(11.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Osobně se domnívám, že pokud bude vůle u vládní koalice přijmout nějaké toto ustanovení a posílit tak vliv mezinárodních soudních institucí s naší vnitrostátní soudní mocí, pak postupujme konsensuálně a kompromisně a přijměme takovou úpravu, která je obvyklá ve státech EU, což znamená přezkoumávejme pouze rozsudky soudů na trestní úrovni, pouze trestněprávní věci. Je totiž faktem a s tím i já souhlasím, že v oblasti trestněprávní určitá náhrada, kterou stát poskytne na základě rozhodnutí štrasburského soudu, není dostatečná a člověk odsouzený, který vykonává například trest odnětí svobody, sice dostane určitou satisfakci, ale dál tento trest musí vykonávat. Osobně tedy souhlasím s tím, abychom umožnili přezkum, ale pouze v oblasti trestněprávní.
V tomto duchu též předložím pozměňovací návrh v podrobné rozpravě.
Dámy a pánové, takové bylo mé první hledisko, jímž doplňuji onen teoretický pohled. Shrnuji to v jedné větě: úprava, kterou zavádíme je zcela ojedinělá.
Druhý pohled je pohled legislativně technický. Mám za to - a tento názor mám též opřený o stanovisko Parlamentního institutu - že předložený návrh z hlediska legislativně technického trpí určitými vadami, a to vadami, které nejsou zanedbatelné. Za zásadní lze označit vadu, která je obsažena v § 117 a v navazujících paragrafech, kde je obsažena legální definice mezinárodní instituce, jejíž rozhodnutí mají mít tak zásadní vliv na naše vnitrostátní soudnictví. § 117 definuje mezinárodní soud, jehož rozsudky mají být podnětem pro obnovu řízení nad našimi vnitrostátními rozhodnutími. Chci upozornit, že je mýtus že by se jednalo pouze o rozsudky štrasburského soudu, jak o tom hovořil pan ministr a jak jsem o tom hovořil ve zkratce i já. Definice v § 117 je velmi rozsáhlá a lze pod ní shrnout i jiné mezinárodní soudní instituce, ale mimo mezinárodní soudní instituce lze pod ní shrnout i jiné mezinárodní orgány. § 117 totiž neříká, že se jedná o mezinárodní soudní orgány, ale pouze o mezinárodní orgány. Znamená to, že poukazuji na to po konzultaci s odborníky na oblast mezinárodního práva, že definice mezinárodního soudu v § 117 může přinést v praxi významné aplikační problémy a může přinést problémy s tím, co lze všechno pod pojem "mezinárodní soud" shrnout.
Dámy a pánové, toto bylo několik podnětů a úvah k předloženému návrhu zákona. I po diskusi v ústavně právním výboru musím říci, že předložený návrh je velmi novátorský, že může přinést velké aplikační problémy v praxi, na které bohužel navrhovatelé neupozorňují. Text připravené novely není příliš kvalitní a samotná legislativně technická stránka návrhu přinese aplikační problémy.
Proto, když dovolíte, dámy a pánové, si dovolím podat návrh na zamítnutí tohoto návrhu. In eventum pokud tento návrh neprojde, na vrácení k novému projednání v ústavně právním výboru (potlesk).
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Marie Rusová.
Poslankyně Marie Rusová: Vážená paní předsedající, vládo, dámy a pánové, již při prvním čtení tisku číslo 284 jsem přednesla poněkud obsáhlé stanovisko s tím, že jsem měla za to, že vládní garnitura provede v rámci pozměňovacích návrhů patřičnou korekturu. Je třeba si uvědomit, že právě předkladatel by se měl vypořádat s předloženou materií tak, aby se jednalo o právní normu s důstojným obsahem. Jinými slovy, aby předkládaná norma měla jednak hlavu a patu, ale aby i po obsahové stránce měla veškeré provázanosti s jinými právními normami již existujícími.
Dovolte tedy ještě ve druhém čtení, abych se k dané předložené normě několika poznámkami vyjádřila.
I. S tiskem číslo 284 souvisí dle mého názoru tisk 349, jímž vláda navrhuje novelizaci Ústavy České republiky. Ústavního soudu se týkají body 8, 11 a 12. Soudce Ústavního soudu a z nich jeho předsedy a místopředsedy jmenuje se souhlasem Senátu prezident republiky. Nikdo nemůže být jmenován soudcem Ústavního soudu více než jednou. Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání funkce soudce Ústavního soudu vyloučeno. Jiné změny ustanovení ústavy o Ústavním soudu vláda v tisku číslo 349 nenavrhuje.
II. V návrhu novelizace zákona o Ústavním soudu, tisk 284, je pozoruhodné především ustanovení 119a v navrženém znění: Návrh na obnovu je nepřípustný, jestliže následky porušení lidského práva nebo základní svobody již netrvají a jsou dostatečně napraveny poskytnutím spravedlivého zadostiučinění podle rozhodnutí mezinárodního soudu nebo bylo-li nápravy dosaženo jinak. Ústavní soud neodmítne přijetí návrhu na obnovu řízení z důvodu podle odst. 1, jestliže veřejný zájem na obnovu řízení podstatně převyšuje vlastní zájem navrhovatele.
V důvodové zprávě se k tomu uvádí: Návrh na obnovu by měl být přípustný jen tehdy, pokud poškozený trpí i nadále závažnými negativními důsledky příslušného vnitrostátního rozhodnutí, které nejsou dostatečně napraveny spravedlivým zadostiučiněním nebo jiným odpovídajícím způsobem. V řadě případů, spíše ve většině, bude spravedlivé zadostiučinění považováno za dostatečnou formu nápravy. To souvisí i s právy třetích osob získanými na základě konečného vnitrostátního rozhodnutí ve sporech o vlastnictví, typicky v restitučních sporech.
Především je třeba uvést, že český ústavní pořádek, a tím právní řád, nezná a neupravuje institut spravedlivého zadostiučinění. Institut přiměřeného zadostiučinění a náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 13 občanského zákona se uplatňuje jen v souvislosti s ochranou osobnosti.
V článku 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu číslo 11 vyhl. číslo 243/1998 Sb., v platném znění, se uvádí: Spravedlivé zadostiučinění. Jestliže Evropský soud pro lidská práva zjistí, že došlo k porušení úmluvy nebo protokolu k ní, a jestliže vnitrostátní právo dotčené vysoké smluvní strany umožňuje pouze částečnou nápravu, přizná soud v případě potřeby poškozené straně spravedlivé zadostiučinění.
V judikatuře evropského soudu se spravedlivé zadostiučinění poskytuje v případech morální újmy, zejména újmy způsobené porušením práva na spravedlivý proces v přiměřené lhůtě podle č. 6 úmluvy, tj. újmy způsobené zbytečnými průtahy podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny má každý právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
Je nepochybné, že průtahy v soudním nebo v jiném řízení před uvedenými orgány jsou typickým produktem nesprávného úředního postupu. Přesto prováděcí zákon číslo 140/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, připouští jen náhradu materiální škody.
***