(15.30 hodin)
(pokračuje Šeich)
To jsou velmi klíčové věci. Mohli bychom na odlehčení diskuse říci, že například řízení českého zdravotnictví z Bruselu či z jakéhokoliv jiného místa planety může být efektivnější než ze současného Ministerstva zdravotnictví. Ale doufejme, že to není setrvalý stav.
Návrh Konventu je také vydáván za zásadní kompromis, ve skutečnosti ale jde o do jisté míry federalistický a velmi profrancouzský a proněmecký diktát jejího předsedy Valéryho Giscarda d'Estaing, čili jde o návrh v mnoha směrech stranící velkým státům Evropské unie. Neúměrné váhy velkých členských států Evropské unie si všímají i daleko větší země, než je Česká republika, jako je Španělsko či Polsko, které se obávají o svou váhu. Ztráty suverenity se bojí i sousední Slovensko. I němečtí křesťanští demokraté se obávají o ztrátu suverenity a těmto slovům by možná mohl pan ministr zahraničí alespoň naslouchat, svých spřátelených demokratů. Česká vláda se neobává.
ODS je ve svých postojích obviňována, že nemá dostatek sebedůvěry, že nemá dostatek sebevědomí na to, aby důvěřovala v to, že Česká republika bude umět své národní zájmy v Evropské unii takto pojaté, jak je v návrhu ústavní smlouvy, hájit. To je absurdní přesvědčení, protože je to stejná naivita jako naivita boxera střední či lehké váhy, který by se chtěl utkávat s vyzývateli váhy těžké. Je to prostě nastolení podmínek do jiné váhové kategorie. Přirozené je přece využívat mrštnosti malého středního státu a jeho váhy v systému a ve váhové kategorii, která mu je úměrná. Nebýt neustálým vyzývatelem s neúměrně nerovnými soupeři. Čili lehká či střední váha bojující s těžkou váhou, to podle mého názoru může skončit pouze knokautem, ke kterému se česká vláda blíží.
Dále je podceněn fakt, že návrh evropské ústavy reguluje daleko heterogennější celek, než tomu bylo kdy v minulosti. Zatímco staré státy Evropské unie byly státy, které měly velmi podobný historický vývoj a zejména měly velmi souměřitelnou výkonnost ekonomiky, nová Evropská unie, která bude spojovat staré a nové státy Evropské unie, bude daleko významněji heterogenní celek. Je to stejné, jako bychom použili přirovnání, že prototypový model automobilu se zcela novými součástkami, který nikdy nevyjel na silnici a který je ve zkušebním provozu, tak do tohoto automobilu zařadíme tu nejvyšší možnou rychlost. To samozřejmě může vést také ke smrtelné nehodě posádky tohoto automobilu. Tou posádkou bohužel jsou všichni občané českého státu v tuto chvíli.
Dnešní vynucená parlamentní diskuse několik dní po začátku Mezivládní konference nemůže sejmout odpovědnost z vlády, která svůj mandát má. Je to mandát, který nemá dostatečnou podporu opozice, nemá dostatečnou oporu v prodiskutovaných postojích občanů. Myslím si, že vláda zvolila tento postup dobrovolně. Rozhodně bude muset být její postup konfrontován s výsledky Mezivládní konference, s dopady pro české občany a zejména také s dalším referendem o návrhu textu ústavní smlouvy, resp. o textu schváleného kompromisu, který bude na mezivládním konventu přijat. Pokud totiž tak bude návrh evropské ústavní smlouvy ve výrazně nezměněné formě přijat, bude se jednat o poměrně bezprecedentní zásah do suverenity českého státu, který z ústavy nebyl v takové míře nikdy podniknut.
Myslím, že větší ambice donutit vládu jasně deklarovat svůj postoj, aby bylo v budoucnu tento postoj s čím srovnávat, abychom mohli definovat, zda došlo ke zhoršení, zlepšení či k nějakému diferencovanému stavu od vyjednaných pozic České republiky, ničemu jinému obsah této schůze sloužit nemá, a já myslím, že to není cíl malý, protože tím primárním cílem je zapojit občany do diskuse o evropské ústavní smlouvě, zapojit, umožnit veřejnou diskusi o této ústavní smlouvě, o postavení českého státu, o tom, zdali bude, či nebude i nadále mít své suverénní postavení, nebo zdali to postavení bude velice výrazně odlišné. A myslím, že to nejsou otázky nezásadní.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Davidu Šeichovi. Prosím, aby se slova ujal poslanec Zdeněk Jičínský a připraví se paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, je dosti normální, že se tato záležitost stává předmětem sporu mezi opozicí a vládou, ale zároveň by přece jenom neměl být při tomto sporu zastřen problém obecnější - jestli tedy vlastně je v České republice, tak jak ji vyjadřují její zvolení zástupci, vůle k tomu, aby se Česká republika začlenila do Evropské unie, anebo zda většina zástupců zvolených ve volbách je vlastně proti tomu, aby se Česká republika stala součástí Evropské unie. Tak to je, takový je prostě závěr, který vyplývá z povahy diskuse.
Já považuji za správné, že prezident republiky vyzval k tomu, aby se vedla diskuse o zásadních věcech, abychom se nesoustřeďovali jenom na dílčí otázky, jaký je počet komisařů apod. To je správné a je třeba o tom diskutovat a připomenout si při té skutečnosti, že to byla svého času vláda, v níž měla ODS vedoucí roli, a přihlášku podával Václav Klaus do Evropské unie, tehdy Evropských společenství. Musíme si položit otázku, jaké věci se mezitím staly, zda tedy ten proces, do kterého jsme chtěli tehdy v polovině 90. let přihláškou vstoupit, dostal - řeknu to obratem - dostal takovou faleš, že se nám už tento proces nelíbí a že v něm pokračovat nechceme.
Svého času kolega Zahradil se vyslovil v novinách, že vlastně Česká republika by nemusela být členem Evropské unie, že pro nás by bylo výhodnější spojenectví s USA. Já nepovažuji tuto formulaci za něco, co by mě pohoršovalo. Prostě v rámci politiky a politického uvažování jsou možné různé představy. Jde jenom o to, jaká představa je z říše snů a jaká představa z říše reality. Jaká představa více odpovídá situaci, v níž se Česká republika nachází. V tomto směru tedy musíme se pozastavit i nad způsobem argumentace, kterým tady představitelé ODS obviňovali vládu.
Nejsem tady v roli, abych dělal advokáta vládě. To si členové vlády obstarají sami. Ale srovnejme pozici jednotlivých států ať už členských nebo přistupujících k návrhu ústavní smlouvy nebo ústavy, nechci se teď hádat o obsah těchto pojmů, a podívejme se, zda tedy česká vláda má natolik rozdílné pozice od řady jiných menších států, s nimiž tady probíhaly svého času konzultace. Já jsem na to v článku reagoval, kolega Holáň se mnou v tisku nesouhlasí, což považuji za normální. Tak to prostě v politickém dialogu bývá. Ale tento dialog, jak tady probíhal zejména ze strany představitelů ODS, mi připomíná - řeknu to francouzsky - dialogue des sourds čili dialog hluchých. A myslím, že ta věc je opravdu vážná, než abychom se neposlouchali. A problém, v jaké situaci se Evropská unie nachází a jakou roli má v této situaci návrh ústavní smlouvy, to je problém opravdu zásadní.
V prosinci 2001 třináct bývalých představitelů vlád členských zemí, a to z řad pravicových i levicových, podepsalo výzvu, která má symptomatický název, jmenuje se "Obnova, nebo ztroskotání". Jde prostě o to, jaký bude další osud Evropské unie.
***