(9.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Vznikala někdy i atmosféra toho, rychle proklouznout do Severoatlantické aliance, protože nevíme, co se bude dít v prostoru bývalého Sovětského svazu. Nevíme, zda bude pokračovat vůle členských zemí aliance alianci rozšiřovat. A především se nevědělo, jaký bude postoj Spojených států amerických.
Jsem velmi rád, že se všechny tyto obavy ukázaly jako liché. Jsem velmi rád, že se ukázalo, že první vlna rozšíření Severoatlantické aliance je pouze prvním krokem, že budou následovat další vlny. Teď, v tuto chvíli budeme schvalovat druhou vlnu rozšiřování aliance. Jsem velmi rád, že se potvrdilo, že bývalé starší členské země Severoatlantické aliance mají dostatek politické vůle, aby k rozšiřování aliance docházelo. Především jsem rád, že z tohoto pohledu, přes všechny hrozby a přes všechna rizika, nedošlo k narušení transatlantické vazby, a nedošlo tedy k narušení vůle Spojených států podporovat další rozšiřování aliance a podporovat své vojensko-bezpečnostní svazky s Evropou.
Z tohoto důvodu se domnívám, že je naší povinností nejenom podpořit tuto smlouvu o přistoupení dalších členských zemí střední a středovýchodní Evropy, že je to povinností nejen z morálního hlediska, ale je to i naším zájmem. Znamená to, že Česká republika přestane být hraniční zemí Severoatlantické aliance, že začne být v jakémsi pomyslném vnitrozemí NATO. Znamená to, že se pásmo stability rozšíří i do velmi riskantních regionů, jako je Balkán, jako je prostor bývalého Sovětského svazu, protože bych chtěl připomenout onen průlomový krok, že do NATO vstupuje Litva, Lotyšsko, Estonsko, tedy země, které ještě na počátku 90. let současně, když spolu s námi začaly budovat základy demokratického systému -
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Já se omlouvám, pane poslanče, velmi nerada vás přerušuji, protože souhlasím s vámi, že se jedná o jeden z nejdůležitějších aktů, o kterých sněmovna bude rozhodovat, ale musím se pokusit opětovně zjednat klid v této síni.
Prosím, aby ti, kteří nechtějí poslouchat pana poslance Petra Nečase, opustili jednací síň.
Poslanec Petr Nečas: Paní předsedající, já myslím, že jak pan ministr, tak pan zpravodaj, já, případně i další řečníci si jsou vědomi, že mluví pouze pro stenozáznam, takže mi to vůbec nevadí, můžeme klidně pokračovat. (Veselost v sále.)
Znamená to tedy, že tyto baltské země společně s budováním základů demokracie také na počátku 90. let bojovaly za svou základní elementární státní a národní samostatnost. Z tohoto pohledu je velmi dobře, že Severoatlantická aliance nehleděla na některé umělé překážky, které tady byly vytyčovány především ze strany Ruska, a že do své rodiny členských zemí budou Litva, Lotyšsko a Estonsko přijaty.
Chtěl bych také zdůraznit fakt, že přijetím velmi malého Slovinska v každém případě vzniká situace, kdy Česká republika bude s výjimkou Rakouska obklopena souvislým pásmem členských zemí Severoatlantické aliance, což má z bezpečnostního, ale i vojenského, politického a strategického hlediska velký význam.
Z tohoto pohledu je samozřejmě zjevné, že NATO musí projít dalšími transformačními procesy, že by i tato druhá vlna rozšiřování neměla zůstat poslední vlnou, protože je tady celá řada dalších zemí především v jihovýchodní Evropě, např. v prostoru bývalé jugoslávské federace, které podle mého názoru patří do širší evropské rodiny, a jejich začlenění do Severoatlantické aliance by bylo logické.
