(11.40 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Kraje se skutečně s dluhy státu nevypořádaly a nemocnice skutečně mají vážné problémy. Jsou zadluženy a podle objektivních analýz zadlužení činí více než 6 mld. Kč. Shodou okolností ve stejné době se již projevuje prodlužování lhůt splatnosti plateb zdravotních pojišťoven. Lhůty se postupně prodlužovaly tak, jak byly pojišťovny nuceny vydávat více, než přijímají. Právě v září 2003 překročilo zpoždění plateb jeden měsíc, tedy v podstatě vypadla jedna měsíční platba, a v některých případech již nemocnice měly problémy nejen s placením svých závazků, ale i s výplatou mezd.
Stávající situace, dámy a pánové, radikalizuje jak zaměstnance a manažery nemocnic, tak soukromou sféru. Radikalizují se zřizovatelé, obce a kraje. Situace začíná vřít, objevují se první stávky a první hrozby bankrotů. Takový stav má přímý dopad na každého občana. Nejistota a hrozba omezení dostupnosti základní zdravotní péče je závažnou poruchou systému, nemůže zůstat neřešena, a dokonce nemůže ani počkat ani na poradu koaličních stran. (Potlesk zprava.)
Avšak není všem dnům konec. Vláda nejenže situaci nezlepšuje, ale brousí další sekery k dalším ranám. Zdravotnickému rozpočtu pustí žilou DPH, platby daně z příjmů. Otevřenou ránu způsobí zavedení 16 platových tříd a zvyšování platů v souvislosti s ním. Privátním zařízením přibudou náklady s přechodem na podvojné účetnictví, a možná se v ordinacích dočkáme i registračních pokladen.
Kdybych chtěl být na závěr svého vystoupení dramatický, což nechci, řekl bych, že ve zdravotnictví teče krev. Systém krvácí z mnoha otevřených ran, rány se nehojí, nikdo se o jejich zhojení nepokouší. Vláda místo hojivých obkladů do ran téměř zlomyslně přisypává sůl. Občané České republiky jsou zneklidněni. Ještě nikdy nebyla hrozba omezení dostupnosti zdravotní péče tak akutní a velká, jako je tomu právě dnes. (Potlesk zprava.)
Ministryně zdravotnictví se ocitla v izolaci. Odvracejí se od ní lékaři, odvracejí se od ní nemocnice i pacienti. Ministryně zdravotnictví nemá podporu ve vládě ani ve své vlastní straně. Situace je vážná a vyžaduje okamžité seriózní řešení.
Je naší povinností jako opozice ptát se vlády na skutečný rozsah problémů a ptát se na způsoby jejich řešení. Je naší povinností vyžadovat řešení ihned, bez dalších odkladů a bez dalšího kličkování. Proto mi dovolte, abych přednesl návrh usnesení.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky:
1. je vážně znepokojena prohlubující se krizí zdravotnictví v České republice.
2. Konstatuje, že vláda dodnes nepředložila koncepci zdravotní politiky, a tedy nenaplnila usnesení Poslanecké sněmovny číslo 410, přijaté na 14. schůzi Poslanecké sněmovny dne 17. dubna 2003.
3. Sněmovna trvá na svém usnesení č. 410 a opakovaně žádá vládu o předložení koncepce zdravotnictví, a to nejpozději před závěrečným hlasováním o státním rozpočtu na rok 2004. - Odůvodnění je zřejmé. Nekoncepčnímu vydávání prostředků ze státního rozpočtu nelze přihlížet.
4. Sněmovna žádá vládu, aby do týdne - neboť situace je skutečně akutní - předložila sněmovně a občanům České republiky výčet okamžitých opatření k zastavení propadu českého zdravotnictví.
5. Sněmovna konstatuje, že odpovědnost za dostupnost a kvalitu zdravotní péče nese vláda a sněmovna odmítá pokusy vlády zbavit se této své ústavní odpovědnosti na úkor krajů či kohokoliv jiného.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi, ale jeho i pana poslance Maštálku bych rád upozornil, že vedeme obecnou rozpravu, takže to, co zaznělo, bude třeba v případě otevření podrobné rozpravy obnovit.
