(15.10 hodin)
(pokračuje Říman)
Reprezentuje ji arogance. Je to docela drzost, přijít s reformou veřejných financí, hodit ji před poslance, a pak utéct. A reprezentuje ji do třetice nekompetentnost. Já si na rozdíl od svého kolegy předřečníka dost dobře neumím představit, že by tady někdo z členů této vlády seděl, dělal si poznámky a pak by na ně bez pomoci svých rádců, našeptávačů a úředníků z ministerstev z fleku reagoval. Tato vláda prostě taková není, ona to asi ví, a proto tady raději není. Tolik na okraj.
Nicméně s tím souvisí i to, že projednáváme sice reformu veřejných financí, alespoň jsme se to dověděli z novin, ale vláda kromě toho, že předložila jedenáct novel zákonů, tak neposkytla k tomu žádný ucelený oficiální materiál, který by Poslanecké sněmovně analyticky dokumentoval stávající situaci a z ní vyplývající nutnost přijetí těchto jedenácti novel. Vláda se ani nenamáhala předložit kompletní návrh všech reformních opatření, ta známe jenom z tisku a víme, že jedenáct novel není celá reforma veřejných financí, ale jenom její poměrně malá část. Prostě těch jedenáct novel sem bylo předhozeno jen tak "z mosta do prosta", bez začátku, bez konce, bez seriózního zdůvodnění. Za to nelze považovat ani dnešní vystoupení premiéra Špidly, ani včerejší vystoupení ministra financí Sobotky.
Vláda si zřejmě opravdu myslí, že Parlamentu nemusí zdůvodňovat vůbec nic, že své návrhy nemusí před Parlamentem obhajovat, že své návrhy nepotřebuje zasadit do širšího ekonomického a fiskálního rámce. A ten je přece příčinou toho, proč zde dneska sedíme a jednáme. Opravdu si vláda myslí, že jí sněmovna odkývá úplně cokoliv? Pokud ano, a vypadá to, že ano, tak je to hodně špatné vysvědčení pro ty, kteří zvednou ruce a kteří nepochybně byli do svých funkcí zvoleni s jiným mandátem a s jiným programem. Opačný přístup - Á, pan ministr financí Sobotka se přibližuje, takže zde bude více než pět minut! (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Pro sebevědomou sněmovnu by byl takový popsaný přístup vlády signálem k úplně jinému chování, k okamžitému poslání vlády se svými domácími úkoly domů. Ale možná, že předseda vlády si je asi vědom, že, jak už jsem řekl, vláda udělá lépe, když o těchto věcech před parlamentem a před veřejností nebude moc mluvit. Pak by se asi totiž jasněji ukázal jednoznačný rozpor mezi tím, co zejména lídři sociální demokracie říkali lidem před rokem, před dvěma lety a co po lidech chtějí dnes. Pak by se mnohem jasněji ukázalo, že motem dnes předložených návrhů je způsob chování známý pod heslem "zloděj křičí: chyťte zloděje!".
Uvedu malý příklad. Mimo jiné máme před sebou novelu zákona o důchodovém pojištění. Dal jsem si tu práci a vytáhl jsem si, co premiér, garant této reformy, Vladimír Špidla řekl o našem důchodovém systému. Desátého února 2002, čtyři měsíce před volbami, v televizi před zraky pravděpodobně statisíců občanů řekl: "Musím konstatovat, že z hlediska národohospodářského jsou naše důchody spolehlivě ufinancovatelné nejméně do roku 2030 nebo do roku 2050." O něco dříve v Radiožurnálu, 14. srpna 2000, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí a o důchodech asi z titulu této funkce by měl něco vědět, řekl: "Podívejte, já odmítám rezolutně, že se průběžný důchodový systém zhroutí. To prostě není pravda." A teď citát, který řekl před několika týdny před tisíci demonstrantů a prostřednictvím televizních kamer opět před statisíci, možná miliony občanů České republiky, na ten si ještě všichni jistě vzpomínáme: "Nebude-li reforma, budou do deseti let důchody poloviční."
