(11.10 hodin)
(pokračuje Martínek)
Je zcela zřejmé v této chvíli, že k žádnému dramatickému nárůstu počtu úředníků nedojde. To je zcela evidentní. A je také zcela evidentní a autoři reformy zcela jasně říkali, že bude trvat určité přechodné období, ve kterém se bude stabilizovat celá záležitost, a je zřejmé, že nejpozději k 1. 1. příštího roku bude jedno vyhodnocení a k dalšímu dojde k 1. lednu příštího roku, kdy by celá reforma měla být dokončena, mimo jiné definitivním stanovením příspěvku na výkon státní správy. Je také zcela evidentní a autoři reformy to zcela jasně říkali, že předpokládají, že převod kompetencí na obce bude za prvé znamenat jejich zkvalitnění a za druhé také zefektivnění, protože to samospráva dokazuje za celé období posledních deseti let.
Pokud se týká intermezza s městem Slaným a s panem starostou tohoto města, tak musím říci, že nároky, které toto město vzneslo, jsem slyšel naposledy při vyhodnocování, resp. při konferenci památkových měst. Vyzval jsem tehdy pana starostu, aby argumenty, které tam přednesl, mně písemně dodal, tak abych mohl zajistit nápravu tam, kde náprava je potřeba, a odpověď tam, kde je potřeba odpověď. Dodneška jsem nedostal od pana starosty nic a byl jsem informován, že obdobné výlevy, které měl, vedly pana náměstka Postráneckého k této nabídce, to znamená, aby předal tyto záležitosti a aby mohlo Ministerstvo vnitra vyhodnotit, co je správné, co je objektivní a co objektivní není.
Musím říci, že bohužel jiná města postupují úplně jinak, a sám jsem byl účastníkem mnoha jednání, kdy se věci normálně, bez emocí a bez politického nádechu a politického zkreslování řeší, a také se většinou vyřeší.
Pokud se ještě týká počtu úředníků, tak pan kolega Tlustý dobře ví, proč se vzdal teď, protože velmi dobře ví, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, na který jsou převedeny v současné době tzv. zbytkoví úředníci, připravuje, resp. už dal celou řadu výpovědí a do konce letošního roku budou řádově stovky pracovníků tak, aby se úřad dostal do té fazony, kterou původně představoval návrh na zřízení tohoto úřadu.
Prostě fakta jsou fakta a zcela určitě bude příležitost na to, abychom si ta fakta zcela jednoznačně, bez emocí a bez politických zabarvení položili na stůl.
Pokud se týká vlastního návrhu zákona, tak tento zákon neřeší vůbec obce a obce zůstávají vlastně tak, jak nakonec řekl pan zpravodaj, který si tento návrh přečetl, a tento zákon se zabývá otázkou krajů a převodů kompetencí, resp. převodu peněz na kraje. Není vůbec pravda, že by kraje a obce neměly peníze na to, co na ně bylo převedeno, protože zcela striktně a zcela zásadně se všemi zřizovacími povinnostmi převáděly také peníze, a to v plné výši, v jaké tyto výdaje zajišťoval doposud stát.
Jiná věc je, jakým způsobem byly na kraje převedeny. Doposud, jak víte, byly převedeny formou dotací, nikoliv formou daňových příjmů. Celá tato záležitost znamená, že v podstatě kraje mají peníze na provoz toho, co mají vykonávat, nicméně mají to v podstatě určeno ze státu, jakým způsobem a na co musí tyto peníze dávat.
