(17.50 hodin)
(pokračuje Janeček)
Takže se kolega Ransdorf hluboce mýlí nebo nás chce uvést v omyl, pokud chce komunistické zločiny omlouvat tím, že došlo k institucionalizaci myšlenky. Ony desítky milionů lidských obětí, které nalezly smrt v komunistických koncentrácích, byly oběti třídního boje. Jsou to desítky milionů lidí, kteří byli vytříděni.
Komunističtí poslanci přišli s tvrzením, že za komunistické zločiny nemůže komunistická strana, ale studená válka. Je to stejné tvrzení, jako kdyby neonacisté tvrdili, že neexistují oběti nacismu, ale že to jsou oběti druhé světové války. Je pro mne hroznou představou, že se snad takové lži mohou učit ve školách. Proto jsem položil onu otázku, co asi paní učitelka učí naše děti. Pro mě to není otázka politická, pro mě je to otázka hluboce lidská a naprosto zásadní. Protože jakékoliv bagatelizování lidského utrpení vede k tomu, že vychováváme lidi bezcitné, kteří se dokážou dokonce z cizího utrpení radovat. Já hlasitě protestuji proti tomu, aby v našich školách byli vychováváni bezcitní lidé.
Kolegové z KSČM jako správní stalinisté zareagovali na mnou položené otázky nikoliv tím, že by na tyto otázky odpověděli, ale tím, že mě předvolali před mandátový a imunitní výbor. Je to pevná tradice komunistických vůdců a na otázku, která se jim nehodí, neodpovídají, za položení otázky, která se jim nehodí, následuje trest. Je to tradiční komunistická strategie. Je zjevné, že stalinismus je učení pro české komunisty stále živé a přitažlivé. Poté co komunisté získají na základě nesplnitelných slibů větší podíl moci, začnou své odpůrce zastrašovat. Pokud se dostanou k moci, začnou je likvidovat, třeba i fyzicky. Je to faktická prezentace toho, co si komunisté představují pod pojmem diskuse.
Jedno je jisté. Tvrdit, že nejsou oběti komunistického režimu, je děsivá urážka těchto obětí. Je to demonstrace komunistické bezcitnosti a je děsivé, jestli někdo toto učí naše děti. Hrozná je krutost, s kterou jsme slyšeli výroky o tom, že se dr. Milada Horáková chtěla stát členkou KSČ. Považuji za svou morální povinnost seznámit vás se stanoviskem její dcery Jany Kánské, které přinesla ČTK dne 22. 10. a kde dcera dr. Horákové uvádí, že tuto nehoráznost o její matce rozšiřovaly komunistické poslankyně, aby ji zostudily. Dále vzpomíná na skutečnost, kdy se její matka vrátila ze Sovětského svazu. Doslova říká: Na to si pamatuji živě, jak otřesená přijela, když zjistila, jak to tam vypadá.
Podle mě je lidsky neuvěřitelné, že kolega Ransdorf místo toho, aby své tvrzení alespoň zmírnil, odpoví, že leccos u paní Kánské přikryla traumatizující zkušenost z procesu s její matkou. To je neuvěřitelný cynismus. Kdyby totiž chtěla dr. Horáková vstoupit do KSČ, zcela jistě by to komunističtí vyšetřovatelé dokázali z vězeňkyně Horákové dostat a použít v procesu proti ní, nebo alespoň ji z toho obvinit. Vždyť v komunistických věznicích se lidé přiznávali ke zločinům, které nikdy nespáchali, udání proti sobě samým se učili nazpaměť. Ve svých výpovědích jmenovali lidi, které nikdy nepotkali, a popisovali události, které se nikdy nestaly. To vše dokázali komunističtí dozorci a komunističtí vyšetřovatelé vytlouci ze svých obětí. Posláním komunistické justice přece nebylo hledání pravdy, ale služba komunistické zvůli. Je na každém z nás, zda bude věřit dceři dr. Horákové, nebo kolegu Ransdorfovi.
