(17.00 hodin)
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, jak už bylo řečeno, hospodářský výbor tento tisk projednal iniciativně. Věnoval se mu poměrně důkladně, protože nejrůznější záměry a koncepce se týkají velmi úzce především Ministerstva dopravy, které předkládá své návrhy potom hospodářskému výboru, a tudíž hospodářský výbor je opravdu zainteresován v této problematice.
Výsledkem projednávání byl návrh, aby Poslanecká sněmovna zamítla tento tisk. V obecné rozpravě se pak ještě vyjádřím podrobněji. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu Jaromíru Schlingovi. Otevírám obecnou rozpravu. Takže pamatuji-li si to dobře, přihlásili se oba zpravodajové a paní poslankyně Iva Šedivá. Páni zpravodajové nepožádali o přednostní právo vystoupit - nebo žádáte přednostní právo? Žádáte, máte slovo. Pak vystoupí paní poslankyně Iva Šedivá a pak pan poslanec Jaromír Schling.
Poslanec Lubomír Suk: Vážený pane předsedající, děkuji za udělené slovo. Kolegyně a kolegové, i přes snahu členů podvýboru pro ochranu krajiny a životní prostředí a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, kteří podali a projednali řadu pozměňovacích návrhů, musím navrhnout projednávaný sněmovní tisk 354 ve shodě s hospodářským výborem zamítnout.
Stručně se pokusím odůvodnit vám svůj návrh. Za prvé považuji za nutné přesně vymezit v § 3 pod písm. b) základní pojmy, a to tak, aby nemohlo docházet k různému výkladu, co podléhá, eventuálně nepodléhá procesu posuzování vlivu.
Za druhé. S ohledem na náklady projednávání považuji za zcela absurdní konání veřejných projednávání za situace, kdy příslušný úřad neobdržel žádná nesouhlasná stanoviska, jak je nově stanoveno v § 9.
Za třetí. Náš stát se ustanovením § 11 vzdává jednání o případném posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice České republiky. Myslím, že ani článek 7 směrnice 2001/42/EC, na jehož základě byl § 11 upraven, není napsán tak, aby nebylo možno stanovit zákonem formální souhlas vlády České republiky s přeshraničními konzultacemi.
A konečně za čtvrté - považuji za žádoucí takovou dělbu nákladů na posuzování vlivu na životní prostředí, která zajistí ekonomické chování všech účastníků řízení, tedy i představitelů veřejné správy. Ne vždy jsou navrhovatelé koncepce silné firmy, které dokáží případné zvýšené náklady na projednávání zaplatit, aniž by se jich to citelně dotklo.
Kolegyně a kolegové, tolik velice stručně k mému návrhu na zamítnutí zákona č. 100/2001 Sb., sněmovní tisk 354, ve druhém čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji poslanci Sukovi. Hovořit bude paní poslankyně Iva Šedivá, připraví se pan poslanec Jaromír Schling.
Poslankyně Iva Šedivá: Vážení přítomní, dovolte mi vyslovit se v obecné rozpravě k záležitosti, která má pro pojetí funkce Ministerstva životního prostředí zásadní význam. Nechci zde zabíhat do přílišných podrobností, ale bohužel k objasnění problematiky je nutný určitý časový prostor.
Návrh zákona, který nám byl do Poslanecké sněmovny předložen, byl předkládán původně do jednání vlády ve variantním řešení. Není mým úkolem zde posuzovat, jak se k vítězné variantě dospělo, ale chtěla bych poukázat na praktické důsledky, které by aplikace tohoto zákona v praxi přinesla.
Jedná se zjednodušeně o to, zda posuzování dopadů strategických koncepcí na životní prostředí, tzv. SEA, ponechat v kompetenci Ministerstva životního prostředí, či nikoliv, tzn. předat je na jednotlivá ministerstva. Přitom podle ustanovení § 19 odst. 2 kompetenčního zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je Ministerstvo životního prostředí ústředním orgánem státní správy pro posuzování vlivů činností na životní prostředí včetně tzv. mezistátního posuzování a vykonává zde i vrchní státní dozor.
