(15.00 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Další čísla se v podstatě nedozvídáme, pouze se dozvídáme, že v roce 2006 by státní dluh neboli dluh státního rozpočtu měl dosáhnout 4 % HDP. Pokud budeme očekávat, že hrubý domácí produkt poroste, lze očekávat, že dosáhne výše 2,5 mld. Kč. Z toho lze odvodit, že by propad státního rozpočtu v roce 2006 mohl být někde na hranici 100 mld. Kč.
Ptám se tedy ještě jednou: Co se stalo mezi lety 2002, kdy vystoupil pan ministr financí, a co se stalo k tomuto datu k roku 2003?
Opakovaně se také z tohoto místa ptám: Jak budeme řešit mimorozpočtové fondy? Dodnes jsem žádnou odpověď nedostal. Přitom všichni víme, že minimálně dva fondy, a to Státní fond dopravní infrastruktury a Státní fond rozvoje bydlení, jsou dlouhodobě financovány z jiného fondu, a to z Fondu národního majetku, částkami, které dnes již dosahují několika desítek miliard korun kumulovaně. Fond národního majetku - jenom pro zajímavost - měl letos velké potíže. Začínal hospodařit někde se ztrátou 13 až 17 miliard korun. Zdá se, že po nařízených výplatách dividend především polostátních podniků toto hospodaření skončí sice s nulou, což je dobře, nicméně se musím ptát, jaký bude výhled a jaké bude financování oněch dvou státních fondů. To je druhá otázka.
Třetí otázka, a o té tady bylo hovořeno už mnohokrát, je: Co bude s drobnými podnikateli a živnostníky? Myslím si, že stačí připomenout, že v návrhu vlády je dnes záležitost, která říká, že když jste investovali nejprve své prostředky do podnikání a očekáváte například, že tyto investice budou návratné za dva, za tři roky, no tak první rok, druhý rok, případně i ten třetí rok můžete tvořit ztrátu. Vláda těmto investorům, těmto drobným investorům sděluje, že sice ztrátu mohou vytvořit, ale nicméně budou minimálně zdaněni. To znamená, že prostředky, které vydělali, získali a již zdanili, ještě jednou je, byť minimálně, zdaní. To je návrh vlády.
Další návrh vlády. Jestliže dnes podnikatel vyprodukoval zisk, tak jeho vyměřovací základ pro sociální a zdravotní pojištění se počítal z 35procentní hladiny tohoto zisku. Vláda navrhuje, aby to bylo 40 procent, a úvaha je, že i v budoucnu by to mohlo směřovat až k 50 procentům tohoto vyprodukovaného zisku.
Třetí věcí je, že doposud, pokud jste byli osobou samostatně výdělečně činnou, tak jste mohl účtovat v jednoduchém účetnictví a plátcem DPH jste se stával pouze teprve od obratu 3 mil. Kč za rok, případně 750 tisíc Kč za kvartál. Už dnes v jedné novele, která je nyní vrácena prezidentem republiky, pokud se nemýlím, je změna, která říká, že tato hranice se má snížit ze 3 mil. Kč na 2 mil. Kč. A vláda k tomu ještě dál dodává, že půjde ještě dál a že sníží tuto hranici na 1 mil. Kč obratu, kdy se stane povinně daný subjekt plátcem DPH. Myslím si, že ti kteří vědí, jak funguje DPH, mi přiznají, že ve své podstatě podnikatel, který doposud plátcem nebyl, má dvě možnosti: buď sníží svůj zisk a odvede tu část DPH státu, anebo se stane nekonkurenceschopným.
Ze všech těchto bodů, které jsem jmenoval, je naprosto zjevné, že dochází k enormní zátěži malých, ne-li možná dokonce středních podnikatelů. Jaký může být výsledek, který bych si mimochodem nepřál? Tento výsledek může být takový, že podle odhadů, a nikoli mých, ale expertů, kteří se pohybují v podnikatelské rovině, může skončit zhruba 200 tisíc živnostníků a drobných podnikatelů. A já si umím představit, že ne všichni to mají jako svou hlavní činnost. Ale na druhé straně si umím představit, a ten odhad také existuje, že zhruba 100 tisíc těchto lidí to má jako svoji hlavní činnost, skončí, na trhu práce se možná neuplatní, anebo když ano, tak možná vytlačí někoho jiného. Znamená to, že v tom důsledku nebudeme mít půl milionu nezaměstnaných, ale tato hranice se zvýší, a nechci spekulovat, jestli na 600 tisíc, či 700 tisíc. Každopádně nebudou existovat příjmy od těchto lidí, ale naopak budou existovat mandatorní výdaje ze státu. Myslím, že tato úvaha je přeci zjevná, a je tudíž i z tohoto patrné, že nemůže jít o žádnou faktickou reformu veřejných financí.
Dámy a pánové, závěrem mi dovolte už jenom zmínit jednu možná snad až sarkastickou poznámku. Včera večer jsem četl velmi zajímavou knížku a v ní jsem se dočetl, že jediným svobodným, spokojeným člověkem na Kubě je Fidel Castro. Nechtěl bych se dočkat toho, aby jediným spokojeným člověkem v České republice byl premiér Vladimír Špidla.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Dalším přihlášeným do obecné sloučené rozpravy je pan poslanec Martin Říman, kterého prosím, aby se ujal slova. Pro všechny ostatní sděluji, že v tuto chvíli je 12 písemných přihlášek do této rozpravy.
Slovo má pan poslanec Martin Říman, prosím.
Poslanec Martin Říman: Děkuji, vážená paní předsedající. Dámy a pánové, ani já si nemohu před závorkou odpustit poznámku na téma účasti naší vlády na projednávání této ne nezávažné problematiky. Koneckonců, co může být závaznějšího než balík zákonů, se kterým vláda spojila svou další existenci. Já jsem tady celkem poctivě celé dopoledne seděl ty čtyři hodiny a díval jsem se do vládních lavic, a počet ministrů v jednom okamžiku přítomných na svém pracovišti se pohyboval od jednoho do čtyř. A tím jedním byl vždy, díky usnesení Poslanecké sněmovny, nějaký místopředseda vlády nebo předseda vlády, jinak by se ten počet pohyboval asi od nuly do čtyř. Když si uvědomíme, že naše vláda jich má hodně, ale tuším, že sedmnáct členů, tak se nedá říci nic jiného, než že vláda prostě před Poslaneckou sněmovnou dneska utekla. Ministra financí Sobotku, který by se snad měl cítit být garantem za to, co je zde předloženo a proč je to zde předloženo, jsem tady viděl dnes dopoledne všeho všudy asi pět minut. Myslím, že tento smutný výsledek je docela dobrým obrazem této vlády, že na tom není zhola nic náhodného. Prostě taková tato naše vláda dnešních dnů je. Reprezentuje ji ignorance, nemá zájem diskutovat, nemá zájem být mezi svými poslanci, kteří jí dali mandát, ať už ti, nebo ti, vládnout.
***