(15.40 hodin)
(pokračuje Býček)
Stanovit povinnosti poskytovatelů a příjemců podpory podávat úřadu nezbytné informace a právo úřadu jejich úplnost, správnost a pravdivost prověřovat a případně sankcionovat, včetně sankcionování toho, kdo nesplní povinnosti vůči komisi. Stanovit pravidla, podle kterých bude vymáhána protiprávně poskytnutá nebo nezákonná podpora, pokud tak bylo komisí rozhodnuto. Stanovit, že v jednotlivých řízeních před Evropskou komisí budou jménem státu jednat poskytovatelé a stanovit povinnost příjemcům a poskytovateli poskytnout plnou součinnost Evropské komisi, pokud by u nich prováděla šetření na místě.
Tolik k základním principům návrhu zákona, jehož přijetí je nezbytné ke splnění povinností, které na sebe Česká republika vzala.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Zdálo by se, že je všechno jasné. Avšak jako zpravodaj musím sněmovně sdělit, že přes rozsáhlost důvodové zprávy a stručnost návrhu zákona jsou mi některé otázky dosud nejasné, a možná i vám.
Jde o tři následující okruhy:
Za prvé jde o upřesnění některých formulací, především v § 3 - činnost úřadu v oblasti veřejné podpory, v § 7 - postup při navracení veřejné podpory a v § 10 - přechodná ustanovení.
Za druhé - upřesnění postavení samotného úřadu, a nejen k tomuto zákonu - viz diskuse, která byla před chvílí vedena k jinému návrhu zákona. Na jedné straně je úřad nezávislý orgán a na druhé straně je jeho činnost činností koordinační, poradenskou a kontrolní, případně zastupitelskou, zastupuje poskytovatele nebo je vykonavatelem sankcí za někoho jiného, tedy za komisi. Mám obavy, aby nebylo takto provedené řešení postavení úřadu dáno do roviny - promiňte ten výraz - "podrž, podej, zařiď".
A třetí blok otázek souvisí se zrušením stávajícího zákona o veřejné podpoře. Jde o dva pohledy. Prvním je kontrola plnění pravomocných rozhodnutí podle zákona č. 59, tedy zákona, který bude zrušen, a rozhodnutí úřadu o zastavení řízení.
Problémů je tedy několik, ale přes to všechno doporučuji a předložím v podrobné rozpravě postoupit návrh do druhého čtení. Ale očekávám odpovídající vstřícnost nejen zpracovatele, což je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se sídlem v Brně, ale i hospodářského výboru, jemuž bude tisk 520 zajisté přikázán.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku, ale vidím, že se z místa hlásí pan poslanec Eduard Vávra. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Eduard Vávra: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, dobrý den, pane předkladateli, dámy a pánové.
Navrhovatel a zpravodaj popsali, jaký je smysl návrhu zákona a jaké jsou jeho postupy, takže nebudu již hodnotit návrh z tohoto pohledu. Chci se dotknout praktické stránky působení návrhu zákona o veřejné podpoře.
Úřad provádí kontrolní činnost, která je zahájena koordinační součinností poskytovatelů a příjemců s úřadem. Dále provádí poradenské služby a monitorování. Jde tedy o souhrn tří subjektů, a to úřadu, poskytovatelů a příjemců, přičemž poskytovatelem mohou býti ministerstva, jiné správní úřady, státní fondy nebo územně samosprávné celky. Potom rozhoduje o poskytnutí veřejné podpory ten, kdo spravuje veřejné prostředky.
Poskytovatelů je tedy mnoho a znamená to jejich jistou roztříštěnost. Proto musí být koordinační a kontrolní činnost úřadu větší a jeho význam v procesu veřejné podpory vzroste.
Výstupy pro komisi Evropských společenství před jejím oznámením musí být ze strany České republiky zpracovány podle stejných pravidel, a proto jsem přesvědčen, že by konečnou úpravu oznámení měl provést úřad. Problém vidím s aplikací rozhodnutí komise, která šetří na místě, v našem případě v České republice. Při vážných pochybeních poskytovatelů komise vydá rozhodnutí a nastane situace, kdy stát je povinen zajistit vrácení veřejné podpory nebo její prozatímní navrácení. Novela zákona stanoví, aby toto rozhodnutí komise splnil poskytovatel.
Příjemce musí tedy vrátit nebo prozatímně vrátit veřejnou podporu. Nesplní-li příjemce tuto povinnost do určité lhůty, podá poskytovatel proti příjemci žalobu k soudu, přičemž poskytovatel i příjemce mohou uplatňovat svá procesní práva. Výsledkem tohoto procesu tedy bude, že příjemce podle mého názoru je vinen, přičemž nemůže za to, že špatné podklady komisi dodala Česká republika. Příjemce pracoval s veřejnou podporou a po určitém čase má ne svou vinou vrátit to, co mu bylo půjčeno, což mu ještě způsobí ekonomické až existenční potíže. Co mu je potom platné, že soud rozhodne v jeho prospěch, ale až po zdlouhavé době, jelikož soudy pracují tak, jak pracují.
Dovedu si představit, že poskytovatel, který pochybil při poskytnutí veřejné podpory, zaplatí příjemci jeho ekonomickou ztrátu, nemluvě o existenční újmě. Proto poskytovatelé, tj. ministerstva, správní úřady, státní fondy a územně správní celky, musí nést za špatné výstupy pro komisi svůj díl zodpovědnosti ve formě možná pokut nebo náhrad příjemci.
Druhý problém vidím v aplikaci přechodného ustanovení § 10 odst. 1, kde se stanovuje, že úřad rozhodne o zastavení řízení o veřejné podpoře přede dnem účinnosti tohoto zákona, tj. 1. 5. 2004. Proces veřejné podpory je časově a jistě i finančně náročný, a pokud je již před závěrem zatím platného zákona o veřejné podpoře, musí ho úřad zastavit. Kdo tedy budoucímu příjemci náhradí jeho investované finance a čas? Podle mého přesvědčení bude nutno toto přechodné ustanovení upravit tak, aby řízení podle nyní platného zákona mohlo být platné i podle zákona platného od 1. 5. 2004.
Z výše uvedených důvodů, tj. důvod újmy podle mého názoru příjemce a dalších, navrhuji vrátit návrh zákona předkladateli k dopracování. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nemám již žádnou další přihlášku do obecné rozpravy, nevidím ani, že by se někdo hlásil z místa. Proto obecnou rozpravu končím. Pan navrhovatel se hlásí se závěrečným slovem, prosím.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Dámy a pánové, myslím si, že odůvodnění návrhu vrátit zákon k přepracování mohlo být poněkud stručnější, protože čas nebyl využíván k tomu, aby se našly skutečně závažné důvody, ale byl podle mě využit ne zcela efektivně. Formulace mohla být stručnější a stanovisko pronesené poněkud mužnějším hlasem.
Ale v zásadě chci konstatovat, že ODS se v každém případě rozhodla blokovat jakoukoliv iniciativu, jakýkoliv rozumný přístup, který umožňuje České republice se v klidu a efektivně včlenit do systému Evropské unie, jakýkoliv postup, který je schopen v důsledku tohoto včlenění a vstupu přinést našim občanům, podnikatelům a komukoliv, ať je to občan jakéhokoliv živobytí, prospěch. Zájmem ODS prostě je blokovat a znehodnotit rozhodnutí občanů, které padlo v tak velké většině v referendu. Je to záměr, který je zřetelný, využívá z důvodů, které nemohu nazvat jinak než velmi slabé, metod nejhrubší obstrukce.
***