(15.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Měla by být Evropou, jejíž právní systém bude respektovat právní tradice členských států a nebude se snažit vytvářet nové právní normy s univerzální platností, které nebudou postaveny právě na jednom z klíčových prvků každého právního řádu, tj. respekt, úcta k právní tradici, k právní kultuře.
Moje představa - a není to představa, ve které jsem osamocen, je to představa i celé řady mých kolegů, kterou zde prezentovali - se dá vyjádřit krátkým heslem. Je to sjednocená Evropa, nicméně Evropa národních států, svobody a volného trhu, tedy nic víc, nic méně. Žádný - chcete-li - evropský superstát, žádná evropská federace, žádná byrokratická mašinérie, která v tuto chvíli chrlí na základě obrovského demokratického deficitu, který částečně může změnit změna postavení Evropského parlamentu, který ale chrlí desetitisíce nepřehledných právních aktů, které zasahují do našich životů.
Z logiky výše uvedeného pro mne plyne jediný možný konečný závěr. Prosím, aby byl respektován, jakkoli s ním nemusíte souhlasit - že nejlepší evropskou ústavou je žádná ústava.
Děkuji vám za to, že jste mě vyslechli. (Potlesk z řad ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu místopředsedovi Langerovi. V tuto chvíli vystoupí předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, rozhodl jsem se zareagovat na to, co zaznělo ve vystoupeních posledních dvou řečníků - pana místopředsedy Ivana Langera a pana místopředseda Vojtěcha Filipa. V obou vystoupeních totiž zazněly stížnosti na to, že sněmovna se zabývá tímto mandátem vlády a pozicí vlády České republiky pro mezivládní konferenci příliš pozdě. Jen bych připomněl některá fakta.
V červenci tohoto roku jsem svolal schůzku zástupců všech politických stran v této sněmovně. Vedli jsme diskusi, kdy jsme se dohodli, že se na plénu budeme zabývat touto pozicí pro Mezivládní konferenci v Římě. Bylo jasné, že zařadíme tento bod na první řádnou schůzi sněmovny na podzim. Víte, že do této chvíle se konala pouze jedna mimořádná schůze sněmovny, na té organizační výbor schválil program, který schválil. Když si vzpomenete na průběh mimořádné schůze, je jasné, že do této schůze se už takovýto rozsáhlý bod prostě nevešel, chtěli-li jsme dodržet harmonogram jednání sněmovny, jak byl plánován. Důvody, proč to nebylo tehdy, jsou jasné. Pokud bychom se chtěli zabývat tímto bodem ještě před Mezivládní konferencí, tak by se sněmovna musela sejít 15. září - o týden dřív. Konstatuji, že k tomu ochota nebyla. Jedině tehdy jsme byli schopni projednat i tento bod, prosadit ho, dohodnout se na tom. To jsou skutečnosti, proč se tím zabýváme nyní.
Nyní k tomu, jak je toto jednání zpožděné. Pan místopředseda Langer nás poměrně přesně informoval o jednání vedení sněmovny s premiérem polské vlády Leszkem Millerem. Potvrzuji, že to, co řekl, bylo přesné. Nicméně vám musím říci, že v této chvíli usnesení, stanovisko polského Sejmu k pozici polské vlády v Římě neexistuje. Prostě polský Sejm má v této chvíli k dispozici pouze návrh tohoto postoje, kterým se zabývají výbory, ale plénum se ještě tím nezabývalo. Takže návrh, který jsme zde dostali, je návrh, který do pléna v Polsku teprve půjde. Rozhodně jsme v této chvíli vpředu.
Jako vedení sněmovny jsme navštívili Maďarsko. Mohu vám říci, že maďarská předsedkyně parlamentu nám sdělila při jednáních, že v Maďarsku se pozicí maďarské vlády bude zabývat pouze výbor pro evropskou integraci a na plénum tento bod vůbec nepůjde. Stejně tak je situace podobná i v německém Bundestagu, kde se bude věcí zabývat pouze výbor pro záležitosti Evropské unie. Podobná je situace i v Rakousku, kde vím, že plénum Rakouské národní rady nebude schvalovat mandát rakouské vlády pro jednání v Římě.