Mohl bych pokračovat dále. Právo 10. března 2001, Vladimír Špidla: "Proto není správné zvýšit věk odchodu do důchodu, protože to je nepřiměřeně tvrdé." Úterý 22. 7. 2003 nebo tedy dneska, vládní návrh, tisk 396: "Zvýšení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod. Navrhuje se tuto hranici zvyšovat až po dosažení stejného důchodového věku pro muže i ženy v 63 letech." Dovolte poslední citát. Tisková konference vlády, pondělí 2. dubna 2001, opět Vladimír Špidla: "Tento systém" - míněno důchodový - "bude poskytovat 55 až 60 % čisté mzdy, to znamená, bude dlouhodobě zachovávat v podstatě úroveň důchodů, která je teď." Lidové noviny, pondělí 21. 7. 2003, citát ze studie Ministerstva práce a sociálních věcí k důsledkům návrhů, které dnes předkládá vláda: "V příštích letech se zvýší rozdíl mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem. Bude pokračovat pokles vztahu průměrného důchodu k průměrné mzdě až na 40,2 %."
Dámy a pánové, já myslím, že těchto pět citátů je docela pěkným vysvědčením pro Vladimíra Špidlu a potažmo pro celou jeho vládu. Je zde někdo, kdo se domnívá, že tyto myšlenkové veletoče je možné tolerovat? U předsedy vlády zatím ještě jakžtakž seriózního státu? Možná by to bylo možné v debatě hostů restaurace IV. cenové skupiny. Ale ani ty bych nechtěl urazit a řekl bych, že pouze po několika panácích. Určitě ne však u premiéra vlády. Já osobně odmítám považovat za předsedu vlády člověka, který svá tvrzení mění jako ponožky. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Reformu nemůže provádět jenom vláda a člověk, kteří to umí spočítat, o čemž v případě této vlády lze samozřejmě pochybovat. Reformu může provádět také pouze vláda a člověk, který se těší určité osobnostní integritě. Je Vladimír Špidla poté, co své názory mění zde předvedeným způsobem, touto osobou? Je možné, aby ministr a posléze předseda vlády takto vodil své spoluobčany za nos? A teď ta zásadní otázka: je to vada charakteru, nebo je to fatální nedostatek znalostí? Ať tak či onak, takový člověk prostě nemá morální právo žádat po lidech, aby uvěřili a přijali za své dnešní požadavky. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Celých pět let vlády sociální demokracie a zejména poslední rok se dá shrnout do logiky těchto výroků Vladimíra Špidly. Nejprve se všechno všem naslibuje, nadělají se dluhy, a pak se šturmuje na poplach a straší 50procentními penzemi. To je další dobrý důvod pro odmítnutí těchto návrhů. Ale možná, že někteří ctihodní členové této instituce ještě váhají. Možná mají pocit, že přes veškeré slovní kotrmelce v posledních měsících a letech předvedené to vláda myslí fakt dobře. Možná si dokonce někdo myslí, že ta vláda za to vlastně nemůže, že o tom doopravdy až do jara nevěděla. Možná si někdo myslí, že veřejné finance jsou něco jako povodně, že přicházejí ze dne na den a prakticky se nedají předvídat. Pro ty mi dovolte uvést několik dalších faktů souvisejících s předloženými návrhy.
Veřejný dluh je veličina, která je známá a jejíž vývoj je velmi pečlivě, v podstatě v každém okamžiku, v každou hodinu, každou minutu sledován. Vývoj konsolidovaného veřejného dluhu po dobu existence České republiky se vyvíjel známým způsobem. Pro ty, kdo to neví, já to zde ukážu, takto. (Ukazuje graf s křivkou vývoje dluhu.) Vidíme, že do roku 1997 se dluh pomalu snižoval, ale od roku 1999 začal rychle růst, a tato rychlost byla umocněna schválením rozpočtu na letošní rok.
***