(10.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Prosím paní poslankyni Brynychovou o uvedení tohoto návrhu zákona.
Poslankyně Ludmila Brynychová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážení ministři, kolegyně a kolegové, předstupuji před vás jménem předkladatelů s tím, že bych vám chtěla předložit návrh zákona, který se zabývá pachtem zemědělské půdy, chcete-li pronájmem zemědělské půdy.
Půda je pro zemědělskou výrobu nepostradatelným základním výrobním prostředkem, který má jedinečnou vlastnost - ve výrobním procesu se neopotřebovává, ale svoji užitnou hodnotu, chcete-li úrodnost, při dobrém obhospodařování neustále zvyšuje. Úrodnost půdy závisí na kvalitě agrotechnických zásahů a na jejich dlouhodobém promyšleném působení. Takové agrotechnické zásahy odpovídají zásadám správné zemědělské praxe a svou podstatou vyžadují relativní stabilitu subjektů, které tyto agrotechnické zásahy do půdy provádějí. Stabilita právních vztahů umožňujících zemědělskou výrobu a náležitou péči o půdu je proto jedním ze základních předpokladů rozvoje zemědělství, je v zájmu hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí.
Zemědělský půdní fond zaujímá v České republice 4 277 tisíc hektarů rozdělených do mnoha pozemkových parcel s různými vlastníky. Naprostá většina vlastníků této půdy však na ní sama zemědělsky nehospodaří, ale dále ji k zemědělské činnosti pronajímá. Procento pronajaté půdy je proměnlivá veličina, ale v současné době na pronajaté půdě hospodaří více jak 80, možná 90 % zemědělců v České republice. Procento zemědělců hospodařících na pronajaté půdě i v ostatních evropských zemích je různé, avšak uvádí se také v řádu desítek procent.
Nájem zemědělské půdy je v současné době upraven v občanském zákoníku, zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v zákoně o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku - zákon č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Obě tyto normy upravují tento nájem příliš obecně. Práva a povinnosti vlastníka a nájemce zemědělské půdy si však vyžadují speciální právní úpravu, a to jak z hlediska oprávněných zájmů vlastníků zemědělských pozemků, tak z hlediska oprávněných zájmů nájemců. Zemědělská půda jako specifický předmět nájmu vyžaduje náležitě velkou právní jistotu pro toho, kdo půdu obhospodařuje, aby bylo možno do péče o půdu dlouhodobě investovat. Současně vyšší stabilita vztahů při obhospodařování zemědělské půdy je i v zájmu vlastníka půdy, protože dává vyšší míru jistoty o zajištění náležité, nezbytné a právními předpisy vyžadované péče o jejich půdu.
Legislativa EU vztahy k zemědělské půdě neřeší. Nájem zemědělské půdy mají zvláštní právní normou upraveny státy Evropské unie rozdílně. Současně s nájmem zemědělské půdy upravují samostatnou právní normou i převody zemědělské půdy. Každý stát právní úpravou sleduje stabilitu podnikatelského prostředí a naplnění dlouhodobých cílů zemědělské politiky státu.
Při tvorbě předlohy tohoto zákona jsme zvolili podobný model, jako má Francie. I pro čerpání prostředků z evropských fondů je základní podmínkou dlouhodobý vztah k půdě, aby bylo možné dotaci řádně využít. Právní jistota užívacích vztahů, vyplývající z navrhované úpravy, by se projevila i v usměrnění pozemkových úprav, které jsou z dlouhodobého hlediska zcela nezbytné.
Tento zákon rovněž upravuje vztah vlastníka zemědělské půdy k vlastníku zemědělské stavby, která je na této půdě postavena podle dřívějších právní předpisů. Toto dvojí vlastnictví přináší v praxi řadu sporů, kterým je možno předejít pouze jasně vymezenou zákonnou úpravou.
Navrhovaný zákon je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Zvláštní úprava nájemního vztahu je plně v souladu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod, protože přenechání zemědělské půdy do nájmu - dočasného užívání - jinému smlouvou není omezením vlastnického práva, ale naopak výkonem vlastnického práva.
Konkrétní úprava smlouvy o nájmu, úprava práv a závazků z takové smlouvy vyplývajících je standardním obsahem konkrétní právní úpravy nájmů věcí různého charakteru, např. nájmu bytu, nájmu nebytových prostor, nájmu podniku apod., a je určena právě specifickým charakterem předmětu nájmu. Každá z uvedených zvláštních právních úprav nájmu do určité, nikoliv však nepřiměřené míry omezuje smluvní volnost účastníků a takové omezení smluvní volnosti je samotnou podstatou právní regulace významných společenských vztahů. Obhospodařovaní zemědělské půdy nesporně mezi významné společenské vztahy patří.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Jan Grůza.
Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám přednesl zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku 375.
Podle předkladatelů má předložený návrh zákona za cíl upravit vlastnické a užívací vztahy k zemědělské půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova a v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a ochranu životního prostředí a stabilizaci právních vztahů k majetkovým hodnotám sloužícím k provozování zemědělské výroby. Návrh zákona tak především upravuje vzájemná práva a povinnosti vlastníků a nájemců zemědělské půdy. Kromě toho upravuje též vztahy mezi vlastníkem zemědělské půdy a vlastníkem zemědělské stavby, která je na této půdě postavena podle dřívějších předpisů.
Základem užívacích vztahů k zemědělské půdě má být napříště oproti současnému stavu pouze písemná smlouva o zemědělském nájmu, která by měla obligatorně též obsahovat předmět nájmu, dobu nájmu a výši nájemného.
Smlouva o zemědělském nájmu by mohla být napříště uzavřena pouze na dobu určitou, nejméně však na sedm let. Před uplynutím této lhůty by bylo možné ukončit nájem pouze písemnou dohodou nebo jednostrannou výpovědí pro některý z taxativně uvedených důvodů. Nájemce by navíc mohl přenechat pronajatou půdu do podnájmu, a to bez souhlasu pronajímatele. Pokud by nájemce řádně plnil veškeré své povinnosti, zaručuje mu návrh zákona pokračování nájemního vztahu na další sedmileté období před všemi dalšími zájemci. To neplatí, pokud by vlastník pozemku chtěl začít využívat své pozemky pro vlastní podnikání nebo pro podnikání svých rodinných příslušníků.
Návrh zákona je po vzoru některých evropských států, například Francie, veden snahou podřídit nájemní vztahy k zemědělské půdě samostatné, zvláštní právní úpravě.
Předložený návrh zákona ovšem přináší řadu závažných legislativních nedostatků a v některých směrech může být dokonce i v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Lze například uvést povinnost pronajímatele opakovaně prodloužit s nájemcem nájemní smlouvu, zakotvení institutu předkupního práva za cenu stanovenou podle zvláštních právních předpisů, a nikoliv za nejvyšší nabídnutou cenu jinou osobou apod. Při jednostranném nesouhlasu některé ze smluvních stran s navrhovanou právní úpravou bude u současných nájemních vztahů stejně zachována dosavadní právní ochrana. K jednomu a témuž předmětu užívání tak bude založen dvojí, diametrálně zcela odlišný režim právní úpravy, což může být v rozporu s deklarovaným účelem návrhu zákona.
Problematické může být i další poskytování dotací v resortu zemědělství včetně přesunu daňové povinnosti z nájemce-uživatele na vlastníka pozemku v případě dnešních nájemních smluv, které nebyly uzavřeny písemnou formou, či v případě užívacích vztahů k pozemkům, jejichž vlastník není dosud znám. Užívání zemědělského pozemku se totiž podle dosavadních pravidel pro poskytování dotací, což je nařízení vlády č. 86/2001 Sb., nemusí prokázat pouze předložením písemné nájemní smlouvy, ale též např. dokladem o zaplacení daně z obhospodařovaného pozemku.
V navrhované právní úpravě tak chybí komplexní systémová provázanost na související předpisy, např. občanský zákoník, zákon o dani z nemovitostí atd.
Otázka správní úpravy vztahů mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku v případě stavby na cizím pozemku by měla být podle dosavadních zkušeností řešena spíše v obecné právní úpravě, a nikoliv ad hoc v jednotlivých zvláštních právních předpisech. Obdobně by tomu mělo být i v případě porostů vzrostlých na zemědělské půdě tvořící předmět nájmu.
Dovolím si dále citovat také ze stanoviska vlády k tomuto návrhu zákona, sněmovnímu tisku 375. Vláda na své schůzi 21. června 2003 tento návrh posoudila, projednala a vyjádřila s ním nesouhlas, a to z těchto čtyř důvodů.
Vláda je přesvědčena, že přijetí zvláštního zákona, který by upravoval nájemní vztahy k zemědělskému majetku, je v rozporu s ústavními principy ochrany vlastnického práva. Princip smluvní volnosti vlastníků pozemků, § 5, jako jednoho ze základních práv, jehož ochrana je zaručena jak platným ústavním pořádkem, tak i principy právní ochrany vlastnického práva, které poskytuje primární právo Evropských společenství, čl. 6 odst 2 smlouvy o Evropské unii.
***