(11.40 hodin)
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Vážená paní předsedající, vážené poslankyně a poslanci. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vychází z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která v poslední době činila u nás vnitrostátně určité potíže. (Velký hluk v jednací síni.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Pane ministře, omlouvám se vám a na chvilku vás přeruším. Poprosím kolegyně a kolegy, aby se ztišili, a ty, kteří mají potřebu hovořit, prosím o to, aby hovořili za dveřmi tohoto jednacího sálu. Ještě chvilinku. Prosím opravdu o ztišení.
Můžete pokračovat.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Děkuji, paní předsedající. Šlo o případy, kdy u nás byly ústavní stížnosti odmítnuty proto, že nebyl podán ještě mimořádný opravný prostředek, dovolání, anebo kde takový opravný prostředek nebyl, byly ústavní stížnosti odmítnuty pro opožděnost. A to bylo vytýkáno u Evropského soudu pro lidská práva. Později sice Ústavní soud vydal sdělení, kterým se pokusil tyto záležitosti napravit. Ale i tak situace zůstává komplikovaná a nepřehledná a mohlo by dojít k novým výtkám.
Navrhovaná úprava tedy především řeší tento problém, a to tak - proti nálezu Ústavního soudu lze se obrátit na štrasburský soud pro lidská práva bez ohledu na to, jestli byl vyčerpán mimořádný opravný prostředek. Tato úprava také umožňuje to, že nikdo není nucen mimořádného opravného prostředku použít.
Druhý okruh problémů, který se v návrhu zákona řeší, je situace, kdy Evropský soud pro lidská práva rozhodl o porušení lidských práv a základních svobod. A teď jde o nápravu stavu věcí na našem území. Rada Evropy vyzvala členské státy, aby umožnily co nejúplnější implementaci rozsudků Evropského soudu, a to není možno učinit jinak než úpravou obnovy řízení před Ústavním soudem. Toho se týká tedy druhá část této novely.
Již předem sděluji, že po projednání v ústavně právním výboru byly navrženy některé drobné změny, se kterými předkladatel souhlasí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane ministře. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk č. 284/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Křeček: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, jak již bylo řečeno, usnesení ústavně právního výboru vám bylo rozdáno. Ústavně právní výbor navrhuje, aby tento návrh zákona byl propuštěn do třetího čtení ve znění pozměňovacích návrhů.
V podrobné rozpravě potom přednesu některé další pozměňovací návrhy, které vyplývají z již podaných. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě přihlášky. Předpokládám, že pan poslance Pospíšil se chtěl přihlásit do obecné rozpravy, takže byl jako první. Prosím, pane poslanče, máte slovo. A poté dostane v obecné rozpravě slovo paní poslankyně Marie Rusová.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. K návrhu novely zákona o Ústavním soudu jsem se podrobně vyjadřoval v rámci prvého čtení. Zdůvodňoval jsem, proč z pohledu teoreticko-právního je předložený návrh komplikovaný, proč je velmi neobvyklý a proč zásadně může přinést nežádoucí důsledky. Když dovolíte, chtěl bych v tuto chvíli doplnit k předložené novele zákona ještě dva další pohledy, a to pohled komparativní a pohled legislativně technický.
K tomu prvnímu, k pohledu komparativnímu. V rámci prvého čtení a v rámci diskuse na ústavně právním výboru jsem se ptal pana ministra spravedlnosti, tehdy JUDr. Rychetského, zda předložený návrh, který zavádí tzv. obnovu řízení před Ústavním soudem, má někde obdobu v jiném právním státě, v jiném státě Evropské unie. Na můj dotaz, zda podobná právní úprava existuje v jiném státě, mně bohužel nebylo odpovězeno. Proto jsem nechal vypracovat u Parlamentního institutu rozsáhlou analýzu, která na tyto otázky odpovídá. Když dovolíte, ocitoval bych několik závěrů z této analýzy.
Závěr první: "Členské státy Evropské unie jsou vůči zvláštní právní úpravě přezkoumávání rozsudků vnitrostátních soudů na základě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva povětšinou zdrženlivé."
Závěr druhý: "Státy Evropské unie nechtějí poskytovat rozhodnutím soudu pro lidská práva větší účinky, než jaké byly dány soudům vnitrostátním v úmluvě pro lidská práva."
Toto druhé ustanovení zaslouží drobného komentáře. A ten spočívá v tom, že Evropská úmluva pro lidská práva členským státům Rady Evropy neukládá žádnou povinnost přezkoumávat vnitrostátní rozsudky soudů. To znamená, že rozhodnutí štrasburského soudu nejsou závazná pro vnitrostátní soudy, ale pouze pro státy, které by je měly nějakým způsobem zohlednit. Chci tudíž konstatovat, že v tuto chvíli není žádný mezinárodní závazek, který by nás nutil k tomu, přijmout úpravu, na jejímž základě budeme revidovat rozsudky vnitrostátních soudů, pokud bude negativní rozsudek štrasburského soudu. Padá tím jeden z mýtů, který zde sděloval JUDr. Rychetský a též opakoval pan ministr spravedlnosti JUDr. Čermák, že k této úpravě nás vede mezinárodní závazek. Není to pravda. Přijímáme tuto úpravu z vlastní vůle.
Lze proto shrnout, a to je prosím, třetí rezultát ze stanoviska Parlamentního institutu, že "počet států, členů Evropské unie, které umožňují otevřít na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva věc rozsouzenou ve všech oblastech práva, tedy jak v oblasti práva trestního, tak civilního, je roven nule". Opakuji: je roven nule.
Lze proto říci, a zde cituji čtvrtý závěr této analýzy, že "státy Evropské unie, pokud zavádějí možnost přezkoumávání pravomocných rozsudků na základě rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, tak pak činí výhradně u rozhodnutí trestněprávního charakteru".
To znamená, že všeobecný přezkum rozsudků vnitrostátních soudů na základě rozhodnutí mezinárodního soudu, konkrétně štrasburského soudu, je zcela neobvyklý. Jedná se o úpravu, která nemá obdoby ve státech Evropské unie, a není zcela zřejmé, kam nás její aplikace, resp. její zavedení a následná aplikace může přivést.
Vyzývám proto vládu a pana ministra spravedlnosti, aby zvážili, nakolik je v tuto chvíli vhodné v situaci, kdy nejsme ještě členy Evropské unie, přijmout takto rozsáhlou úpravu, takto výrazně se zavázat a takto výrazně umožnit mezinárodním institucím, aby vstupovaly do našeho vnitrostátního soudnictví, a tím podle mého názoru určitým způsobem omezit suverenitu naší soudní moci.
***