(11.50 hodin)
(pokračuje Dohnal)
Ono to asi technicky lze velmi obtížně udělat jinak. Nicméně vždycky Poslanecká sněmovna i vláda navrhovala způsob, jakou cestou budou závazky z činnosti těchto organizací buď vyrovnány ze státního rozpočtu, anebo jaké finanční prostředky, finanční zdroje dostanou samosprávy k tomu, aby postupně tyto závazky mohly umazat, zlikvidovat a hospodaření těchto organizací bylo vyrovnané. V případě zdravotnických zařízení se tak poprvé v historii tohoto státu nestalo a bylo to uděláno i s vědomím Poslanecké sněmovny.
V této chvíli bych chtěl připomenout zprávu vlády o stavu zadluženosti státních nemocnic, o řešení těchto dluhů a právním zajištění převodu nemocnic na kraje. Zpráva byla projednána vládou 5. 12. 2002 a Poslanecká sněmovna ji schválila na 8. schůzi dne 10. 12. 2002. V té zprávě se mimo jiné píše, že státní rozpočet pro rok 2002 ani návrh rozpočtu pro rok 2003 nedisponují zdroji pro vyrovnání bilancí jednotlivých převáděných nemocnic. Je proto nezbytné postupovat v souladu se zákonem, který specifikuje plán těchto převodů, s tím, že existují výrazné diference ve stavu hospodaření individuálních zdravotnických zařízení, kde nezastupitelný podíl má dosavadní zřizovatel, který měl bezprostřední vliv na řízení a tím i hospodaření nemocnic.
Jinými slovy, stát jako zřizovatel prostřednictvím okresních úřadů nebo jiných státních úřadů dopustil, že řada nemocnic skončila se ztrátou. Ta ztráta byla vyčíslena na území všech krajů v souvislosti s převáděným majetkem na částku vyšší než 6 mld. Kč. K tomu ovšem kraje nedostaly žádné odpovídající finanční prostředky. Obrátily se ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že stát, tedy vláda, není srozuměna s tím, že tyto závazky budou uhrazeny, obrátily se na Ústavní soud a Ústavní soud konstatoval mimo jiné, že spojení tohoto kroku, tedy převodu majetku s následným převodem či dalším trváním závazků s tímto majetkem spjatých předpokládá další řešení, a to v návaznosti na systém daní, dotací a podobných dávek. Stát by se totiž neměl zbavovat odpovědnosti za dluhy, jež vznikly v době jeho hospodaření s převáděným majetkem a které jsou důsledkem předchozí ztrátové realizace vlastnického práva, příp. i nedodržování právních předpisů.
Co je nám platné v jednotlivých krajích, že máme nález Ústavního soudu, co je nám platné to, že marně od začátku roku upozorňujeme, že ztráta ve zdravotnických zařízeních je nad finanční možnosti krajů, nad možnosti jejich finančních zdrojů? Hospodaření těchto nemocnic se propadá do další ztráty. Jsou prakticky hříčkami v rukou jednotlivých věřitelů nemocnic. Na Vysočině ta situace kulminuje v Nemocnici Jihlava, kde závazky této nemocnice, mám tedy na mysli nezaplacené faktury, dosahují výše téměř 300 mil. Kč. Nemocnice nemá na výplaty a nemá ani na to, aby platila svým jednotlivým dodavatelům. V možnostech kraje není tyto ztráty a tyto nezaplacené faktury zaplatit. Upozorňuji však na to, že je to jen špička ledovce.
Situace není stejná ve všech nemocnicích, prostě někde okresní úřady svou roli plnily, dohlížely na to, jak nemocnice budou hospodařit, ale někde ne. Já nemohu soudit a nemohu vinit ministryni zdravotnictví, že tuto situaci způsobila, to by bylo nespravedlivé. Tuto situaci způsobil stát, ať už to udělala vláda svou nedostatečnou kontrolou okresních úřadů, nebo to udělaly okresní úřady. Ale to mi v této chvíli jako hejtmanovi kraje zodpovědnému za činnost našich organizací situaci nevyřeší.
