(14.40 hodin)
(pokračuje Říman)
Vzhledem k tomu, že jsem od nich nedostal svolení a nejsem si jist, zdali by nebyly perzekvovány, je nebudu raději jmenovat, ale faktem bezesporu je, že to není jediný případ. To mimochodem staví do nepříliš dobrého světla Úřad na ochranu hospodářské soutěže, a je třeba si klást otázky, zda jeho posuzování z pohledu jeho kompetence je nebo bylo v uvedených případech zcela korektní. Nicméně to ale především znamená odpověď na otázku, zda existuje, či neexistuje vytlačovací efekt, a to bohužel odpověď kladnou. Vytlačovací efekt zde nepochybně je a ten se samozřejmě nemůže nedotknout i zaměstnanosti.
Samozřejmě, jeden rozdíl zde je. Je to rozdíl politický. Zatímco pracovní místa, která vzniknou na základě vládní podpory, jsou pěkně hezky spočitatelná a umožňují ministrům předstoupit před veřejnost a ukázat na postavenou továrnu se zprávou, že pro ni vybojovali 40 tisíc pracovních míst, tak místa, která díky tomu zaniknou nebo nevzniknou, samozřejmě vidět vůbec nejsou. Já se obávám, že právě tato snadná srozumitelnost tohoto efektu, tedy toho, co je vidět, řečeno s Frederikem Bastiatem, to je tabulky s místy, je tím hlavním motorem, proč nejen u nás systém investičních pobídek existuje.
V této souvislosti bych chtěl poznamenat, že investiční pobídky, jak se ukazuje, neřeší nijak zvlášť nejen celkovou zaměstnanost či nezaměstnanost, ale ani regionální zaměstnanost či nezaměstnanost. To je vidět například na jedné z největších akcí tohoto typu, totiž v továrně Philips v Hranicích na Moravě. Je to kauza mediálně velmi známá nejen tím, že se stala jistou výkladní skříní předchozí vlády, ale i událostmi spojenými s touto firmou, o kterých se můžeme dočítat ve sdělovacích prostředcích v těchto dnech a týdnech. Zde se tento investor stal příjemcem balíku pobídek v celkové hodnotě nejméně 1,6 mld. Kč plus daňové prázdniny na období deseti let. Pro korektnost je třeba říci, že z toho 600 mil. Kč je bezúročná půjčka, která však s vysokou pravděpodobností bude převedena na dotaci. Další prostředky v řádu desítek milionů korun uvolnil stát v souvislosti s vybudováním přístupové dopravní infrastruktury a zlepšení celkové dopravní situace v důsledku této investice.
První etapa - měly by být celkem tři - investice byla dokončena v roce 2001 a v tomto roce také probíhal nábor zhruba tisícovky pracovních sil do hranického závodu. Výsledkem toho bylo, že míra nezaměstnanosti v okrese Přerov klesla ze 14,2 % v prosinci 2000 na 12,5 % o rok později, ovšem na konci roku 2002 už opět stoupla na 12,8 %. Skutečně vidíme, že meziroční snížení o 1,7 procentního bodu představuje v absolutních číslech téměř přesně stejné množství, které investor nabíral - 956. Aby to ovšem nebylo tak jednoduché, tak ve stejném období vytvořili další zaměstnavatelé v okrese Přerov 1400 pracovních míst, což závěr, že díky investici firmy Philips došlo ke snížení o tisíc míst, dosti problematizuje.
Co se týče vlivu investice na okolní okresy, které vzhledem k její velikosti by na ní také měly benefitovat, nelze zde vysledovat žádný přínos. Nezaměstnanost v okolních okresech Nový Jičín, Olomouc, Kroměříž a Vsetín po celé období rostla zhruba v souladu s celorepublikovým trendem. Tato čísla nejsou příliš potěšitelná pro nikoho, když si uvědomíme, že v samotném okrese Přerov bylo na konci roku 2001 evidováno přes 8 tisíc uchazečů o zaměstnání a v celém regionu pěti okresů téměř 44 tis. nezaměstnaných. Porovnáme-li je se situací dnes, vidíme, že tento stav se díky velmi oslavované a slušně dotované investici nijak výrazně na konci tohoto roku nezměnil.
