(12.10 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Jak se poučit z dějin. Protože americký filozof Santayana a říká, že kdo se nepoučí z dějin, je přinucen tyto dějiny prožívat znovu.
A tak má každá velká myšlenka své strašlivé oběti. Mají je liberálové, mají je konzervativci, máme je my a mají je také sociální demokraté. Stačí si připomenout třeba Hafnerovu knihu o listopadové revoluci 1918 v Německu a o následném vývoji po této revoluci. Myslím si, že každý, kdo si třeba přečetl velkou knihu Cliva Pontinga o Churchillovi, politikovi, kterého spousta lidí tady uznává, může zaznamenat, jak velký podíl měl na obětech třeba v Indii, v Bengálsku, kam odmítl zasílat pomoc, a miliony lidí zahynuly následkem tohoto politického postoje. Nebo třeba liberální doktrína se podílela na strašném konci irské populace v kritických čtyřicátých letech devatenáctého století. Dodnes je to pro irskou populaci trauma. A u počátků celé té věci byla ideologická obsese - v zemi bylo dost potravin, ale vláda se řídila doktrínou laisser faire, to znamená nezasahování do tržních podmínek.
Myslím si, že je důležité, aby se nikdy v budoucnosti podobná věc neopakovala. My se snažíme ve své praktické politice z toho vycházet a skutečně se z dějin poučit. Komunistická strana Čech a Moravy odsuzuje veškeré kroky v dějinách našeho hnutí, které směřovaly k potlačení lidských práv, které znamenaly zmaření lidských šancí, které znamenaly odklon od velkého humanistického poselství Karla Marxe a jeho dědiců. Není náhodou, že myslitelem Evropy se v největší anketě, která se týkala této problematiky, nestal Václav Havel, ale právě Karel Marx. Byl prohlášen myslitelem tisíciletí. Chtěl bych říci, že toto etické poselství našeho hnutí trvá dál a z paměti národa nemůže vymizet. Prostě Dopisy Olze nenahradí Reportáž psanou na oprátce.
Chtěl bych v této souvislosti říci ještě o panu kolegovi Janečkovi, kterého bych přece jen do jedné z těch čtyř kategorií, které jsem zde na začátku citoval, zařadil, a to do té kategorie, které je třeba se vyhnout. Proč se kolega Janeček najednou ve zralém věku snaží stát historikem? Historik, to je profese, která vyžaduje určitou odbornou průpravu, stejně jako profese dentisty. Myslím, že je to podobné jako v případě, kdy se velký český historik František Palacký setkal s Emanuelem Arnoldem, radikálním demokratem, pamfletistou, který napsal Děje husitů se zvláštní zřetelem k Janu Žižkovi. Velký historik se zeptal Emanuela Arnolda: Pane kolego, kde jsou vaše prameny? Emanuel Arnold se zarazil a řekl: Tady jsou mé prameny. A udeřil se na srdce. Možná že opravdu kolega Janeček vychází ze svých emocí, z rozčilení. Já mu neberu právo na rozčilení a emoce. Ale Tomáš Masaryk říkal, že rozčilení není program. To není překonání minulosti, ale pouze zanášení nových jitřících ran.
Studená válka, kterou tady zmiňoval, je rovněž složitější téma, než jak on ze své podivné ideologické konstrukce vykládá. Studená válka byla samozřejmě velkým rozštěpem, řekl bych určitým sporem uvnitř jedné velké rodiny a industrializovaných národů. Řekl bych, že velmi dobře vystihuje situaci historik Mastný, který popisuje sovětský pocit nejistoty. To, jak dokládá, že sovětská doktrína v zásadě byla defenzivní, je stejně přesvědčivé, jako když dnes například jedna německá historička, poté co se otevřely moskevské archivy, dokládá že pakt Molotov - Ribbentrop, jakkoli odsouzeníhodný a řekl bych zrazující samotné kořeny hnutí, byl projevem jakéhosi sovětského appeasementu. Sovětský appeasement - skutečně ty archivní doklady tuto věc dokazují.
Stejně tak rozdělení Německa, vznik NDR. Na základě monografií, které dnes jsou zpracovány, to nebylo produktem Moskvy, ale spíše iniciativou Ulbrichta a Piecka. Jestliže sovětská diplomacie v roce 1952 navrhovala sjednocení Německa na základě svobodných voleb a dala tento návrh Američanům, tak Američané o něm ani nejednali. Za čtrnáct dnů ho briskně odmítli. A přitom si dovedeme představit, jak by sjednocení Německa na základě svobodných voleb, s tím, že jedinou podmínkou bylo, že sjednocené Německo nebude členem Severoatlantické aliance, změnilo další vývoj. Patrně by se neudála ani tragédie roku 1956, ani naše vlastní tragédie roku 1968.
Myslím, že je třeba znát fakta, že je třeba vycházet ze znalosti věcí. Samozřejmě, když mluvíme o symbolice, jsem přesvědčen, že jsou i samotná data nevhodně vybraná, protože osvobození Osvětimi sovětskou armádou je sice významný akt, ale daleko významnější je to, že Buchenwald byl schopen osvobodit se sám povstáním vězňů. To je symbolem aktivního odporu, a nikoli pasivního přijetí osvobozovacího aktu od někoho jiného. Myslím si, že jedenáctý duben by byl daleko významnějším a symbolicky dosažnějším datem než jakékoli jiné.
Pokud jde o nacistický teror a holocaust, který tady byl zmíněn. Nacisté nevraždili jenom Židy, ale daleko větší spektrum osob. A nebylo pouze šest milionů obětí, které jsou zmiňovány. Daleko významnější v tomto směru je program celého toho vyvražďování na konferenci ve Wannsee 20. ledna. To je také datum, které má symbolický význam.
Jsem přesvědčen, že návrh, který byl předložen, je nekultivovaný, neodborný a samozřejmě nezaslouží si, aby byl s veřejností konzultován. Je důležité, abychom si připomínali oběti nespravedlností, zločinů, justičních omylů, potlačování lidských práv, bez rozdílu toho, kdy se to stalo, za jakých okolností, protože každý život, každá lidská šance, která je zmařena, je nenahraditelnou ztrátou. Lidský život je něco, co si neumíme oddělit od možností, které každý lidský život v sobě má.
Chtěl bych říci, že kolega Janeček, když tady tak tleskal mému přeřeknutí, možná zatleská i jedné další myšlence, myšlence, kterou vyslovil anglický dramatik John Osborne ve svém Komikovi. Říkám to i přesto, že kolega Janeček má jiné křestní jméno, než má hrdina té hry. Cituji: "Říkal jsem mu, Edo, buď na lidi slušnej, když jdeš nahoru, mohl bys je taky potkat, až půjdeš dolů." Jestliže mohu soudit podle kroků, které kolega Janeček představuje, on jistojistě půjde dolů.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane poslanče, dovolte, abych po skončení vašeho vystoupení vám připomněla vystoupení předsedy vašeho poslaneckého klubu, který apeloval, aby další rozprava probíhala ve slušné atmosféře.
Mám mnoho přednostních přihlášek. Myslím si, že jako první by měl dostat slovo zpravodaj, poté dostane slovo předseda poslaneckého klubu. A pak faktické poznámky. Pan zpravodaj se s faktickou hlásil jako první.
***