(17.20 hodin)
(pokračuje Titz)
I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, aby vyslovila souhlas s
- vytvořením kontingentu Armády České republiky, který by byl složen z polní nemocnice vyslané na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 392 ze dne 15. dubna letošního roku a usnesení Senátu Parlamentu ČR č. 85 ze dne 15. dubna letošního roku, včetně odpovídající logistiky a ochrany, roty Vojenské policie a skupiny civilně vojenské spolupráce CIMIC v celkovém počtu do 400 osob;
- zapojením kontingentu Armády ČR do souboru mezinárodních opatření vně i uvnitř Irácké republiky na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1483 (2003) ke stabilizaci bezpečnostní situace a pro poskytování humanitární pomoci iráckému obyvatelstvu a obnovu Irácké republiky do konce roku 2003 s možností prodloužení.
II. Pověřuje zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miloši Titzovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Karel Kühnl. Zahraniční výbor nepřijal k tomuto materiálu usnesení.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a vážení kolegové, předmětný vládní návrh byl projednán zahraničním výborem na 18. schůzi dnešního dne, 8. července, za reprezentativní přítomnosti členů vlády, tj. místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody a ministra obrany Miroslava Kostelky, a za poněkud méně reprezentativní přítomnosti členů zahraničního výboru, takže po obsáhlé diskusi, po odůvodnění členů vlády a zpravodajské zprávě poslanec Kühnla nebylo přijato žádné usnesení, protože z důvodu neusnášeníschopnosti zahraničního výboru o žádném usnesení nemohlo být hlasováno.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za tuto informaci a mohu otevřít všeobecnou rozpravu. Činím tak a k řečništi zvu pana poslance Petra Nečase, který se do této rozpravy přihlásil. Připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Jsem přesvědčen, že Poslanecká sněmovna by měla kontinuálně, na základě svých předchozích rozhodnutí, vyslovit souhlas s tímto vládním návrhem. Jsem přesvědčen, že dobré renomé, které si Armáda ČR vytvořila v tomto prostoru a v této operaci napřed prostřednictvím své protichemické jednotky, vzápětí prostřednictvím své polní nemocnice, by mělo být podpořeno, a jsem také přesvědčen, že bychom měli umět jako Česká republika dotáhnout do konce naši angažovanost v této oblasti, byť jsme se lišili v míře této angažovanosti, kterou jsme byli ochotni projevit v průběhu irácké operace. Z tohoto pohledu bezesporu nasazení polní nemocnice doplněné silnými ochrannými prvky v podobě jednotky Vojenské policie je dle mého názoru dobrým a správným řešením.
Na druhé straně ale bychom si měli být vědomi některých faktů. Armáda ČR působí v současné době ve dvou operacích, působí v operaci Kosovo, kde působí česko-slovenský mechanizovaný prapor, a působí v oblasti Iráku v podobě vojenského kontingentu složeného z polní vojenské nemocnice a podpůrných zabezpečovacích, logistických a ochranných prvků. Jinými slovy, z hlediska velikosti těchto dvou kontingentů působíme v zahraničních operacích ve velikosti jednotek, které odpovídají zhruba dvěma praporům. To jsou poměrně značné zahraniční vojenské ambice, ale tady je třeba si říci otevřeně, že v souvislosti se škrty, které navrhuje vláda a vládní koalice, to nejsou ambice reálně podložené finančními zdroji.
Jsem přesvědčen a řekl jsem to tady jasně, že bychom svoji angažovanost v Iráku měli dotáhnout do konce. Na druhou stranu platí jednoznačně, že při tak omezených zdrojích, které chcete dát na armádu v příštích letech, je neudržitelné, aby Česká republika měla ambice udržovat dva kontingenty praporního typu v zahraničních misích. Prostě, dámy a pánové, na to tato země v tuto chvíli nebude mít. Znamená to tedy , že do konce roku a ještě za rozpočet 2003 je tato věc realizovatelná. Po 1. lednu 2004 jediná možnost, kterou bude schopna realizovat Armáda České republiky při svých materiálních a lidských zdrojích, díky soustavné decimaci prostřednictvím rozpočtových škrtů, které provádí současná vládní koalice, bude schopnost udržovat maximálně, a to je více než na horní hranici schopnosti Armády ČR, jedno praporní uskupení a jedno uskupení ve velikosti roty. To jsou hranice ambicí, ne-li mírně za hranicemi ambicí s finančními zdroji, které hodláte vyčlenit pro Armádu ČR v příštím roce. Platí tady ono jednoduché pořekadlo "bez peněz do hospody nelez!".
Nejsme-li ochotni na armádu dáti více, musíme počítat s tím, že příští rok budeme muset některou z těchto misí poměrně výrazně omezit. Buďto ji zrušit úplně, nebo oslabit na velikost roty. Já bych byl velmi rád, abychom si všichni byli tohoto vědomi, aby si toho byli vědomi například i někteří členové vlády - a musím říci, že nemám na mysli pana ministra obrany, který si je toho vědom více než dobře - a v následujících týdnech a měsících neslibovali na mezinárodní scéně něco, co Česká republika díky svým finančním zdrojům nebude schopna splnit, respektive bude to schopna splnit pouze za cenu další decimace doma umístěných vojenských jednotek, protože náklady na zahraniční operace by byly v takto velkých kontingentech nad síly rozpočtu Ministerstva obrany a Armády ČR.
Navrhuji tedy, abychom v souladu ještě s letošními rozpočtovými zdroji do konce tohoto roku vyslání tohoto kontingentu schválili, ale současně aby každý z nás věděl, že jakékoliv podobné hlasování po 1. lednu 2004, na základě kterého bychom drželi dva kontingenty o velikosti zhruba 400 vojáků v zahraničí, že něco podobného je vyloučené. Takže bych byl velmi rád, kdybychom s touto konsekvencí prošli tímto hlasováním a doporučili, abychom návrh vlády schválili.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi. Hovořit bude pan poslanec Miloslav Ransdorf .
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, je nutné si položit otázku, jaký je smysl navrhovaného opatření. Já po určitých úvahách kolem předloženého textu jsem dospěl k názoru, že skutečným smyslem tohoto kroku je udělat jakousi dělostřeleckou přípravu pro cestu ministerského předsedy a ministra zahraničních věcí do Spojených států amerických, možná jakýsi dárek pro představitele největší dnešní světové mocnosti, a přitom za okolností, které jsou v současné době velice komplikované.
Nikdo nám není schopen říci, jak dlouho bude trvat vojenská přítomnost Spojených států a Spojeného království v Iráku. Dnes se hovoří o horizontu 10 let. Otázka je, jak si vykládat slova, která na dotaz jednoho amerického novináře řekl administrátor Paul Bremer, když byl dotázán, zda je možné provést určitou pacifikaci, uklidnění situace v Iráku.
***