(17.30 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Zda jsou schopni přivést tuto zemi k normálnímu životu. On řekl: Možné to je, ale nejsem si jistý, zda my to dokážeme. A to přitom - to je nový administrátor - je nepochybně mnohem schopnější člověk než jeho předchůdce Jay Garner, protože ten alespoň na rozdíl od svého předchůdce jednal s iráckou veřejností a nesetrvává za zdmi svého působiště v iráckém hlavním městě.
Je také evidentní, že jak politikové Spojených států, tak Spojeného království se dostávají pod velkou palbu médií a svých politických oponentů, protože se ukazuje, že skutečnou příčinou války nebyla hrozba zbraní hromadného ničení. Zatím se žádné zbraně hromadného ničení nenašly a dnes lidé jako Rumsfeld nebo Volfowitz otevřeně v palbě kritiky přiznávají, že to nebylo až tak důležité.
Skutečný důvod můžeme hledat v energetické koncepci Spojených států, která byla zveřejněna v květnu 2001, kde byly vytyčeny nové směry zajištění energetické bezpečnosti této nejsilnější ekonomiky světa s výhledem do roku 2020 zvýšit dovoz ropy o 60 %. A samozřejmě i se zaměřením na teritoria, která jsou schopna této poptávce dostát.
Byla tady už zmíněna příslušná rezoluce 1483. Já mám zkušenost z autoxie (?) a mohu říci, že tlak, který byl na členy Rady bezpečnosti, byl skutečně brutální, byl zaměřený primárně na vůdčí evropskou členskou zemi Rady bezpečnosti, na Francii, a také na Rusko a ostatní členové Rady bezpečnosti pod hrozbou, že budou označeni za nepřátele a že vlastně proti nim bude spuštěna propagandistická mašinérie po celém světě, raději kapitulovali.
Nicméně došlo k některým významným korekcím proti původnímu návrhu a na ty bych se rád soustředil. Pro posouzení návrhu, o který jde, je důležité, že se do hry dostal zmocněnec OSN, generálního tajemníka OSN, kterým je zkušený brazilský diplomat Sergio de Coellio (?), a tento diplomat má zkušenosti s urovnáváním konfliktů po celém světě.
Myslím si, že OSN prokázala v celé své existenci, že pro urovnávání konfliktů je velmi dobře disponována, má zkušenosti a je schopna pomoci s tím, co právě v Iráku vázne. A v Iráku vázne především politický proces. Zdá se, že si okupační mocnosti neuvědomily, že Irák je složitá mozaika různých zájmů, vztahů a také kulturních a etnických entit.
Zdá se, že trochu lepší zkušenosti díky své koloniální minulosti s nepřímou správou mají Britové, a na jihu vypadá situace poněkud příznivěji než v samotné centrální části Iráku. Nicméně dokud nedojdou ony okupační mocnosti k pochopení, že je důležité vést onen politický proces, že je důležité zapojit všechny skupiny obyvatelstva a politické reprezentace do dialogu a hledání společného řešení, nebude možné hovořit o skutečně pozitivních změnách k tomu, co bychom si všichni přáli, to znamená k demokratickému, mírumilovnému a prosperujícímu Iráku, jedné z nejbohatších zemí, co se týče možností, v našem světě.
Důležité také je, že se nehovoří v rezoluci, která zde byla zmíněna, o interim government, o přechodné vládě, ale pouze interim administration. Je tedy naznačeno, že legitimita takového přechodné správy je podstatně nižší, než by byla taková správa, která by byla schopna - vláda, která by byla schopná, dá se říci, uskutečnit pozvání pro jednotky jiných zemí tak, aby naprosto kvalitně mohly vykonávat svou misi. Správa je něco jiného než vláda, a samozřejmě my nevíme, co ono slovo interim reálně znamená, zejména jsme-li občané země, která má s dočasností své vlastní zkušenosti.
