(15.10 hodin)
Poslanec Josef Janeček: Vážení přátelé, kdybychom se naučili počítat a poslouchat, tak tato argumentace by mohla být použita v případě, že by ODS nežádala oddlužení nemocnic, kdy by nechtěla, aby bylo okamžitě použito dalších finančních prostředků na řešení akutní havarijní situace. To, k čemu měly sloužit ty prostředky za doby, kdy ODS držela vládu u moci, bylo to, aby ODS mohla donutit tehdejší vládu k transformaci systému zdravotního pojištění. To se nestalo. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan kolega Vojíř, a prosím, abychom se vrátili do současnosti.
Poslanec Oldřich Vojíř: Pane místopředsedo, jediný člene vlády, dámy a pánové, ono je to někdy strašně složité. Hrozně mě mrzí od lidí, kteří se kdysi z ODS na vládě podíleli, a já poprvé, co jsem ve sněmovně, řeknu, že vládu, druhou vládu, kterou skládal Václav Klaus, zradili a odešli, tak tito lidé se tváří, že s tou vládou to nikam nešlo, že v ní nemohli dýchat, že to byla vláda špatná. Ona byla špatná jenom v jednom - byla totiž menšinová. Protože jinak návrhy zákonů i k tomuto tématu ležely ve sněmovně, byly to vládní návrhy a byly tam vtěleny i ty věci, o kterých tady pan Janeček hovořil, byl tam přesně ten princip a ten princip byl vždy zachováván, aby strana výdajů kopírovala stranu příjmů, neboli aby systémy na straně výdajů a na straně příjmů byly vyvážené. To byl vždycky princip, na kterém pravicová vláda vždy stavěla přístup k politice zdravotních systémů. To na straně jedné.
Na straně druhé byla položena podle mého jasná otázka, co tato vláda, tato koaliční vláda, učinila, a mohl bych se ptát jednotlivých členů, ať už vlády nebo poslanců z vládní koalice, zda také platí princip vyrovnanosti, a kdyby platil, tak by nemohli hlasovat pro zvýšení mezd, pokud nejsou pokryty, nemohli by hlasovat pro systém, který zavedl to, že nejsou ufinancovány služby v rámci zdravotnictví, a nemohli by hlasovat pro další a další výdaje, které nejsou pokryty. A bohužel toto se prostě děje. Ke všemu je to shodou okolností, a říkám to dnes podruhé, stejné složení, které před vznikem této koaliční vlády odsouhlasilo transfer zdravotnických zařízení na kraj se vším všudy, to znamená i s dluhy. A k nim nepřidal žádný dovětek, žádnou myšlenku, žádné řešení. Takže mě zaráží, že tato vláda doposud nemá žádnou koncepci.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan kolega Janeček počtvrté.
Poslanec Josef Janeček: Já se omlouvám, ale v každém případě, ať se stane cokoliv, je toto moje vystoupení už poslední.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pane kolego, po tomto prohlášení vás budu kontrolovat.
Poslanec Josef Janeček: Pane kolego, navýšení platů provedl pan ministr Fišer, což je vláda, kterou vy jste drželi u moci, a já jsem s tím nesouhlasil. Za prvé.
Za druhé. To, že má být provedena transformace, jsem dokladoval, že k tomu jsme materiály zpracovali a držíme to, a pokud se dnes ODS přihlásí k tomu, že podpoří kroky, které budou garantovat vyrovnanou bilanci v systému zdravotního pojištění, já to velmi vítám, a potom bychom se skutečně mohli vrátit k návrhu zákona a znovu jej začít projednávat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Jozef Kubinyi: Děkuji. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, jenom jednu větu. Navazuji na předřečníka. V době, kterou zmiňoval, v době pravicové vlády, byl systém vybalancovaný tak dobře a tak dokonale, že musel být přijat systém paušálních plateb, aby se systém zdravotnictví nezhroutil.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Máme za sebou sérii faktických poznámek. Nyní dávám slovo řádně přihlášenému, a to písemně, do rozpravy panu kolegu Miroslavu Ouzkému a připraví se pan kolega Maštálka.
