(15.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Já osobně jsem třeba nepostřehl, jakým způsobem bude v tuto chvíli, pokud bude přijat návrh pana poslance, řešena otázka přestupku. Protože toto jednání v tuto chvíli je postiženo v rámci přestupkového řízení. Z návrhu jasně nevyplývá, zda přestupkový zákon bude subsumován, či zda explicitně přímo ustanovení přestupkového zákona bude zrušeno. To je má první poznámka k tomuto.
Další poznámka se týká samotného textu zákona, respektive předloženého návrhu zákona. Domnívám se, že pokud chceme zavést novou skutkovou podstatu, pak bychom měli provést velmi podrobnou analýzu, jazykovou analýzu textu případných nových ustanovení trestního zákona. Je totiž zřejmé, že trestní zákon nejvíce zasahuje do integrity každého jedince. Pokud tak činí, pak jeho text musí být jasný a zřejmý a nesmí přinášet žádné pochybnosti.
Pokud si, dámy a pánové, přečtete navržený § 180d, pak podle mého názoru je jeho text více než nezřejmý. Uvedu příklad. Je zde napsáno, že toto jednání nespáchá ten, kdo je žadatelem o získání odborné způsobilosti k řízení motorového vozidla. Podle mého názoru z toho není zcela zřejmé, zda žadatel nespáchá tento čin v době, kdy jaksi vykonává či realizuje učení se býti způsobilý k výkonu řízení motorového vozidla, nebo zda žadatel v době, kdy vykonává například autoškolu v průběhu oněch tří týdnů, když večer sedne do auta a jede z restaurace, tak též nespáchá onen trestný čin.
Tím pouze poukazuji na jednu myšlenku, která mě v tuto chvíli napadla při letmém pohledu do předloženého zákona, na případné nejasnosti a pochybnosti, které by aplikace přijatého ustanovení, respektive přijatého návrhu mohla přinést. Proto na vás, dámy a pánové, apeluji. Ponechme rozšiřování či změny skutkových podstat klasickému legislativnímu procesu, ponechme, aby se k takovým věcem mohl vyjádřit ústavně právní výbor, aby mohl analyzovat předložený návrh. A nechtějme na plénu takto zásadní věci, jako je kodex trestního zákona, rozšiřovat či zužovat, zvláště v oblasti činů, které mají být trestné, které mají být nežádoucí pro společnost a kde je třeba na miskách vah vážit, nakolik takové jednání má být takto zásadně postihováno. Neopomeňme totiž, že v návrhu je jasně napsáno, že za toto jednání může být uložen trest odnětí svobody, to znamená trest, který je zcela nejzásadnější a je projevem největšího zásahu státu, státní moci, do svobody jednotlivce. Toto je podle mě důvod, proč z mého pohledu je nepřijatelné, abychom takovýto návrh přijímali zde na plénu.
Pokud chceme o tomto věcně diskutovat, pak vraťme celý návrh k projednání ústavně právnímu výboru a nechť se tam o tom případně diskutuje. Toto je případná alternativa, která má podle mě korektní obsah. Protože předem říkám, že nepolemizuji s obsahem tohoto návrhu, nepolemizuji s tím, že řízení motorového vozidla bez odborné způsobilosti má být trestným činem. Já polemizuji s postupem přijmout tuto věc pouze v rámci pozměňovacího návrhu v rámci druhého čtení.
Dámy a pánové, tolik mé vyjádření k návrhu pana inženýra Votavy, s jehož myšlenkou postihnout trestněprávně řízení motorového vozidla bez odborné způsobilosti v zásadě souhlasím, ale varuji před ukvapeným postupem. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane poslanče. Mám dotaz, jestli vaše vyjádření nebylo procedurálním návrhem.
Další, kdo se přihlásil do obecné rozpravy, je pan poslanec Ludvík Hovorka. Další přihlášená je paní poslankyně Čurdová.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, chtěl bych naopak vystoupit na podporu pozměňovacího návrhu, který předložil kolega Votava. Chtěl bych položit na misku vah jeden pádný důvod pro to, aby tento návrh mohl být přijat.
