(10.50 hodin)
(pokračuje Grůza)
Podle navrženého zákona by také byly vyloučeny ze soutěže subjekty z ostatních členských států Evropské unie, což by bylo v rozporu s článkem 43 Smlouvy o založení Evropského společenství upravujícím svobodu usazování. Dále vláda upozorňuje na to, že návrh obsahuje řadu závažných věcných, právních i legislativně technických nedostatků, které by v případě přijetí navržené právní úpravy způsobily vážné problémy v právním řádu České republiky, jakož i v oblasti harmonizace našeho právního řádu s právem Evropských společenství. A v neposlední řadě upozorňuje vláda také na to, že připravuje v krátké době - a předloží Parlamentu České republiky - návrh novely občanského zákoníku, který se týká prodloužení zákonné délky výpovědní lhůty u nájemních smluv k pozemkům patřícím do zemědělského půdního fondu nebo určeným k plnění funkcí lesa.
Tolik ze stanoviska vlády, která doporučuje tento návrh neschválit.
Dovolím si podívat se nyní podrobněji na některé z paragrafů předkládané novely. Paragraf 5 hovoří o smlouvě a délce uzavření smlouvy, na kolik let má být uzavřena, hovoří o sedmi letech, nicméně pronajímatel je povinen nájem prodloužit o dalších sedm let za stejných podmínek, jestliže se proti tomuto právu majitel pozemku neodvolá, a pronajímatel jako takový má přesně specifikované důvody, kterými může vypovědět smlouvu.
Naprosto paradoxní a dvojí výklad způsobující je odst. 5 v tomto § 5, který hovoří o tom, že v případě, že skutečnost uvedená v odst. 3 po skončení doby nájmu nenastane, to znamená, že vlastník vypoví nájem, řádně ho chce užívat sám nebo prostřednictvím právnické osoby, kde má více než 50procentní obchodní podíl, nicméně nezačne tuto půdu užívat a rozhodne se, že tuto půdu pronajme někomu jinému, tak v tomto paragrafu se říká - v případě, že tato skutečnost nenastane a vlastník nezačne tento pozemek užívat sám, soud na návrh nájemce může rozhodnout o zřízení nájmu k pozemkům, které byly předmětem nájmu, na dobu sedmi let za stejných podmínek jako předcházející nájemní vztah, s výjimkou výše nájemného.
Rozumím tomu tak, že soud by měl rozhodnout a přikázat znovu pronájem téže osobě, která měla pozemek v pronájmu předtím, než vlastník nájem vypověděl. Ovšem paradoxní je, že se vůbec neřeší ty případy, kdy vlastník pronajme pozemek úplně jiné osobě, to znamená vezme si pozemek - vypoví pozemek v dobré víře, že ho chce provozovat sám, z jakýchkoli důvodů se toto nestane, a on se rozhodne, že ten pozemek pronajme jiné osobě, třetí osobě, jinému nájemci, přičemž do tří let zjistí původní nájemce, že vlastník pozemek sám neužívá, dá ho k soudu. Jak bude soud rozhodovat? Protože tady vlastně bude mít dvojí právní výklad, a ten pozemek je řádně pronajatý jinému nájemci. To je naprosto nedořešeno.
Další pochybnosti mám k tomu, jestli lze zákonem uvést, že nájemce je oprávněn dát zemědělskou půdu do podnájmu. Naprosto zde chybí souhlas vlastníka. Domnívám se, že toto je jeden z momentů, které by musel vážně zvažovat Ústavní soud.
Co mě naprosto zarazilo, je § 10 odst. 3: Jsou-li předmětem nájmu pozemky, které nejsou přístupny z veřejné komunikace, jejich nájem neskončí dříve, než jsou provedeny pozemkové úpravy umožňující přístup k takovým pozemkům z veřejné komunikace. Dámy a pánové, kdysi jsem si sám spočítal, jak dlouho bude u nás trvat, než budou dokončeny pozemkové úpravy. Při stávajícím režimu a při stávající rychlosti mi to vyšlo na 130 let. Takže my zakotvíme do zákona, že vlastník se nesmí ujmout svých vlastnických práv k pronajatým pozemkům po dobu 130 let nebo po dobu, než budou dokončeny pozemkové úpravy, a v nejhorším případě, jak říkám, to může být klidně sto a více let. Takže to je naprosto nesmyslné a byl by to zřejmě další bonbonek pro Ústavní soud.
Další nesrovnalosti - v § 14 odst. 3: Soud na návrh vlastníka trvalé stavby přikáže zastavěný pozemek do vlastnictví vlastníka stavby za náhradu stanovenou podle zvláštních právních předpisů. Ale současně soud na návrh vlastníka zastavěného pozemku může, je-li to účelné k využití staveb a pozemků, přikázat stavbu do vlastnictví vlastníka zastavěného pozemku za náhradu stanovenou podle zvláštních právních předpisů. Opět: když požádají oba, jak vlastník stavby, i vlastník pozemku - v jednom případě o pozemek, v druhém případě o stavbu - jak bude soud rozhodovat, jaké právo bude větší? Právo vlastníka pozemku, nebo právo vlastníka nemovitosti? To z toho není naprosto zřejmé.