V tuto chvíli požádal o slovo hejtman kraje Vysočina pan František Dohnal.
Hejtman kraje Vysočina František Dohnal: Vážený pane místopředsedo, vážení poslanci, váženě poslankyně, dámy a pánové, já bych chtěl nejprve poděkovat za historicky ojedinělou možnost, že jsem jako první z hejtmanů českých krajů mohl vystoupit na tomto shromáždění, na této schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Téma dnešního jednání a diskuse je zdravotnictví. Máme možnost spolu se svými kolegy sledovat, že diskuse, která tady právě probíhá, má někdy docela silný politický podtext. Je to asi pochopitelné, protože zdravotnictví má samozřejmě velmi silný politický význam.
Jestliže jsem dostal příležitost v této chvíli promluvit, chtěl bych zmínit dvě věci, které rozhodně situaci ve zdravotnictví nezlepšují.
Tou první věcí je skutečná neexistence koncepce zdravotní péče. To je záležitost, která tady byla diskutována a zmiňována prakticky všemi vámi, kteří jste vystupovali přede mnou. Nedokáži posoudit, jakým způsobem koncepce zdravotní péče má být postavena a co všechno přitom musí být zvažováno, ale z několika měsíců, co máme jako kraje možnost zřizovat, a tedy velmi detailně vidět do způsobu hospodaření nemocnic, které jsou součástí systému zdravotní péče, musím říci, že systém, který nutí lékaře a sestry pracovat stovky přesčasových hodin mimo rozsah stanovený zákoníkem práce jenom proto, aby zdravotnická zařízení vůbec existovala, asi není dobrý. Asi není dobrý systém, kdy jednotliví ředitelé zařízení zvažují, které pacienty mají odmítnout, a přitom to z legislativy udělat nemohou, a přitom jsou ti pacienti pro ně ztrátoví. Výsledkem je, že ředitelé nemocničních zařízení váhají, jestli mají lékařům vyplatit alespoň nějaké odměny za ty stovky hodin přesčasových prací, ovšem za cenu, že nezaplatí fakturu dalšímu dodavateli léků, spotřebního materiálu, potravin apod.
Tato situace je dlouhodobě neudržitelná, a je určitě i na Poslanecké sněmovně, ale hlavně na vládě, aby tuto koncepci zdravotnictví připravila a předložila k diskusi. Jistě i kraje jako zřizovatelé části lůžkových zařízení - ne všech, části - se budou rády na této koncepci podílet.
Ale mám-li reagovat na slova paní ministryně tady na začátku jednání, je pro mne skutečně úsměvné, když koncepce zdravotnictví vzniká tím, že Ministerstvo zdravotnictví požádá jednotlivé kraje, aby předložily své koncepce, že se z toho pak dá dohromady nějaká státní koncepce. Územní plán přece také nevzniká tím, že se zeptáme jednotlivých majitelů domů na katastru naší obce, co chtějí v budoucnu stavět, tyto požadavky dáme dohromady a potom to namalujeme do územního plánu. Vzniká tady v této chvíli v jednotlivých krajích nikoliv koncepce zdravotní péče, ale určité krizové plány, jak zamezit ztrátovosti způsobu hospodaření jednotlivých nemocnic, který obor, kterou zdravotní péči v jednotlivých nemocnicích omezit, a to bez toho, že by v této chvíli bylo jasné, jakým způsobem bude například zdravotní péče v příštích letech financována.
Druhá záležitost, která se stala zřejmě bezprostředním podnětem tohoto dnešního projednávání, je vrcholící finanční krize v řadě nemocnic, které převzaly kraje. Tento problém - chci zase zdůraznit na rozdíl od toho předcházejícího - podle mého názoru vůbec není politický. To není záležitost, která by se týkala jedné nebo několika politických stran, a nemá politický rozměr. To je záležitost věcná. Všichni vy, kteří sedíte v těchto lavicích, nebo téměř všichni, jste byli u toho, když se v minulých letech převáděla transformací řada zařízení a jejich majetku na obce a na kraje. Na kraje v posledních třech letech, na obce v letech předcházejících a něco i teď. S tím majetkem vždy přecházely i závazky spojené s fungováním těch organizací a závazky spojené s majetkem.
***