Pokud jde o zapojení Armády ČR do těchto operací, jsem proti němu i z jiných důvodů, nejenom kvůli problémům, které jsou spjaté s výkladem a celou přípravou, celým kontextem dané rezoluce a také se situací na místě v Iráku, ale i díky tomu, že tyto mise prakticky ničí akviziční plán české armády, finančně ji vyčerpávají, a v současnosti to vede k takovým věcem, které pobuřují naši veřejnost, jako je opuštění posádek, v nichž armáda tradičně byla přítomna a kde to bylo jaksi spjato s lokální identitou.
Domnívám se, že pomoc Iráku se dá dělat za současné situace jinými prostředky. Dá se provádět ekonomickou pomocí. Pomocí také zasílání expertů do této oblasti. Víme, že naše země v minulosti vybudovala více než 50 % veškeré průmyslové kapacity v Iráku. Naši lidé, naši experti tam mají dobrou pověst. Naše firmy jsou tam chápány jako přínos a to je velice důležité.
Myslím si ale, že není možné podceňovat i jiná rizika pro naši vojenskou přítomnost v této oblasti, zdaleka není celá situace u konce a Spojené státy, aniž by měly pacifikovanou a stabilizovanou tuto oblast, hodlají se angažovat i v jiných zemích. A vypadá to, že toto by mohlo mít nedozírné důsledky pro stabilitu celého regionu.
Jestliže poradkyně pro bezpečnost paní Condoleeza Rice prohlásila, že nebude potřebovat vláda Spojených států pomoc Spojeného království a jakékoliv jiné země pro to, aby se Američané angažovali v Íránu, je to samozřejmě na pováženou. Protože Írán je země, která má třikrát tolik obyvatel, je regionální mocností a může destabilizovat vlastně i sousední země, které jsou klíčové pro stabilitu ropných trhů. Mám na mysli Saudskou Arábii, ale mohu uvádět i další země, které jsou v této zóně.
Chtěl bych tedy říci, že cesta k řešení irácké krize nevede přes vojenskou angažovanost těch států, které nepatří mezi authorities, mezi ony okupační mocnosti, které jsou zmíněny v rezoluci, ale vede přes poskytnutí expertů, materiální pomoci a řekl bych práci s tím potenciálem, který máme. Rozhodně naše armáda není tím exportním artiklem, který bychom měli v tomto regionu nabízet.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Miloslavu Ransdorfovi. Jako další bude hovořit pan poslanec Václav Exner a připraví se pan poslanec Laštůvka.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, nebudu rovněž hlasovat pro navržené usnesení, týkající se vytvoření nového kontingentu Armády ČR. Faktem zůstává, že o vojenské nemocnici již Parlament ČR rozhodl a pro tuto nemocnici již není třeba přijímat další usnesení.
Chci také upozornit na to, že rezoluce, na kterou se odvolává návrh vlády, je to rezoluce číslo 1483, hovoří o humanitární pomoci a pomoci při obnově, a pokud jde o vojenské jednotky, týká se jich jen zprostředkovaně, a to prostřednictvím preambule, v níž se mimo jiné uznává správa okupačních mocností Spojených států amerických a Spojeného království. Jestliže pošleme do Iráku vojáky nebo další vojáky, ve skutečnosti, jak vyplývá z této rezoluce a z mezinárodního práva, pomůžeme okupačním mocnostem plnit úkoly a povinnosti, které na sebe tyto okupační mocnosti převzaly.
Za zmínku stojí ovšem také to, že máme přijmout, i když s možností prodloužení, zapojení kontingentu Armády ČR do konce roku 2003, ačkoliv sám americký prezident George Bush předpokládá, že brzký odchod USA z oblasti je velmi nepravděpodobný. Hovořilo se o tom, že válka už skončila, a také je to v důvodové zprávě, že vojenské operace skončily, ale prezident Bush říká: Budeme pokračovat v ofenzívě proti nepříteli. A na jiném místě říká: Zakročíme přímo a rozhodně.
***