Poslední věc, která mě na této novele velmi zarazila, je přechodné a závěrečné ustanovení, kterým by se de facto stávající nájemní smlouvy překlopily do smluv na dobu sedm let. Je potřeba říci, že v zákoně je uvedeno, že to neplatí, pokud některá ze smluvních stran ve lhůtě do tří měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona písemně oznámí druhé straně, že s touto změnou nesouhlasí. Dámy a pánové, představme si ty tisíce, desetitisíce drobných vlastníků na vesnicích, kteří mají dneska svoji půdu v nájmu u družstev vlastníků. Tito lidé v řadě případů - troufám si říci, že v 99 % případů - vůbec nesledují, jak probíhá právní proces, vůbec nebudou vědět, že k nějaké změně právního řádu došlo. A my jim zákonem řekneme, že pokud se do tří měsíců neodvolají, tak platí nový právní režim pro uzavírání jejich smluv? To je velmi neseriózní - minimálně neseriózní, jestliže nechci říci, že je to protiústavní, to asi není, nicméně je to velmi neetické vůči těmto vlastníkům. Jestliže chceme provést změnu zákona, chceme dlouhodobě pronajímat půdu - rozumím té dobré myšlence, kterou byli předkladatelé vedeni - potom to nelze provést tímto způsobem, že překlopíme ty smlouvy zákonem. Nechť přijdou nájemci za vlastníkem a dohodnou se s ním na pronájmu. Není přece možné zákonem překlopit tuto dobu na dobu sedmiletou, respektive 14letou.
To všechno jsou důvody, které mě vedou k tomu, abych jako zpravodaj v následující rozpravě podal návrh na vrácení tohoto zákona předkladatelům k dopracování. Domnívám se, že pokud nám veřejnost něco vyčítá, tak je to nedokonalost právních a legislativních norem, které přijímáme. Přijetím této normy - a já se domnívám, že v zemědělském výboru nejsme schopni takovou složitou normu dopracovat - bychom se skutečně dostali do stavu, že bychom přijali velmi, velmi špatný zákon. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Po vystoupení pana poslance Grůzy otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil pan poslanec Jiří Papež a paní poslankyně Nedvědová. Pak se hlásí také pan poslanec Grůza. Nyní prosím pana poslance Papeže.
Poslanec Jiří Papež: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, chtěl bych úvodem svého vystoupení připomenout, že se právě píše rok 2003, že je 14 let po takzvané sametové revoluci a že již dlouhou řadu let je v naší ústavě zakotveno vlastnické právo jako jedno z nejvyšších a nedotknutelných práv demokratické společnosti. S lítostí musím konstatovat, že předkladatelé projednávané novely, to je skupina levicových poslanců, zřejmě zapomněli otočit kalendář či sepsali tento návrh v nějakém zvláštním rozpoložení.
To, jakým způsobem se v návrhu zachází s vlastnickými právy, nemá v polistopadové historii naší země obdoby a já nepamatuji, že bychom tady někdy měli něco tak hrozného. Ze zákona na mne zavanul duch padesátých let. Mám pocit, že nám předkladatelé podsouvají plíživou formu kolektivizace. Ano, boj proti takzvaným spekulantům byl ideovým nástrojem totalitní moci. Proč je tady však tato představa opět a nyní?
Za spekulanty označují předkladatelé vlastníky půdy. Autoři zákona zcela opomíjejí fakt, že hospodaření našeho státu je založeno - a zaplať pánbůh za to - na dvou základních principech: soukromém vlastnictví a volné soutěži.
O co tedy v návrhu jde? Návrh zakotvuje povinnou dobu pronájmu zemědělské půdy na sedm let. Určuje cenu nájmu a ukládá povinnost pronajímateli po skončení sedmiletého období nájmu v tomto nájmu pokračovat za - cituji - stejných podmínek. To znamená, že zákon stanoví pevnou cenu nájmu na 14 let bez možnosti smlouvu vypovědět.
Je zřejmé, že se jedná o nadbytečný a zavádějícím způsobem odůvodňovaný zásah do současného právního systému. Návrh je více než účelový a určitě by nepřispěl ke zlepšení klimatu v dosavadních nájemních vztazích, i když tento důvod předložení zákona je prezentován jako hlavní důvod.
Je pravdou, že si každý stát v Evropské unii nějakým způsobem upravuje hospodaření s půdou a na půdě. Nelze však srovnávat naše podmínky se zeměmi Evropské unie. U nás je více než 90 procent obhospodařované půdy pronajaté, zatímco v zemích Evropské unie je to přibližně 50 na 50 procent.
***