(15.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Pokud jde o klíčové výtky oponentů, tak především považuji za klíčovou výtku ústavnost. S tím bych se rád vypořádal. Domnívám se, že pokud se tady varuje před porušením Listiny základních práv a svobod, příslušný článek 10, který zahrnuje ochranu lidské důstojnosti, tak se domnívám, že to je prázdná obava. Protože lidská důstojnost samozřejmě i do budoucna je chráněna a je chráněna i státem. Vždyť koneckonců stát tady provozuje justici, která se musí podílet i na civilněprávním řízení. Myslím si, že zrovna tak jako je společensky nebezpečná pomluva, tak si uvědomme, že společensky nebezpečná je i politická šikana a že je třeba nahledat určitou rovnováhu mezi těmito dvěmi oblastmi.
Pokud jde o postavení občanů v občanskoprávním řízení. Ano, levicový politik musí být zvlášť citlivý a ve střehu, pokud by hrozilo, že občan se dostane do nerovného postavení z důvodu nedostatku prostředků na vedení takového řízení. Ale copak nabídka ex offo právníků v trestněprávním řízení je skutečně tak efektivní? Copak nelze prominout soudní poplatek, který činí 1000 korun? Copak nelze hledat jiné systémové řešení, jako v podstatě rozvíjet kvalitní systém dostupné právní pomoci, a to včetně třeba neziskových organizací? Já si myslím, že tady prostor pro řešení je a že nelze říci, že by občan stál v rámci občanskoprávního řízení nerovný před takovou kauzou.
Poslední z poznámek se týká politiků a novinářů. Dotkl jsem se toho a myslím si, že do značné míry bychom tuto kauzu měli brát s nadhledem, protože je to náš každodenní chleba. Myslím si, že právě my bychom měli zdvihnout prst nad tím, je-li toto ustanovení zneužíváno, ať již z jedné, nebo z druhé strany. Myslím, že feudální crimen maiestatis, který už není jako samostatná skutková podstata, ale přesto je zneužíván v rámci skutkových podstat ostatních, nemá v civilizované společnosti co dělat a že bohužel ustanovení trestního zákona takto někdy používáno bylo. Myslím si, že je třeba se vyhnout tomu, aby se u nás stávalo, co se stává ještě v některých jiných zemích.
Pro zajímavost a dokreslení jsem si prolistoval anály některých organizací, které se tím zabývají. Je to zajímavé čtení. Například Amnesty International uvádí celou řadu příkladů. Jedním z takových příkladů je kauza novináře Rafaela Marquese, který dostal celé dva roky za to, že obvinil prezidenta Angoly Eduarda dos Santose z korupce. Podobná kauza, novinář Zamir Sadikov, pomluva prezidenta Kirgizie. Toto nebezpečí samozřejmě není zcela vyloučené. Myslím si, že americký vzor - když pominu právní rovinu problému, protože lze nalézt řešení, a tato novela, myslím si, že není v rozporu s naším právním řádem - tak americký vzor by pro nás mohl být určitou inspirací.
České mediální kauzy, difamační kauzy jsou dostatečně známé. Tyto pitvat nehodlám, ale upozornil bych, že jsou některé kauzy, které jsou pod povrchem zájmu veřejnosti, protože nejsou tak vděčné, a tudíž mediálně traktované. A přitom dokazují, jak i u nás tady vystrkuje čertík růžky. Například bych uvedl kauzu kritiky policejního zásahu ve squatu na pražské Ladronce. Byl jsem kdysi pražským zastupitelem a velice dobře si pamatuji tuto kauzu, kdy squat Ladronka byl připravován jako sociální projekt, projekt sociální prevence, kdy skutečně policejní zásah byl nepřiměřený. A ti, kteří se ohradili, byli popotahování, jak se lidově říká. Obdobný příklad, kdy vůči rasově motivovanému násilí na Romech na severní Moravě se ohradil antirasistický aktivista, tak měl stejné potíže. Mám na mysli kauzu Romů v Orlové.
