(10.00 hodin)
(pokračuje Opálka)
V podstatě by došlo k potřebnému propojení informační báze obou systémů a po potřebných legislativních úpravách i k možnému odhalování zneužívání sociálních dávek, dále k jednotnému řízení, jednotnému ohodnocení pracovníků a v budoucnu rovněž možnost převedení i dalších činností na tyto úřady, které dnes zabezpečují pověřené samosprávy.
Nenavrhuji proto vrátit návrh vládě k přepracování, ale počítám s poslaneckou iniciativou za aktivní účasti Ministerstva práce a sociálních věcí.
Co se týká novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí, pokládám ji za věcně správnou, neboť činnosti je potřebné sjednotit. Novela však musí rovněž vycházet z podoby novely zákona o sociální podpoře.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji zpravodaji panu poslanci Opálkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které písemné přihlášky nemám, ale hlásí se paní poslankyně Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, do 31. 12. 2001 se dávky státní sociální podpory vyplácely na referátech okresních úřadů, a to nejen v okresních městech, ale i ve větších městech a detašovaných pracovištích. Tento systém fungoval bez problémů a ke vší spokojenosti. Pak došlo k velkému třesku, který je nazýván reformou veřejné správy.
Nemohu nevzpomenout semináře ještě těsně před předložením reformy o dopadech reformy veřejné správy do sociální oblasti. Ještě těsně před předložením reformy ve sněmovně pan ministr práce a sociálních věcí Špidla trval na tom, že od 1. ledna 2002 přejde agenda státní sociální podpory na obce třetího typu. Když jsem poukazovala na dodatečné náklady několika miliard, které v rozpočtu nejsou, na šibeniční termín, na riziko toho, že dávky nebudou lidem vypláceny, pan ministr s nevinným úsměvem a s pohledem upřeným do dáli, jak je jeho zvykem, před sálem plným lidí tvrdil, že vše je domyšleno do posledního písmene a že mé obavy jsou liché a mé informace povrchní.
Nicméně ve sněmovně se poté objevila předloha, která naštěstí nereálné vize pana ministra Špidly nerealizovala a lišila se. Od 1. 1. 2002 byly dle této úpravy referáty státní sociální podpory z okresních úřadů provizorně převedeny na městské úřady a magistráty bývalých okresních měst s tím, že od dubna 2004 přejdou na obce třetího typu. Předložený návrh zákona, který projednáváme, chce zachovat stávající stav, to znamená, že chce ponechat vyplácení dávek státní sociální podpory na úřadech bývalých okresních měst a jejich detašovaných pracovištích rozprostřených po regionu. V důvodové zprávě se uvádí, že by si převod agendy státní sociální podpory na obce třetího typu vyžádal finanční prostředky ve výši 1,6 mld. korun. Lze se však důvodně domnívat, že náklady by byly výrazně vyšší.
Pokud se mám vyjádřit k tomu, co zde řekl pan zpravodaj, pak s tím zásadně nesouhlasím. Jestliže by měl být připraven komplexní návrh, který by převedl agendu pod úřady práce pouhým poslaneckým návrhem, pak se domnívám, že by to byl další hazard, který by nám tato vláda předložila. Takto zásadní věc přece musí projít Legislativní radou vlády, musí projít rozsáhlým vnějším i vnitřním připomínkovým řízením. S takovýmito hazardy Občanská demokratická strana nikdy souhlasit nebude.
Občanská demokratická strana od začátku upozorňovala na rizika překotné a nedomyšlené reformy veřejné správy a na velké náklady, které s sebou přinese. To se také potvrdilo. Schodek státního rozpočtu vzniká právě díky reformě veřejné správy. Občanská demokratická strana se domnívá, že vláda tímto návrhem v podstatě konečně přiznává svou chybu tím, že se rozhodla, že nedotáhne reformu až do neúspěšného konce, jak tomu bylo v ostatních agendách. Občanská demokratická strana podpoří novelu tohoto zákona, ovšem pouze v případě, že nedozná změn, o kterých zde hovořil pan zpravodaj.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní poslankyně. O slovo se hlásí pan poslanec Radko Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, nebudu reagovat na slova své předřečnice, protože v mnoha případech tam přání bylo otcem myšlenky. Myslím si, že nemá cenu se tím zabývat ani seriózně. Nicméně chtěl bych se seriózně zabývat problémem, který je popsán v tomto návrhu zákona.
Myslím si, že záležitosti, které se týkají toku peněz státní sociální podpory, jsou samozřejmě závažné. Jedná se o značné finanční prostředky. Už při vzniku reformy bylo několik variant, které řešily tuto záležitost. Jedna varianta byla tedy, která je včleněna v zákoně a která je tedy v této chvíli odložena, že v podstatě dávky státní sociální podpory budou poskytovány prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Účinnost toho byla odložena s tím, že se musí věci ještě dopřipravit. Nicméně dneska tady máme návrh, který by vlastně tento stav konzervoval, to znamená, udělal by z něho trvalý jev.
Musím říci, že s tímto stavem nemohu souhlasit, protože pokud bychom takovýmto způsobem a takovýmto řešením situaci řešili, potom bychom vytvořili záležitost takovou, která je sice v našich podmínkách běžná, ale která by být běžná neměla a která by rozhodně po reformě veřejné správy a jejím úplném dokončení neměla fungovat. To znamená, že by se zase vytvořil nesystémový prvek, kdyby některé obce měly jiné pravomoci a některé obce také jiné pravomoci, byť pod stejným zákonem, to znamená obec s rozšířenou působností. Proto se mi jako velmi racionální jeví návrh, o kterém tady hovořil zpravodaj a který, jak vím, se připravuje velmi intenzivně na Ministerstvu práce a sociálních věcí, to znamená, že tato agenda bude převedena pod úřady práce. Využije se jejich sítě a jednak sítě kontaktních míst, a tímto způsobem bude celá záležitost definitivně dořešena.
Myslím si, že toto řešení je možné. Dokonce si myslím, že je v určitém smyslu racionální, protože dávky státní sociální podpory v podstatě proudí prostřednictvím obcí, aniž by obce mohly zasáhnout do jejich systému. To znamená, že je to vlastně průběžné financování, kdy obec vykonává v podstatě pouze administrativní záležitosti. Proto si myslím, že je možné využít právě spojení s úřadem práce. Tato metoda nebo respektive tento způsob řešení má navíc výhodu tu, že v jednom i v druhém případě, to znamená klienti úřadů práce i klienti, kteří jsou příjemci státní sociální podpory, jsou zpravidla jedni a titíž lidé, kteří přecházejí z jedné do druhé skupiny. Myslím si, že toto řešení by zcela určitě pomohlo vychytávat i některé snahy využít, respektive spíše zneužít těch různých orgánů a organizací, které se výplatami sociálních dávek zabývají, k zneužití sociálních dávek.
***