Posuzování dopadů koncepcí na životní prostředí funguje v České republice v kompetenci Ministerstva životního prostředí podle kompetenčního zákona a podle zákona č. 244/1992 Sb. již více než deset let a má již vytvořenou a stabilizovanou strukturu, která je dostatečná i pro proces SEA tak, jak je navrhována novela zákona č. 100/2001 Sb. V případě, že by tato kompetence byla Ministerstvu životního prostředí odejmuta, na všech resortech zpracovávajících koncepce musely by se odpovídající administrativní kapacity teprve vytvořit, protože posuzování koncepcí je z hlediska znalostí o životním prostředí vysoce odbornou a specializovanou činností. To by znamenalo, že další resorty by musely organizačně a technicky organizování zajistit a pořídit si odpovídající odborné zázemí, což by ovšem bylo nutně spojeno s nárůstem počtu pracovníků a současně i snížením efektivity využití oproti koncentraci těchto činností na jednom resortu, tzn. na dnešním MŽP. Tím by však došlo i ke zvýšení finančních nároků na státní rozpočet.
Ministerstvo životní prostředí by dle předkládané novely nezajišťovalo v rozporu se sjednanými dohodami se sousedními státy, navazujícími na úmluvu Espoo, ani přeshraniční posuzování koncepcí. Toto ustanovení je nelogické vzhledem k informacím o složkách životního prostředí, kterými Ministerstvo životního prostředí na rozdíl od jiných ústředních správních úřadů disponuje, což by podstatně ztížilo a prodloužilo potřebnou komunikaci mezi příslušnými orgány obou zemí.
Dále je nutno podotknout, že z analýzy institucionálního zajištění SEA ve 22 zemích včetně všech členských zemí Evropské unie jednoznačně vyplynul závěr, že ani v jedné z těchto zemí není SEA nebo procedura s ní srovnatelná s gescí jiného vládního orgánu než ministerstva majícího v kompetenci environmentální záležitosti. Je pravdou, že tato ministerstva jsou v některých zemích spojena s územním plánováním, regionálním rozvojem, dopravou, péčí o kulturní dědictví, zemědělstvím, vodním hospodářstvím apod. Nikde však není SEA jinde než EIA a nikde není podřízena neenvironmentálnímu - např. průmyslovému - ministerstvu.
Navrhovaný model v § 10j by proto byl ve vztahu k Evropské unii naprosto nesmyslný, a to i s ohledem na další směrnici Evropské unie v oblasti ochrany životního prostředí, za jejíž transpozici odpovídá MŽP. Ponechání posuzování vlivu koncepcí ústředních správních úřadů na Ministerstvu životního prostředí také zajišťuje nejlépe jednotné metodické pracovní postupy a v případě tzv. mezistátního posuzování i ve směru k sousedním zemím. Současně je tak ve věcech posuzování vlivů na životní prostředí zajištěn jednotný vztah k příslušným strukturám Evropské unie i snadná komunikace směrem k vládě i parlamentu. Dekoncentrace této působnosti i na další ústřední správní úřady by do této činnosti zavedla značnou nepřehlednost. Celostátní koncepce schvaluje vláda, koncepce na nižších úrovních - krajské, obecní - musí z celostátních koncepcí vycházet a musí s nimi být v souladu. Z tohoto hlediska je celostátní koncepce ať už z hlediska dopravy, surovinové politiky, energetiky či v dalších oblastech výchozím základem pro všechny hierarchicky nižší koncepce. Proto je naprosto absurdní, aby celostátní koncepce měly zjednodušenou proceduru ve vztahu k MŽP než například krajské, když právě ony celostátní jsou rámcem pro všechny ostatní a z tohoto pohledu jsou i nejdůležitější.
Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi z výše uvedených důvodů podat zde návrh vrátit tuto novelu předkladateli k přepracování. Děkuji.
***