Tím ale nechci říci, že se máme dívat, jak to dělají jinde, abychom se tím řídili v České republice. Já jsem neměl v úmyslu zde jmenovat, co dělají v ostatních zemích, abych zdůvodnil počínání v této sněmovně. Pouze reaguji na to, že se o tom zde začalo mluvit, že údajně jsou někde před námi. Já si myslím, že především my musíme sami vědět, proč tuto věc zařazujeme buď na výbory, nebo na plénum. My jsme se dohodli v červenci, že chceme o tom mluvit tady na plénu, to znamená, že jsme k tomu shledali dostatečné důvody, aniž bychom se dívali do Rakouska či kamkoli jinam. Mně to připadá správné v tuto chvíli proto, protože dnes víme, která témata se v Římě otevírají. Dnes je vhodný den a vhodný čas. Nemá cenu se ohlížet na ostatní. My zde musíme vědět, proč se tím dnes zabýváme. To je vše.
Děkuji. (Potlesk z koaličních řad.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi Lubomíru Zaorálkovi. V tuto chvíli vystoupí pan poslanec David Šeich. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, vážená malá části vlády, dámy a pánové, jestliže o některých událostech v životě říkáme, že přišly za pět minut dvanáct, tak diskuse o evropské ústavě v českém parlamentu přišla jistě deset minut po dvanácté. Pan předseda Poslanecké sněmovny vyslovil tezi, že se nezabýváme návrhem ústavní smlouvy pozdě. Jestliže se jí zabýváme tři dny po začátku Mezivládní konference, nemyslím si, že můžeme svéprávně tvrdit, že je to brzy. Je to jistě pozdě. Mandát, se kterým česká vláda před několika dny odjela, nebyl žádným způsobem verifikován. Čili je to jistě pozdě.
Pan předseda vznesl otázku, proč se zabýváme návrhem evropské ústavní smlouvy. Zabýváme se jím proto, že nejsilnější opoziční strana toto jednání vyvolala. Vyvolala ho takovým způsobem, že nešlo tento apel již nevyslyšet. Když tento apel vznesla formou, která byla podrobena hlasování, tak vládní koalice na minulé schůzi hlasováním tuto diskusi zamítla. Čili diskuse přichází proto, že ji vyvolala nejsilnější opoziční strana, což je velmi paradoxní, protože samozřejmě vláda, která nese tak historicky jedinečnou odpovědnost za státní suverenitu a musí učinit tak zásadní rozhodnutí, jako bude učiněno na Mezivládní konferenci, by samozřejmě měla sama iniciovat nejen diskusi parlamentní, ale také diskusi s širokou veřejností, diskusi občanskou o tom, jaký postoj má na mezinárodní konferenci zaujmout. Ale vláda od počátku nehledala širší možný konsensus pro svůj postoj a jednala samostatně bez konzultací s opozicí, bez konzultací s veřejností, což je velmi podstatné.
Myslím, že je jasné, že v této situaci dnešní schůze má pouze vládní mandát definovat. Dnešní diskuse nemůže ani zčásti poskytnout alibi k dělení odpovědnosti za tento mandát. Čili je to jasná odpovědnost této vlády, která bude konfrontována s výsledky Mezivládní konference, a k tomu má dnešní schůze sněmovny také být, aby postoj naší vlády nám byl znám, abychom mohli výsledky tohoto postoje konfrontovat s výsledky Mezivládní konference, také s tím, co přinese tento závěr českým občanům.
Vláda poměrně krátkozrace lpí na počtu komisařů. To samozřejmě podstatná věc, ale je třeba si také uvědomit, že počet komisařů je pouze formálním projevem daleko hlubších a podstatnějších jevů, které jsou v evropské ústavě obsaženy. Počet komisařů je významný, ale jsou to lidé, kteří z podstaty definice v ústavní smlouvě nemohou hájit národní zájmy, musí dokonce jako jeden z kvalifikačních předpokladů zastávat proevropský postoj, což je velmi legrační výraz v tomto kontextu. Mohou obtížně zastávat české národní zájmy, zatímco národní reprezentanti v Evropské radě mohou zastávat národní zájmy velmi silně, jednomyslným hlasováním o zásadních otázkách prohloubení integrace, což je v návrhu ústavní smlouvy ohroženo zejména ingerencí do výlučných kompetencí členských států, jako je zahraniční politika, sociální oblast, oblast zdravotnictví.
***