Já tedy v této chvíli musím konstatovat, že devítiměsíční vyjednávání s Ministerstvem zdravotnictví nikam nevedlo. A to už je záležitost ministryně zdravotnictví. Nechceme ani já, ani nikdo z dalších kolegů, aby zdravotnictví bylo obecně plošně oddlužováno. Zodpovídáme samozřejmě za dluhy těch zařízení, která vlastníme a která se snažíme řídit přes všechny problémy s nekoncepčností tak, aby další dluhy nevznikaly. Chceme jen v této chvíli, aby stát, tedy vláda, zaplatil dluhy státu. Jestliže vláda není schopna platit státní dluhy, jak potom můžeme chtít po obyvatelích této země, po podnikatelích, aby platili dluhy, aby platili své závazky? (Potlesk z lavic ODS.)
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji Františku Dohnalovi, hejtmanovi kraje Vysočina. Hovořit bude hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský.
Hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já se připojuji k tomu poděkování svého kolegy Dohnala, k vystoupení. Jsem bohužel historicky druhý hejtman, ale i druhé místo je někdy pěkné.
Já naváži v mnohém a to, o čem hovořil kolega hejtman Dohnal, nebudu opakovat. Ale my se zde ocitáme jako hejtmani, jako všichni představitelé krajů v situaci, kdy chceme slyšet, jak budeme řešit velmi vážnou situaci.
Jak velmi dobře víte, zhruba před dvěma měsíci jsme velmi vážně upozorňovali na to, že situace s blížícím se koncem roku ve zdravotnictví vypadá velmi zle. Není to o tom, že bychom chodili s nataženou rukou. My chceme znát řešení. Proto i dnes jsme tady, a já s určitým smutkem v duši musím konstatovat, že po vystoupení paní ministryně nejsem úplně přesvědčen, že znám to řešení anebo že ho zná ministerstvo. Já jsem se nedověděl vůbec nic. Neslyšel jsem od paní ministryně, jak budeme řešit stav, kdy v této zemi nemocnice na konci roku budou muset řešit svůj dluh. Ten dluh je skutečně přes 6 mld. a my budeme postaveni před věc, která možná ještě některým lidem úplně nedochází, ale loni, když nemocnice přecházely na kraje, tak to byly v podstatě státní nemocnice, zřizovateli byly okresy a ty nemusely konat v rámci toho, že organizace je předlužená. My budeme muset konat, budeme muset řešit danou situaci.
Proto jsme od samého začátku, tak jak o tom hovořila paní ministryně, skutečně jsme devět měsíců pracovali na tom, abychom vyřešili stav věci. My jsme skutečně zpracovali podle požadavků ministerstva audity všech nemocnic, a nebyly to levné věci, protože jen v našem kraji stály kolem 3 mil. Kč, tyto peníze nešly do zdravotnictví, šly do kontroly. Spustili jsme další kontrolní mechanismy, abychom se vůbec dopátrali, v jakém stavu jsme přebrali organizace, abychom mohli dokladovat ekonomický stav nemocnic jako takových. Velmi dobře víme, že naše nástroje v rámci řízení těchto příspěvkových organizací, tak jak jsme je převzali, jsou velmi omezené. My vůbec nenastavujeme parametry lékových věcí, ceny služeb, nic takového. My můžeme odvolat ředitele, můžeme udělat některé reorganizační kroky, ale stav ekonomiky těchto nemocnic a jejich historické dluhy skutečně řešit nejsme schopni bez spolupráce státu, chcete-li vlády.
Dluhy, které na nás přešly ve struktuře přes 6 mld. Kč, jsou dluhy, které budeme muset na konci roku vyřešit s tím, a to opakuji to, o čem hovořil kolega Dohnal, že je budeme řešit nějakým postupem. My volných prostředků, tak jak byl sestaven rozpočet, máme zhruba 1,5 mld. pro všechny kraje, které jsou určeny na správu majetku a další věci, které na nás přešly ze státu v předcházejícím období. Pokud bychom řekli, což už dnes není možné, že celá 1,5 mld. půjde na sanaci zdravotnictví, přesto dál bude chybět 5 mld. Kč.
***