Doporučuji, aby Poslanecká sněmovna v obou čteních vyslovila více než kladné stanovisko k této mezinárodní smlouvě. Dovolil bych si připomenout hlasování, které tady proběhlo před mimořádnými volbami na jaře 1998, ve kterém Česká republika ústy své Poslanecké sněmovny a Senátu schválila přistoupení k Washingtonské smlouvě. Současně Poslanecká sněmovna přijala doprovodné usnesení, ve kterém vyzvala vládu České republiky, aby podporovala další rozšiřování Severoatlantické aliance.
Jsem rád, že zde bylo dosaženo široké shody českých politických sil podporovat vstup dalších členských zemí aliance. Jsem přesvědčen, že dnešní hlasování ve druhém čtení toho bude důkazem. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní, aby se slova ujal pan poslanec Hynek Fajmon. Připraví se pan poslanec Jiří Třešňák.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, máme před sebou návrh protokolu o přistoupení Bulharska, Estonska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Slovenska a Slovinska k alianci. Tento návrh je v současné době projednáván rovněž v parlamentech všech ostatních stávajících členských zemí NATO a také v parlamentech těchto sedmi přistupujících států. Pan ministr zahraničí uvedl, kde již byla ratifikace ukončena. Nicméně celkový výsledek vyžaduje souhlas všech 19 členských států, tedy i České republiky.
Aliance tímto krokem přistupuje ke svému druhému rozšíření po roce 1989, a definitivně tak odstraňuje zbytky železné opony spuštěné nad Evropou po druhé světové válce. Stojí za připomenutí, že my jsme vstoupili do NATO společně s Poláky a Maďary již před čtyřmi lety. Tehdejší rozšíření ukázalo, že NATO je funkční a prospěšnou mezinárodní organizací. Ukázalo se rovněž, že snaha dalších států střední a východní Evropy o vstup do Severoatlantické aliance nijak nepolevila. My jsme se z rozšíření aliance radovali v roce 1999 a nyní čeká podobná radost i na naše spojence na Slovensku, ve Slovinsku, v Bulharsku, Rumunsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku.
Rozšíření aliance přinese pozitivní výsledky nejenom pro nové členy, ale také pro nás. Slovensko se stane naším třetím aliančním sousedem, a i když náš čtvrtý soused Rakousko členem aliance není, jak již můj kolega Nečas zde zmínil, vstupem Slovinska se stáváme vnitrozemím Severoatlantické aliance a přestáváme být hraničním pásmem, což je bezesporu pozitivní výsledek. Česká republika tedy bude ze všech světových stran obklopena přáteli a spojenci a riziko klasického vojenského napadení České republiky klesne na minimum. To je mimořádně příznivá situace pro Českou republiku, situace, kterou jsme dlouhá desetiletí neznali.
Na druhé straně však také Česká republika převezme odpovědnost za obranu našich nových spojenců. Role Armády České republiky se tímto rozšířením aliance významně změní a lze jen doufat, že vláda tuto změněnou pozici České republiky bude reflektovat v bezpečnostních dokumentech, v organizaci armády i ve vojenských výdajích.
Závěrem si dovolím říci, doufám, že jménem velké většiny této sněmovny: Slováci, Slovinci, Rumuni, Bulhaři, Litevci, Lotyši a Estonci, vítejte v alianci.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Hynku Fajmonovi. Prosím, aby se nyní ujal slova pan poslanec Jiří Třešňák. Po něm vystoupí pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Vyzvala jsem pana poslance Jiřího Třešňáka. - Slyšel mě. To je uklidňující zpráva. Prosím, pane poslanče, abyste se ujal slova.
Poslanec Jiří Třešňák: Paní předsedající, já se musím omluvit, přihlásil jsem se k tisku 352.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: V tom případě se omluvím já vám, pane poslanče, protože opravdu tady máte napsáno 352 a já jsem se domnívala, že se hlásíte k projednávanému bodu. Prosím, abyste mě omluvil.
Prosím, aby se nyní ujal slova pan poslanec Miloslav Ransdorf.
***