Kolegové z KSČM se často tváří, že jim jde o sociální jistoty pracujících. Přitom to byla komunistická strana, která ožebračila pracující měnovou reformou, byli to komunisté, kteří znárodněním ukradli penzijní fondy důchodcům, byli to komunisté, kteří zbídačovali důchodce tím, že jim pro jejich nekomunistickou orientaci odebírali, a tedy kradli jejich důchody. Byli to komunisté, kteří rozvrátili ekonomiku země tím, že ji připoutali k idolu komunistů, k Sovětskému svazu, a byli to komunisté, kteří násilnou kolektivizací pustošili české vesnice.
V rámci navrhovaného zákona komunističtí poslanci také hovoří o humanismu. Přitom to byli komunisté, kteří posílali na smrt nevinné oběti, a byli to komunisté, kteří mrzačili charakter tohoto národa tím, že ještě organizovali petice požadující smrt těchto nevinných lidí. Ničili charakter českých dětí výchovou ve školách, když učili děti nenávidět svoje sousedy pro jejich třídní původ, když z poctivých lidí dělali zločince a ze zločinců dělali hrdiny. Byli to komunisté, kteří zavedli ve školách lživý výklad dějin a nutili rodiče, aby riskovali postavení, svobodu nebo i život, pokud chtěli svým dětem vysvětlit, že popravovat ve jménu komunismu není hrdinství, ale zrůdnost, pokud chtěli dětem říci, že udavačství není čestnost, ale bezcharakternost, pokud chtěli říci, že dr. Horáková není zrádkyně, ale hrdinka, že idol českých komunistů Stalin není hodný tatíček, ale masový vrah, pokud jim chtěli vysvětlit, že učení, které učí nenávidět, není projevem pokroku, ale zvrhlosti.
Vážení kolegové a kolegyně, nikdo nikdy nezradil tuto zemi a tento lid tak jako komunistická strana. Proto vás jménem navrhovatelů žádám o podporu předloženého návrhu zákona, abychom na utrpení nevinných obětí nezapomněli. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Další písemné přihlášky do rozpravy nemám, ale hlásí se předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, dámy a pánové, vystoupení pana poslance Janečka ve mně vyvolalo vzpomínku na rok 1967, kdy jsem se díval na Českou televizi a chrámem sv. Víta kráčel Prahou anglický spisovatel Graham Green, možná jeden z nejslavnějších katolických spisovatelů 20. století. A pamatuji si, jak v chrámu říká Graham Green do České televize: My katolíci a vy komunisté máme něco společného. Jak vy, tak my máme na svých rukou krev. A je to možná lépe, než mít na rukou vodu jako Pontský Pilát.
Rád bych vám připomněl Francoise Mauriaka, jednoho z největších katolických spisovatelů, Francouze, který po druhé světové válce ve Francii na sebe uvrhl hněv mnohých, kdy jako katolík se postavil proti tvrdým procesům s kolaboranty a začal mluvit o odpuštění a o milosrdenství. Já vám to říkám proto, že si myslím, že Francois Mauriac je skutečně velkým katolickým spisovatelem, možná stejně tak velkým jako Green ve 20. století.
Já s vámi souhlasím v jedné věci - že v marxistické teorii opravdu jedním z nejproblematičtějších míst je učení o třídní nenávisti. Ale ptám se, jestli je řešení, pokud my budeme stejně militantní a nesmiřitelní, že budeme připomínat učení o třídní nenávisti, jak ho učili komunisté. Já si nejsem prostě jist, jestli se vyplatí takhle zjednodušovat jak v dějinách, tak ve vztahu k jednotlivcům, kteří reprezentovali a reprezentují toto hnutí. Já dnes nedokážu nediferencovat ani ve vztahu k těm, kteří dnes možná mylně, chybně - a já s tím nesouhlasím - hájí minulost a hájí marxistické učení, ale tvrdím, že nedojdeme nikam, pokud budeme nesmiřitelní stejně jako marxistické učení o třídní nenávisti. Mám dojem, že i v křesťanské tradici existuje jiný tón a jiný způsob dialogu.
Můj otec byl ten, který minulým režimem opravdu trpěl a nedožil se ničeho, protože zemřel v roce 1976.
***