(15.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Úvaha ODS by vyšla, kdyby lidi nepřekáželi. Prostě těch dva a půl milionu nebo dva miliony důchodců je živých a bude, když bůh dá, živých ještě dalších dvacet let. V té základní úvaze není zmíněno žádné přechodné údobí, žádný způsob, jak tuto - sice hezkou - salonní úvahu skutečně financovat.
Dámy a pánové, ODS nemá hospodářskou politiku, ale má své sny o hospodářské politice. Má sny o tom, jak to udělat, aby to bylo bezva. Problém je pouze, že to je pokus na živých lidech, ale těchto pokusů už bylo několik a nebyly úspěšné. Myslím proto, že je na místě se znovu vrátit k onomu obratu "kuponová privatizace číslo dvě".
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se dále přihlásil pan místopředseda Ivan Langer. Pardon, nevšiml jsem si ale, že s faktickou poznámkou se ještě hlásí pan poslanec Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedo, dámy a pánové, myslím, že vystoupení pana předsedy vlády bylo naprosto charakteristické. O vlastní reformě, předkládané sociální demokracií, jsme se dozvěděli pouze - cituji "měsíce a měsíce se diskutuje, názory se tříbí". To je reforma sociální demokracie. 99 % svého vystoupení věnoval pan předseda vlády reformnímu konceptu ODS, o kterém neví vůbec nic, který nebyl zveřejněn a který vůbec nečetl. To je to fascinující, že pan předseda vlády toho ví o reformní koncepci více než představitelé ODS.
Prý nemáme hospodářskou politiku. Dámy a pánové, než mít takovou hospodářskou politiku, která systematicky decimuje malé a střední podnikání a vede k zániku dnes již statisíce pracovních příležitostí - protože číslo 150 tis. v podnicích o jednom až pěti zaměstnancích je v řádu statisíců - tak si myslím, že takovou hospodářskou politiku je lepší nemít.
Vzpomínám na pana ministerského předsedu, jak ještě před rokem vykřikoval, že reformní snažení v oblasti penzijního systému není třeba. Jeho proslulá věta: "Zdroje a peníze jsou, 30 let se nemusí s penzijním systémem nic dělat." - A viděli jsme ho před několika dny, jak s výrazem a gesty zaseklého androida vykřikuje před odboráři, že když do deseti let něco neprovedeme, nebude ani na důchody, ani na platy. (Potlesk.)
Myslím, že tato názorová pružnost pana premiéra je také charakteristická a nesvědčí spíše o znalosti věci. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: S faktickou poznámkou vystoupí pan ministr Milan Urban.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Milan Urban Vážený pane předsedo, za prvé si myslím, že ať máme jakékoliv názory, tak by nám trochu slušnosti neuškodilo. (Potlesk v části sálu.)
Chtěl jsem ale reagovat na něco jiného: Komu byl posílán vzkaz, že zde zaniklo 150 tis. podnikatelů? Asi ne podnikatelům, ale chcete tím strašit lidi v zaměstnaneckém poměru nebo někoho. Podnikatelé zanikají a vznikají, čili je třeba se na to dívat jako na proces, který je naprosto normální.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Fakticky ještě chce vystoupit pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové, k mému vystoupení mě přiměl výstup kolegy Nečase, neboť se domnívám, že byl poněkud překročen rámec kultivované parlamentní rozpravy.
Za druhé se domnívám, že to, co zde sledujeme, je smutné z jedné stránky. Řada těchto problémů byla způsobena v minulém volebním období, kdy prostě selhala parlamentní demokracie, protože zde neexistovala regulérní opozice a regulérní koalice, a naopak ti, kteří měli plnit kontrolní funkci a dohlížet na to, aby se vláda nevychýlila jedním směrem, tak naopak své pozice v kontrole zneužívali k účelům, které jsou s povinností opozice velmi rozdílné.
