(15.40 hodin)
Poslankyně Eva Dundáčková: Páni kolegové pouze soudí, že co je malý krůček pro Českou republiku, může být velký krůček pro lidstvo. Myslím, že to není nic proti ničemu, pane předsedající.
Vážený pane předsedající, paní senátorko, dámy a pánové, dovolte mi, abych jen krátce glosovala jednání ústavně právního výboru, který se zabýval poměrně podrobně problematiku návrhu, který paní senátorka Seitlová podala. Myslím, že diskuse byla potřebná, byť nemohu popřít, že pro mne byla jistým zklamáním, neboť jsem přesvědčena, že to, co se chystáme schválit, není řešením domácího násilí. V tomto směru jsme se neposunuli ani o krůček dál. V tomto směru se přikláním k tomu, co zde bylo řečeno panem kolegou Jičínským. Je to můj názor, sněmovna jistě má právo vyjádřit na to názor svůj.
Chtěla bych říci pro ty, kteří mají pocit, jak řekla před chvílí paní kolegyně, že jsme normativně definovali domácí násilí, tak vás ujišťuji, že nic takového se nestalo. My pouze zavádíme trestný čin osob blízkých nebo žijících ve společném obydlí, což podle mého hlubokého přesvědčení - cítím potřebu to říci - nepovede k ničemu jinému než k domácímu vydírání ať už ze strany partnera, či partnerky. V každém případě toho, koho považujeme za pachatele. A skutečný výsledek to nebude mít žádný. Podstatným prvkem toho, čemu říkáme domácí násilí, je právě ona závislost mezi těmi dvěma osobami.
Jestli se pan zpravodaj Křeček, jehož úsudku si jinak velmi vážím, domnívá, že je opravdu společenskou poptávkou a že jeho voliči či voličky se domnívají, že to vyřešíme právě tímto způsobem, jestliže mi napovídá v tuto chvíli pan kolega Křeček a říká, že se jedná o voličky, musím s plnou vážností říci, že se nedomnívám, že budeme-li mít tuto skutkovou podstatu trestného činu v trestním zákoníku, že ženy, které jsou skutečně týrané, ty, které jsou pod jhem násilí nebo jeho pohrůžky, že budou mít větší odvahu na základě tohoto paragrafu jít a oznámit, že někdo se na nich takového násilí dopouští. Jsem přesvědčena, že nikoli. A to je také hlavní důvod, proč o tom v tuto chvíli mluvím.
Jsem přesvědčena, že chceme-li skutečně učinit něco proti společenskému fenoménu, jejž nazýváme domácí násilí, který považujeme za natolik závažný, že jsme jej přesunuli ještě před rekodifikací trestního zákona na půdu sněmovny, pak pozdržme projednávání tohoto bodu minimálně do doby, než proběhne na půdě parlamentu seminář na téma domácí násilí, na kterém bude představen model, který je snad, či může být, funkční v jiných zemích. Je to tzv. zavedení institutu vykázání, neboli skutečný prostředek, který může způsobit obrat v domácím násilí směrem k tomu, že domácí násilí menší měrou bude pácháno. Totiž to, že pachateli zabráníme po určitou dobu, aby se dostával do blízkosti obětí - ať je tou obětí žena, nebo jak správně na půdě ústavně právního výboru podotkl pan poslanec Antolík, přímou obětí domácího násilí bývají zpravidla také děti.
Chceme-li se s plnou vážností touto problematikou zabývat a pokud pan kolega Pospíšil to nepřednesl jako oficiální návrh na to, abychom vrátili tento tisk k novému projednání ústavně právnímu výboru, v tuto chvíli tak činím.
Pokud se týká pozměňovacího návrhu, který na plénu přednesl pan Ing. Votava, myslím, že o tomto návrhu můžeme bez dlouhého projednání a analýz rozhodnout, neboť se mi zdá, že jsme zcela způsobilí k tomu, abychom rozhodli, zda opravdu za to, že někdo sedne za volant bez řidičského oprávnění, aniž cokoli způsobí, se dopouští trestného činu, za který dotyčného chceme sankcionovat až jedním rokem odnětí svobody. To mi připadá jako něco tak absurdního - odpusťte mi - že mám pocit se k tomu vyjádřit okamžitě hlasováním. (Potlesk z řad ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Evě Dundáčkové. Do všeobecné rozpravy je dále přihlášen pan kolega Melčák.