Bylo také řečeno autory reformy, že postupně dojde tak jako u obcí, které také začínaly podobným způsobem v roce 1990, k navýšení té části daňové na úkor jednotlivých příspěvků a dotací. Tento krok, který je v současné době před námi a který u nás leží na stole, podle mého názoru je určitým mezikrokem. Osobně bych si představoval, aby ten krok byl větší, a musím říci, že původní představa Ministerstva financí, s kterou přicházelo do jednání s kraji, mně vyhovovala více než tento návrh, který je v současné době po řadě kompromisů přijat. A myslím si, že výbor rozpočtový a výbor, který mám čest řídit, tzn. výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, se bude touto materií znovu ještě zabývat a budeme znovu jednat o tom, jaká bude definitivní podoba tohoto návrhu zákona. Jsme s panem předsedou rozpočtového výboru dohodnuti, že se uskuteční společná schůze obou výborů plus jednotlivých hejtmanů a zástupců ministerstev tak, aby jednotliví poslanci mohli při projednávání tohoto návrhu zákona ve výborech řádně se seznámit s celou materií a slyšet názory všech stran, tak aby si mohli udělat skutečný obrázek.
Z tohoto pohledu bych chtěl ocenit stanovisko pana kolegy Recmana, který předpokládá, že právě informace, které se dozví při těchto jednáních, budou ty, které budou rozhodující pro jeho konečné stanovisko.
V návrhu zákona, který je nám předložen, je samozřejmě řada sporných věcí. Mohli bychom tady řešit otázku, zda je správné rozdělování finančních prostředků z obnovy venkova prostřednictvím počtu obcí do tisíce obyvatel. Zcela určitě bude znovu na přetřesu otázka školství a (zda?) je správné, aby ministerstvo školství si nadále podrželo prostředky na střední školy a poskytlo je krajům pouze prostřednictvím dotací, nebo by se tyto prostředky měly převést do formy daňové.
Je tam samozřejmě jedna záležitost, kterou reforma veřejné správy zcela jasně ukazuje, a myslím si, že už dnes se ukazuje, že díky reformě a díky tomu, že došlo k převodu celé řady kompetencí, se objevily vředy, které celou tu dobu, celých deset let byly na našem území, prostřednictvím kterých se rozvíjely jednotlivé dotace, jednotlivé příjmy na jednotlivé služby. Mohl bych hovořit např. o penězích na silnice II. a III. třídy, kde vlastně až vznikem krajů se objevilo to, o čem jsme všichni věděli, ale nikdo se tím vážně nezabýval, to znamená, že peníze, pokud na opravy silnic šly, tak šly pouze na silnice I. třídy a na silnice II. a III. třídy šly pouze ty zbytky. Dnes se vznikem krajů a převodem určitých prostředků je zcela evidentní a nezpochybnitelné, že na silnice II. a III. třídy jsou výrazně vyšší prostředky, než jaké šly kdykoliv předtím.
Mohl bych samozřejmě hovořit také o školách. Například základní umělecké školy, které v naší republice byly řešeny opravdu svérázným způsobem, protože tam, kde zřizovatelem základní umělecké školy je stát, tak platil všechno, dokonce i nájemné jednotlivým obcím, v jejichž místě se tato škola nacházela. Tam, kde zřizovatelem této školy byla obec, tak nedostávala od státu nic a navíc i z platů učitelů se tyto obce musely podílet na části odvodů, které měl stát platit.
Mohl bych hovořit o sociálních službách, kdy celá léta se rozdělovaly desítky, ne-li stovky milionů opravdu svérázným způsobem, kdy na stejná zařízení, které byla zřizována městy, šly pouze státní dotace dle určeného klíče, tzn. např. u domovů důchodců na lůžko, zatímco u stejných zařízení, která byla zřizována jednotlivými okresními úřady, byly tyto státní dotace doplňovány ze státních prostředků dalšími miliony korun, a v celkovém propočtu to v jednotlivých okresech dělá řádově až stovky milionů korun, kterými se liší příděly těchto finančních prostředků do stejných zařízení.
Toto všechno reforma veřejné správy odhalila a je zcela jasné, že vředy, které tady trvaly celá léta , nebude možné odstranit okamžitě. Nicméně už jen fakt, že kraje fungují, že fungují pověřené obce a že byly převedeny tyto kompetence, vytváří základ na to, aby se tyto záležitosti řešily.
***