodaj k uvedenému návrhu seznámil s jeho hlavními rysy.
Formálním předmětem návrhu je novela uvedeného zákona č. 76/2002 Sb., konkrétně pak jsou to změny v § 1 a 2, úprava § 3, reformulace § 5, změny v § 6, 8, a 9, reformulace § 11 a 12 a další změny v § 13, 16, 18, 22, 23, 25 a 27, vypuštění § 45 a úprava § 58.
Věcným předmětem návrhu je odstranění pojmu přenos, jak jsme slyšeli, v § 1, 2, 13 a 22, dále pak zkrácení doby, za niž úřad musí ověřit žádost o vydání integrovaného povolení, v § 3, dále pak odstranění současného postavení agentury integrované prevence jako hlavní odborné podpory výkonu státní správy v oblasti integrované prevence a zrušení ustanovení, podle něhož je agentura automaticky považována za odborně způsobilou osobu - § 5, 18 a 27. Dále pak je doplnění ustanovení, podle něhož odborně způsobilé osoby mohou poskytovat úřadům odbornou pomoc poskytováním vyjádření, ne však vyjádření právních orgánů či účastníků řízení, ale k využití technik provozovatelem, a ustanovení, které má odborně způsobilé osoby zrovnoprávnit, v § 6, 8, 9 a 11.
***