(14.30hodin)
(pokračuje Pátek)
Mohlo by se při prvním povrchním pohledu zdát, že trestněprávní zakotvení institutu pomluvy je snad určitým přežitkem. Z pramenů Parlamentního institutu, které mám k dispozici a o kterých se zmiňoval už pan místopředseda Langer, vyplývá, že opak je pravdou. Ve všech zemích takzvané evropské patnáctky je zakotvena kauza pomluvy v trestním pořádku a ve většině i rovněž možnost i souběžného občanskoprávního řízení. Nebudu vám citovat jednotlivé rozdíly, protože v jednotlivých kodexech zemí Evropské unie je definice pomluvy mírně jiná. Například jsou tam používány pojmy jako deformace, urážka, zlomyslné prozrazení atd., ale všude je možno trestat pomluvu vězením a ve většině případů variantně peněžitým trestem. K tomu bych chtěl podotknout, že právě v našem trestním zákoně je peněžitý trest z toho vyjmut, je tam pouze uvedeno odnětí svobody na jeden rok, případně na dva roky.
Je ovšem důležité vnímat nejen formálně právní úpravu členských států Evropské unie, ale jejich ustálenou praxi. Všechny tyto země mají trestněprávní úpravu pomluvy, přitom však nejsou kritizovány za porušování svobody projevu. Naopak jiné státy, vesměs nečlenské státy Evropské unie, využívají té samé právní úpravy potlačování svobody projevu, a různé nevládní či mezinárodní organizace jim proto doporučují, aby se raději trestněprávní úpravy zbavily.
Předložený materiál uvádí, že Česká republika se nachází na jistém rozhraní. Nelze jednoznačně tvrdit, že by trestný čin pomluvy nebyl v praxi uplatňován, na druhé straně však nejde o institut, který by byl nějak systematicky užíván k potlačování svobody projevu či svobody médií.
Ještě bych chtěl podotknout, že na rozdíl od české právní úpravy je v jiných právních systémech většinou možnost soukromé trestní žaloby. U nás tato cesta není, byla možná pouze do roku 1950.
Třetím hlediskem je mé hledisko osobní, tedy člověka, který zhruba 13 let působí ve veřejné správě, ale nemá přitom právní vzdělání. Domnívám se, že pomluva je vážná záležitost a ve svém důsledku může napáchat rozsáhlé škody, rozvrátit rodiny a sekundárně způsobit i újmu na zdraví nebo na životě. Nedomnívám se, že prosté vypuštění by prospělo věci.
Znovu zdůrazňuji, že ochrana osobnosti, soukromí, rodiny jsou pro mě tak silnou institucí, že jejich vážné narušení je dobré šetřit a v případě prokázání kvalifikovat jako trestný čin. Naopak úprava občanského soudního řádu, kde se navrhuje nařídit soudům, aby rozhodly v prvním nebo v odvolacím stupni v určité lhůtě, se mi zdá velmi nešťastná především proto, že kauzy pomluv bývají někdy velmi složité.
V tomto případě musím souhlasit s precizním vyjádřením vlády v této věci, protože by se soudy v případě možných opakovaných řízení v případě, že se nedostaví svědci a je uznán důvod jejich nedostavení, by se mohly dostat do časového tlaku a v důsledku, troufám si říct, by to mohlo ohrozit závislost jejich rozhodování.
Závěrem si tedy odpustím citování Listiny práv a svobod, už zde byl odcitován příslušný § 10, a chtěl bych jenom zopakovat to, že navrhuji v obecné rozpravě zamítnout tento návrh. V případě, že neprojde návrh na zamítnutí ani na vrácení předkladatelům k dopracování, navrhuji prodloužit lhůtu k projednání ve výborech o 20 dnů.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu zpravodaji panu poslanci Pátkovi. Poprosím nyní další přihlášenou do této obecné rozpravy a tou je paní Jiřina Fialová. Po ní bude hovořit pan poslanec Jiří Pospíšil.
Poslankyně Jiřina Fialová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, podstatou předložené novely trestního zákona je vyjmutí z trestního zákona skutkové podstaty § 206 Pomluva, a zdůraznění ochrany před pomluvou v občanském zákoníku. Navrhovatelé novely se odvolávají na duplicitu řešení ochrany osobnosti před pomluvou jednak v trestním řízení a jednak v řízení občanskoprávním. Proti zamezení zdlouhavých soudních sporů je navržena lhůta 60 dnů, kdy soudy musí případ rozhodnout.
Co však schválení navrhované novely znamená ve skutečnosti? V prvé řadě to znamená zbavení státu odpovědnosti za ochranu základních práv občanů a tuto odpovědnost přenechat na občanu samotném. Potom jen na každém občanovi bude záležet, zda se bude umět bránit a jak se bude umět bránit. V neposlední řadě však také bude záležet na tom, zda bude na svou ochranu prostřednictvím občanskoprávního řízení mít tento občan dostatek finančních prostředků, protože v občanskoprávním řízení žalobce - oproti řízení trestnímu - platí soudní poplatek a do skončení sporu nese všechny náklady na soudní spor.
Můžete namítnout, že je zde daná lhůta 60 dnů na vyřešení, ale i sama vláda ve svém stanovisku poukazuje na to, že tato lhůta bude jen těžko dodržitelná. Stát však nemůže rezignovat na svou povinnost chránit občana. Musíme si uvědomit, že pomluva se netýká jen politiků, ale může se týkat právě každého občana; a tam by stát měl mít nezastupitelnou úlohu zastat se svého občana, ochránit jeho dobrou pověst, ochránit ho před pomluvou a dopady na jeho život.
Z těchto důvodů se domnívám, že schválením předkládané novely by ve své podstatě došlo, jak zde již bylo zmiňováno, k porušování ustanovení Listiny základních práv a svobod, a to právě přinejmenším v článku 10 odst. 1, který zní "Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno."
Jsem přesvědčena, že ponechání § 206 v trestním zákonu má své opodstatnění, a proto navrhuji tuto novelu, tisk 388, zamítnout již v prvním čtení. V neposlední řadě důvodem zamítnutí této novely trestního zákona je i zde již zmiňovaná skutečnost, že vláda připravuje rekodifikaci trestního zákona, která je v současné době v připomínkovém řízení, a tak není vhodné přijímat tyto dílčí úpravy. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Jiřině Fialové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jiří Pospíšil, a prosím, aby se připravil pan poslanec Jiří Kvapil.
***