Poslanec Miloš Melčák: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci a - promiňte - vážená paní senátorko, dovolte mi, abych využil iniciativy Senátu, který otevírá trestní zákon za velmi bohulibými účely. Velmi se za to stavím, abychom tuto skupinu trestných činů náležitě odměňovali.
Při této příležitosti si dovoluji nabídnout, abychom také postihli poškozování určité jiné skupiny. Myslím, že je to velmi aktuální záležitost - poškozování zájmů lidí, ohrožování jejich zdraví, jejich života. Jsou to lidé, kteří i v době míru na neviditelné frontě hájí zájmy našeho státu. Jedná se o příslušníky zpravodajských služeb České republiky, o osoby, které ve prospěch zpravodajských služeb České republiky pracují.
V současné době prakticky nemáme v trestním zákonu zvláštním způsobem odměněnu aktivitu některých osob, které s klidným svědomím prozrazují tiskem i jinými médii identitu lidí, kteří na této neviditelné frontě pracují. Proto v podrobné rozpravě si dovolím vám navrhnout úpravu znění § 106, kterým postihu tuto skupinu podle mne nebezpečných trestných činů.
Další záležitostí, která v trestním zákoně je podle mého soudu nedostatečně odměňována, je skupina neúmyslného prozrazování utajovaných skutečností, které jsou utajovány stupněm vyhrazené. Je to v trestním zákoně tak, že podle § 178 trestního zákona, který se týká neoprávněného zacházení s osobními údaji, se kvalifikuje neoprávněné nakládání s osobními údaji i z nedbalosti trestem odnětí svobody až na tři léta, nebo zákazem činnosti, nebo peněžitým trestem. Například podle odstavce 2 uvedeného ustanovení se jedná o spáchání tohoto trestného činu porušením povinností vyplývajících z povolání, zaměstnání nebo funkce. Trestní postih může být až do výše osmi let. Myslím, že ve srovnání s tím, jak odměňujeme vyzrazení utajovaných skutečností ve stupni vyhrazené, je to neporovnatelné.
Tento nesoulad mezi sankcemi za porušení ochrany osobních údajů a porušení ochrany utajovaných skutečností ve stupni vyhrazené přednesu jako novelu § 107. Stanovením sankcí za porušení ochrany utajovaných skutečností tak dojde k odstranění, případně ke zmírnění nesouladu skutkových podstat trestných činů ohrožení utajované skutečnosti a neoprávněného nakládání s osobními údaji.
Vážení kolegové a kolegyně, podle mého názoru se nejedná o začlenění nových trestných činů, jenom zpřesnění skutkových podstat trestných činů, které bychom v zájmu ochrany bezpečnosti naší země, zejména v době, kdy se setkáváme s velmi nepříjemnými hrozbami teroristických činů, vzít měli. Dovolte mi, abych požádal ctěnou sněmovnu, aby shovívavě posoudila oba pozměňovací návrhy, které přednesu v podrobné rozpravě, a ve třetím čtení je přijala.
Děkuji všem za to, že jste mě vyslechli.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Miloši Melčákovi za jeho vystoupení v obecné rozpravě. Konstatuji, že nemám žádnou další přihlášku. Vidím paní kolegyni Vlastu Parkanovou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, nevystupovala bych, nebýt vystoupení některých předřečníků. Nedá mi to, abych se krátce nevyslovila k vystoupení pánů kolegů Votavy a Melčáka.
Je pravdou, že řízení motorových vozidel bez odborné způsobilosti je v současné době přestupkem. Je docela možné uvažovat o tom, aby tato věc byla považována za trestný čin, jak nám autor návrhu předkládá.
***