Za třetí bych chtěl říci, že pokud má někdo nějaké věcné námitky, tak já zde mám opět námitky k roli opozice. Protože pokud kolega Nečas řekne, že jejich koncept reformy nebyl zveřejněn, tak proč ta opozice je? (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dále vystoupí pan místopředseda Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, nechci si na začátek klást řečnickou otázku, jak je možné předkládat alternativní reformu veřejných financí k rozpočtu, což ještě vůbec neexistuje. Ale nad tím byste se měli zamyslet vy z vládní koalice, když tři týdny předtím, než ona zásadní reforma má být předložena do Poslanecké sněmovny, dosud neexistuje ani jeden paragraf, ani jeden odstavec návrhu zákona, kterým by se Poslanecká sněmovna měla zabývat.
Za druhé si myslím, že když někdo někoho jiného vyzývá ke slušnosti, pane ministře, měl by nejprve začít sám u sebe, neboť ten, kdo rozpoutal onu přestřelku, bylo vystoupení pana ministra Urbana, a proto i on by měl začít zpytovat své vlastní svědomí, má-li nějaké, a kdo to všechno začal.
Třetí poznámka - a nyní se pokusím být věcný a reagovat nejen na vystoupení pana premiéra, ale i pana kolegy Kubinyiho a přirovnání k dírám v kánoi nebo v lodi, na které plujeme. Zkusme se poslouchat a srovnat si fakta sami a z nich si udělat svůj vlastní závěr.
V roce 1997 bylo v této zemi, pokud se nepletu, plus minus 220 tis. osob bez práce, tedy nezaměstnaných. V roce 2003 počet nezaměstnaných dosáhl půl milionu. Stačí srovnat tato dvě čísla, a zjistíte, že nejméně úspěšným ministrem práce a sociálních věcí, já bych řekl ministrem nezaměstnanosti, je stávající premiér vlády, Vladimír Špidla. (Potlesk v části sálu.) Tak dlouho se staral o boj proti nezaměstnanosti, až vyprodukoval dvojnásobek nezaměstnaných. (Potlesk v části sálu.) A aby to nebylo málo, tak na to utratil 40 mld. Kč. Čím více utrácel peníze, tím více bylo nezaměstnaných. (Potlesk v části sálu.) Připomíná mi to Hlavu 22 a pěstování vojtěšky. Nevím, jestli znáte ten příběh, že někdo může zbohatnout na nepěstování vojtěšky díky státní dotační politice, ne nepodobné té politice nezaměstnanosti, kterou prováděl předseda vlády Vladimír Špidla tehdy ještě v roli ministra nezaměstnanosti České republiky.
To je prvé konstatování, které z mého pohledu je úspěšné a které není úspěšné. V roce 1997 bylo 220 tis. nezaměstnaných, po dramaticky neúspěšné sociální politice a politice boje proti nezaměstnanosti v roce 2003 počet nezaměstnaných dvojnásobný.
Pokud jde o vývoj státního dluhu nebo schodku veřejných financí. Znovu říkám dvě čísla: v roce 1997 schodek 178 mld. Kč, v roce 2003 - doufám, že se nebudu příliš plést, když zaokrouhlím tuto částku na 500 mld. Kč. V důsledku základních tezí reformy, kterou ještě nikdo neviděl, ale premiér vlády má pravdu, že o tom již dlouho všichni diskutují, tak výsledkem této tzv. reformy má být skutečnost, že onen schodek, onen dluh má dosáhnout částky 1100 mld. Kč, a to v roce 2006.
Zkusme si tedy srovnat ta dvě čísla 1997 - dluh 178 mld., v roce 2006 plánovaný dluh 1100 mld. Kč. Když si to srovnáte dohromady a uvědomíte-li si, že v letech 1992 až 1997, tedy za pět let tzv. Klausovy vlády, se onen dluh zvýšil zhruba o 20 mld., dospějete k velmi kouzelnému závěru - že to, co Klausovi trvalo pět let, stihne Špidla za jeden měsíc. (Potlesk v části sálu.)
***