Poslanec Miroslav Ouzký: Já vám děkuji, pane předsedající. Nevím, jestli po tomto expozé a po výměně faktických má vůbec nějakou cenu vyzývat sněmovnu k nějakému věcnému a konstruktivnímu jednání na dané téma. Obávám se, abychom se nedobrali třeba až doby rakousko-uherské monarchie.
Já se opravdu domnívám bez jakéhokoliv vyhrožování a strašení, že když budu parafrázovat název kdysi jednoho známého filmu Situace je vážná, nikoliv však zoufalá, tak bych řekl, že situace je vážná a začíná být zoufalou. Skutečně se dostáváme do gardu, kde jakékoliv řešení si přiznejme bude obtížné. A jakékoliv oddalování řešení bude smrtelné pro systém. O to víc mě překvapují a překvapila neochota toto téma zde zavést, o to více mě překvapila vystoupení některých ministrů této vlády a opravdu se budu snažit se k nim nevracet, protože debatovat o tom, že se nic neděje, že žádné informace nemáme, tak je skutečně malování si budoucnosti narůžovo a toho už snad v minulosti bylo dost.
Když se pokusíme shromáždit nějaké validní informace, co nás zavedlo do problémového stavu, tak určitě to bylo ponechání paušálních plateb. Nechci vyvolávat další polemiku se svým předřečníkem s faktickou poznámkou, ale paušální platby byly přímou reakcí, a je to dokladováno zápisy, na zavedení nového sazebníku výkonů. Žádná momentální krize ve zdravotnictví, žádná neexistovala v té době. To, že paušální platby byly vynuceny tehdejším ředitelem Všeobecné zdravotní pojišťovny a tehdy podepsány na rok a že jsme v roce 2003 a budeme brzy v roce 2004, to je věc daleko závažnější. To, že za ta léta jsme se nedomohli k žádné koncepci lůžkové péče, a já vás v pátečním odpoledni opravdu nechci zdržovat, s čím jsem tady mával před paní ministryní Buzkovou, a mohl bych tady podrobně číst od roku 1999 a napříč politickými stranami. Vy, kteří jste minimálně ve výboru pro investice ve zdravotnictví, tak víte, kolik zoufalých usnesení a výzev ke všem ministrům zdravotnictví za uplynulé období jsme vedli se žádostmi o vytvoření generelu zdravotnictví, generelu pražského zdravotnictví, restrukturalizačních kroků, řádné investiční politiky atd. Takže žádná koncepce lůžkové péče za uplynulých sedm let neexistovala a nebyla vytvořena.
Zvýšení platů ve zdravotnictví bez ohledu, jak bylo motivováno, ale přiznejme si, že z ekonomického hlediska zvýšení platů ve zdravotnictví bez zajištění zdrojové stránky rozpočtu nemocnic byl také jeden z hřebíků do rakví zdravotnických zařízení, který paradoxně měl i dopad do privátní sféry, přestože se na ni přímo nevztahoval. Ale mohu vám říci jako provozovatel nestátního zdravotnického zařízení, že první reakce zaměstnanců byl příchod s tabulkami a příchod s novými platovými výměry jejich kolegů ze státní sféry.
To, že tomu nepomohl zákoník práce, snad dokladuje krásně poslední vyhlášení právě z kraje Vysočina, kde dodržování zákoníku práce stačí k ochromení poskytování zdravotní péče. Když si toto uvědomíme, tak snad zde nebude nikdo, kdo by mohl předčasné a přísné a ukvapené zavedení zákoníku práce ještě dnes obhajovat.
Převod zadlužených nemocnic byl snad, nevím jestli posledním, ale velmi důležitým hřebíkem do rakve alespoň lůžkových zařízení.
***