Vliv na trh práce i v regionální úrovni je tedy velmi malý. Takzvaný multiplikační efekt, tedy tvorba dalších pracovních míst nabalených na jedno takto vytvořené pracovní místo, bohužel již nelze vysledovat vůbec.
Může být namítnuto, že zmíněná investice není dokončená a že zbývají ještě dvě etapy, které zvýší počet zaměstnaných osob na celkem zhruba 3 tisíce atd. To je sice pravda, ovšem současná situace v hranické továrně nasvědčuje spíše tomu, že i dnešní rozsah investice přesahuje odbytové možnosti investora, ale hlavně to není vzhledem k předmětu zkoumání účinnosti tohoto typu investic až tak důležité.
Já mohu konstatovat na základě uvedených čísel, která pocházejí zejména z MPO a z údajů Úřadu práce v Přerově, že investice, do které dal stát do dnešního dne více než 1,5 miliardy Kč, se na zaměstnanosti projevila opravdu velmi mizivým způsobem. Zkoumáme-li tato tvrdá data a nepoužíváme-li pouze fráze a klišé, nemůžeme si neklást otázku, zdali tento model skutečně znamená efektivní způsob řešení nezaměstnanosti či zaměstnávání v České republice.
To, co jsem, dámy a pánové, zatím uváděl, jsou praktické výsledky systému investičních pobídek, nicméně systému - nechci se pasovat do role jedné slavné románové postavy z ještě slavnějšího Švejka, který vždy říkal, poté co se něco stalo, "o tom jsme již před válkou hovořili s panem okresním hejtmanem" - na jehož teoretické vady jsme poukazovali od samého počátku. Od počátku jsme zdůrazňovali, že jestliže vláda cítí potřebu zvláštního zacházení s některými podnikatelskými subjekty, pak je to přece zjevný důkaz toho, že institucionální prostředí v zemi není pro podnikání vhodné. Řešením ale přece nemůže být, že některým takzvaně vyvoleným uhladíme cestičku tím, že je zbavíme administrativně byrokratického kolotoče v podobě příprav pozemku, stavebních řízení, dopravních napojení atd., stejně jako nadměrné odvodové zátěže v podobě daňových prázdnin, stejně jako tíživých osobních nákladů v podobě dotací na rekvalifikace a vytváření pracovních míst. Všichni ostatní jsou v tomto systému znevýhodněni nejen tím, že se musí touto strastiplnou džunglí prokousat, ale ještě přitom platí oněm vyvoleným na tyto výhody. Připomíná mi to scénu z Vinnetoua, na kterou si jistě všichni vzpomenete, kdy zatčenému Old Shatterhandovi udělali půlmetrovou díru do kanoe, dali mu pádlo, a takto vyzbrojen měl bojovat se slavným Inčučunou, který disponoval lodí nepoškozenou a sečnými a palnými zbraněmi všeho druhu.
Obhajování systému investičních pobídek je vědomé přiznání toho, že stát funguje neefektivně, nekvalitně a že daně, které žádá po svých poplatnících, jsou nekřesťanské. Jinak by přece nemohlo být pro nikoho tak zásadně zajímavé se těchto úlev dožadovat.
Je stále zřejmější, že hospodářská politika založená na selektivně nižších daních je exemplárním příkladem daňového dumpingu, založeného na státem organizovaném zvýhodnění jedněch na úkor druhých. Z toho plyne, že systém investičních pobídek by mohl být vlastně docela dobrou podkladovou analýzou, co by se mělo změnit v České republice, aby podmínky pro podnikání byly lepší, a ne pro někoho, ale pro všechny tak dobré jako pro ty, kteří tento systém využívají.
Já myslím, že dnes je stále více a více nejen u nás, ale v celém středoevropském prostoru zjevné téměř každému, bohužel s výjimkou naší vlády, totiž to, že překážkou jsou vysoké daně, celková cena pracovní síly a administrativní bariéry. Tímto směrem by mělo jít při psaní novely zákona o investičních pobídkách uvažování naší vlády.
***