Já jsem během minulých dvanácti let pracoval jako starosta obce. Nedovedete si představit, co to je, když vám pod okny nebo všem občanům po okny jezdí mladíci v autě, které nemá ani technický průkaz, nemá ani státní poznávací značku, nebo naopak má dvě státní poznávací značky, obě z kradených aut, každou jinou, vpředu a vzadu. Tito mladíci nemají ani osmnáct let. Jsou v podnapilém stavu a neustále vám objíždějí vesnici stále dokola. Přivolaná policie může maximálně uložit přestupek, který tito mladíci stejně nezaplatí, protože na to nemají peníze. Potom samozřejmě takový zásah policie je naprosto bezzubý. Samozřejmě i občané to dokáží náležitě ocenit s tím, že policie nejedná, jak by měla.
Takže bych chtěl obrátit vaši pozornost tím směrem, že skutečně toto je vážný nedostatek, který je třeba napravit, a plně podporuji návrh, který předložil pan kolega Votava. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Ludvíkovi Hovorkovi. Do obecné rozpravy se přihlásila paní poslankyně Anna Čurdová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, trošičku bych zase ráda vrátila diskusi k meritu věci, to znamená k tomu, co projednáváme, to je k problematice domácího násilí, protože se domnívám, že to je problém, který si zaslouží naši pozornost, jelikož se týká každého šestého obyvatele České republiky. Nepřeslechli jste se, je to skutečně každý šestý obyvatel České republiky, ať jsou to ženy, muži nebo děti.
Česká republika jako jedna z mála zemí ve světě, ale i v Evropě, zatím nemá zakotvenu definici domácího násilí v žádné právní normě. To, co my dneska tady projednáváme, je pouze jeden z malých kroků k tomu, aby se tento problém v České republice začal řešit a aby policie dostala nástroj do rukou, podle kterého bude moci postupovat. (Velký hluk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, přeruším vás a požádám všechny kolegy, zejména z ODS a Unie svobody, jestli by své rozhovory mohli přenést mimo sněmovnu. Myslím, že by bylo velmi důstojné, kdyby každý mohl svůj projev učinit tak, aby nikdo nezpochybňoval vážnost názorů.
Poslankyně Anna Čurdová: Myslím si, že kolegové z ODS by mohli možná hovořit s některými svými starosty, kteří postoupili nyní do Poslanecké sněmovny a také se setkali právě z pozice nebo z titulu svých funkcí s tímto problémem, protože i oni často v rámci přestupkového řízení tyto problémy museli řešit.
Dovolte mi, abych se vrátila zpátky k problému a alespoň jako jeden z podpůrných požadavků nebo podpůrných argumentů uvedla závěry z kulatého stolu, který pořádají české nevládní organizace, které se zabývají touto problematikou společně s odborníky a společně s Ministerstvem vnitra. Tento kulatý stůl konstatoval, že stát musí zřetelně deklarovat nepřípustnost násilí uvnitř rodin a domácností.
Nejcitlivějším místem při intervenci státních orgánů do soukromí je střet mezi dvěma ústavou chráněnými zájmy, a to soukromím osoby, respektive rodiny, a ústavní ochranou života, zdraví a jiných práv a svobod. Nezbytným předpokladem pro vymezení policejní intervence v rodinách ohrožených domácím násilím je normativní definice domácího násilí v trestním právu. Trestní zákon ochraňuje základní lidská práva a svobody, stanoví meze zásahů do těchto práv stanovených Listinou práv a svobod. Trestní řízení reguluje míru zásahů do práv a svobod a vymezuje hranici přípustnosti omezování těchto práv.
Dovolte mi poslední repliku, která je možná i na vystoupení, která tady zazněla před prvním čtením. Přestože soukromí domácnosti musí být státem respektováno jako princip, toto právo nemusí být respektováno v případě, kde je zásah státu nezbytný pro ochranu osobní bezpečnosti jednotlivce, pokud je tento jednotlivec sociálně nebo fyzicky ve znevýhodněném postavení.
Vážené kolegyně a kolegové, argumentů na podporu tohoto zákona bychom našli velkou řadu, a jak už tady řekl pan kolega Křeček, i česká veřejnost vnímá tento problém jako skutečný problém, který je potřeba řešit. Proto si vás všechny napříč politickým spektrem dovoluji požádat o podporu tohoto návrhu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Čurdové. Nyní se o slovo přihlásila v obecné rozpravě paní kolegyně Eva Dundáčková. Věřím, že paní kolegyni nechají pan kolega Chytka, pan kolega Vrbík a Svoboda mluvit v klidu.
Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
***