Myslím si, že krok, který navrhujeme, je krokem k občanské společnosti, je krokem k rozšíření svobod. Tady bych se postavil na opačnou stranu, na které stojí pan poslanec Langer. Chápu ho, je představitel konzervativní pravice. Ale myslím si, že méně konzervativní řešení by už v této fázi české společnosti prospělo.
Závěr. Myslím si, že čekat na komplexní novelu trestního zákona je argument, který není zcela korektní. Protože návrh, který máme před sebou, už tady jednou byl. Tuším, že to byl senátní návrh. Je to svým způsobem chronická kauza, která vždy sešikuje určité strany na jedné a druhé straně a vždycky to skončí i tím, že se to kopne v času dopředu. Pokud vím, tak tato komplexní novela trestního zákoníku nezahrnuje řešení, o kterém dnes hovoříme, a tudíž jsou to tak trochu těšínská jablíčka.
Vyzývám tedy všechny, kteří mají obdobný zájem jako já, který to myslí dobře s rozvojem občanské společnosti, aby to pustili do dalších čtení, protože takové ty dílčí věci, jako jsou například lhůty v občanskoprávním řízení, se dají v rámci druhého čtení klidně vyříkat, precizovat a můžeme zvládnout další, možná praktičtější porci diskuse.
Uzavřu dvěma posledními větami. Extenze výkladu tohoto ustanovení trestního zákona je věcí ošidnou. Domnívám se, že nejenom že je neefektivní z hlediska zvládnutí masy případů, ale že dokonce ani nechrání občana a může vést ke zneužití. Jak říkají právníci, i když možná je to zásada spíše právně filozofická, summum ius, summa iniuria. Zkrátka, když to přeložím, nejpřísnější právo může také znamenat největší bezpráví. Je to o přereglementované společnosti. Myslím si, že když v této oblasti trochu reglementace ubereme, budeme moci daleko důrazněji řešit oblasti, které nás daleko více trápí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu kolegu Dolejšovi. O slovo požádal pan kolega Kühnl. S faktickou poznámkou by jej předstihl pan poslanec Jičínský. Prosím, pane kolego, s faktickou poznámkou máte přednost.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, kolega Dolejš tady řekl mnoho věcí, na které by stálo za to reagovat. Jenom jednu poznámku. V této souvislosti si myslím, že se opravdu nedovolával Marxe správně, když hovořil o tom, že toto by byla cesta do říše svobody. Toto by byla cesta do říše svobody pro ty, kteří mají hodně peněz. To si nemyslím, že kolega Dolejš jako představitel levicového proudu si přeje. Jinak problém možných spojování principů anglosaského práva a práva evropského, kontinentálního, je mnohem komplikovanější, než abychom si mohli dovolit zbytečné experimenty. Tady k nim není důvod.
Jenom ještě připomínám to, co říkal kolega Langer, a zmiňovala to i kolegyně Rujbrová. Výchovný efekt toho, že stát trestá pomluvu, nelze podceňovat. Myslím například, že trestní řízení ve věci těch, kdo pomluvili Šafránkovou a Abrháma, bylo velmi významnou lekcí, která v naší pokleslé právní kultuře byla jistým varováním a upozorněním, že ne všechno je dovoleno.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan kolega Kühnl, zatím poslední přihlášený do rozpravy.
Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ve smyslu předchozího řečníka bych pouze doplnil - vyššími tresty za vyšší právní kulturu. Domnívám se, že to, o čem tady mluvíme, není žádný spor mezi konzervativní pravicí a radikální levicí. Není to vůbec spor mezi pravicí a levicí, vůbec to není spor mezi politickými stranami. Je to spor, který probíhá po úplně jiné linii, který probíhá po linii, kde na jedné straně stojí ti, kteří se domnívají, že je správné i nadále, aby slovo u nás mohlo být trestáno, byť je to slovo zlovolné či pomlouvačné, na druhé straně stojí ti, kteří se domnívají, že slovo, byť je zlovolné a pomlouvačné, trestáno mocensky vězením, pokutou do kapes státu, být nemá.
***