(18.10 hodin)
Poslanec Petr Kott: Vážená paní předsedající, členové vlády, dámy a pánové, popudem k této interpelaci je nedávno zveřejněná statistika, ze které vyplývá, že polovinu trestných činů v České republice provedou takzvaní recidivisté. Náš právní systém sice tento pojem nezná, ale víme, o co jde, spíše o koho jde. Je samozřejmé, že bezpečnost občanů a jejich majetku je především v gesci Ministerstva vnitra. Pokud však po zločinu nenásleduje adekvátní trest, demoralizuje to nejen policisty, ale především to traumatizuje naši veřejnost.
Polovinu trestných činů tedy páchají stále titíž lidé. Přestože vím, že jednoduchá řešení v oblasti kriminality bývají někdy kontraproduktivní, chci se zeptat pana ministra, zda neuvažuje o tzv. algoritmu zvaném třikrát a dost, to znamená, za zvlášť závažné trestné činy, pokud se třikrát opakují, následuje u daného jedince doživotní odnětí svobody. Jednalo by se, dejme tomu, o loupežná přepadení, týrání dětí - kde bych se přimlouval spíš pro jednou a dost. Tento mechanismus má dvojí efekt. Jednak odstrašující a pro neodstrašitelné efekt zabraňující páchat další trestné činy.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má ministr spravedlnosti Karel Čermák.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Vážená paní předsedající, vážené poslankyně a poslanci, téma, které pan poslanec tady zmínil, je jistě neobyčejně zajímavé a široce diskutované. Především bych chtěl říci, že pojem recidivista se už teď nachází v trestním zákoně, a dokonce se tam vyskytuje i termín zvlášť nebezpečný recidivista. Zvlášť nebezpečný recidivista je pachatel - dosavadní § 41 trestního zákona - který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán. Tím nebezpečným recidivistou dnes je, splňuje-li podmínku materiálního pojetí trestného činu, o které se opírá dosavadní trestní zákoník, tj. jestli opakované spáchání trestného činu podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
U zvlášť nebezpečných recidivistů se dnes horní hranice trestní sazby zvyšuje o jednu třetinu a soud musí uložit trest v horní polovině takto stanovené trestní sazby. Maximální hranice i při zvýšení nesmí dosud převyšovat 15 let, ale při ukládání výjimečného trestu nesmí takto zvýšená hranice přesáhnout 25 let. To je dosavadní pojetí institutu zvlášť nebezpečného recidivisty.
Na Ministerstvu spravedlnosti se připravuje návrh nového trestního zákoníku, jehož paragrafované znění je v podstatě hotové a bude předloženo do vlády ve velice krátké době, možná už příští týden.
Zvlášť nebezpečný recidivista - tento termín je převzat i do návrhu nového zákona, jenomže už se o něm nepojednává v partii o ukládání trestu, nýbrž je v té části, v hlavě zákona, která pojednává o speciálních kategoriích pachatelů. On se tedy stává zvláštní kategorií pachatele, jimiž jsou na druhé straně od něho např. mladiství. Definice zvlášť nebezpečného recidivisty už není materiální, čili neumožní soudu, aby se rozhodoval, jestli opravdu nebezpečnost pachatele zvýšila společenskou nebezpečnost, nýbrž pojetí trestního zákoníku je tzv. formální a každý pachatel, který spáchal zvlášť závažný zločin - nyní to má být § 111 nového zákona - ač již pro něj byl potrestán, nebo jiný zvlášť závažný zločin, se obligatorně považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu, pokud neuplynula doba delší deseti let po výkonu nebo prominutí trestu uloženého dříve. Pak jsou tam nějaké nuance, ale vidíme, že soudce teď musí zařadit do kategorie zvlášť nebezpečného recidivisty každého, kdo spáchal jiný zvlášť závažný zločin do deseti let po výkonu trestu uloženého za předchozí trest nebo prominutí trestu, ne tedy po spáchání původního činu.
Tresty, které se budou ukládat teď zvlášť nebezpečnému recidivistovi, se jako dřív zvyšují o jednu třetinu a trest se zase musí uložit v horní polovině té takto vypočtené a zvýšené trestní sazby, ale ty nepřekročitelné horní hranice se zvyšují na 20 let a při ukládání výjimečného trestu na 30 let odnětí svobody. Takže režim pro recidivisty podle nového návrhu zákona má být značně přísnější.
Při přípravě nového zákona samozřejmě ministerstvo i autoři si byli vědomi diskuse o principu třikrát a dost nebo jedenkrát a dost, byli si vědomi i toho, že ve Slovenské republice zavedli už tento princip. Přesto se pro tento princip v českém právu nerozhodli. Důvody tkví řekl bych v našich středoevropských nebo evropských tradicích trestního práva. Když se srovnávacím způsobem podíváme na státy Evropské unie, kromě Slovenska nikde princip třikrát a dost neplatí. Dosti výrazně bychom se tedy lišili od svých sousedů, včetně svých evropských sousedů z Evropské unie.
***