(11.10 hodin)
(pokračuje Janeček)
Já bych vás prosil, abychom se nad tím zamysleli a brali ty věci vážně, snažili se pochopit, že je potřeba, aby nedocházelo k sociálně patologickým jevům. Vždyť náklady na dítě, které dáme do ústavu jako pomoc selhávající rodině, jsou řádově mnohonásobně vyšší než to, čím bychom možná zabránili tomu, aby se funkční rodina rozpadla, aby mohla jako funkční rodina zůstat.
Proto vás ještě jednou prosím - a já vím, že nálada v tomto sále byla taková, že se jedná o deklaraci. Není to deklarace, je to snaha otevřít diskusi, snaha změnit klima v této společnosti, říci si, že na základní buňku jakoby nemáme čas. Každý doktor vám řekne, že organismus je ohrožen tím, co se děje v buňkách, a to je přesně obraz české společnosti. Česká společnost je nemocná, protože se nestará o základní buňku své společnosti, nestará se o funkční rodinu a místo toho, aby ji podpořila, klade na ni další a další nároky.
Otevřme diskusi a buďte k tomuto návrhu alespoň tak shovívaví a přízniví, jako jste byli, abych tak řekl, ke sportovnímu lobby, když jste mu schválili jeho návrh zákona o sportu.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ještě se o slovo přihlásila paní zpravodajka poslankyně Hana Orgoníková. Ptám se, zda chce vystoupit teď hned. Je tomu tak, má přednostní právo. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já vystupuji ihned po panu předkladateli, poněvadž bych byla ráda, abychom si všichni uvědomili, že všichni zde si vážíme rodiny jako takové, vážíme si instituce rodiny a samozřejmě si jí váží i vláda České republiky, kde je KDU-ČSL členem. Byla bych ráda, kdyby se zde nešířily takové jakoby poplašné zprávy, poněvadž zde musíme všichni konstatovat a všichni to víme, že vláda připravuje vlastní návrh zákona o podpoře rodiny, který bude skutečně podporovat rodinu a všechny její členy. Je třeba, abychom si všichni uvědomili, že návrh zákona se připravuje. Připravuje se i se členy KDU-ČSL, kteří jsou členy vlády. Nešiřme tedy poplašné zprávy. Jsme před vánocemi, skutečně by to nebylo hezké, je potřeba také nějaký dárek.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Kateřina Dostálová, poté paní poslankyně Květa Čelišová a jako poslední písemně přihlášený je pan poslanec Ludvík Hovorka.
Poslankyně Kateřina Dostálová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já bych chtěla hned v úvodu říci, že považuji úmysl předkladatelů podporovat rodinu za nesmírně chvályhodný, ale bohužel musím také konstatovat hned vzápětí, že bohužel ta forma, kterou zvolili v tomto svém návrhu, je navýsost nešťastná. Tento návrh kolegů je problematický tím, že je nesmírně vágní a prakticky nestanoví žádná konkrétní pravidla chování. Většina ustanovení tohoto návrhu má charakter proklamací nebo deklarací, aniž by hovořila o konkrétních právech či povinnostech, či přesně vymezila, co je jeho cílem.
Problematiku rodiny a vztah rodičů a dětí upravuje zákon o rodině, řadu dalších aspektů upravují zákony z oblasti sociálního zabezpečení a daní. Mám na mysli přídavky na dítě, dávky v mateřství apod. V dnešní době, kdy je právní řád zahlcen množstvím předpisů, se domnívám, že není důvod přijímat touto formou zcela nový zákon, který navíc kromě obecných proklamací žádná nová práva či povinnosti nezakotvuje. Pokud se v důvodové zprávě hovoří o zhoršování situace rodin, a předkladatelé mají na mysli samozřejmě porodnost, rozvodovost, nemanželské soužití atd., domnívám se, že tato situace se v žádném případě nezlepší tím, že přijmeme zákon, který bude obecně konstatovat, že je třeba podporovat rodinu.
Já jsem o tom, kolegové, hovořila, je to řekněme dva týdny, už v případě návrhu zákona o domácím násilí, který byl dnes ráno odhlasován. Hovořila jsem zde o tom, že společenský jev, který samozřejmě všichni můžeme odsoudit, se nezmění tím, že prostě přijmeme zákon a v zákoně budeme prosazovat, jak se s tím budeme vypořádávat. Tímto způsobem domácí násilí nezmizí a tímto způsobem se nevyrovnáme s tím, že budeme podporovat rodinu.
Já se zmíním ještě krátce o jednom bodě tohoto návrhu, o kterém se domnívám, že je velmi vágní. Jde o § 2 odst. 2, kde se uvádí, že podpora rodiny je tvořena souborem opatření, který je vymezen příslušnými zákony a podzákonnými úpravami. Podporou rodiny rozumí tento zákon dále vzdělávací, kulturní, duchovní, sportovní a volnočasové aktivity, které mají za cíl zlepšovat manželské vztahy, zvyšovat výchovnou kompetenci rodičů, posilovat vztahy uvnitř rodiny a vztahy mezi rodinou a společností. Domnívám se, že dané ustanovení zcela nesystémově odkazuje na jakýsi soubor opatření, vymezený v příslušných zákonech a podzákonných úpravách. Není zde však zřejmé jaký a ani není jasné, proč je třeba přijímat tento zákon, když jakýsi soubor opatření již v jiných právních předpisech samozřejmě existuje.
Také se chci zmínit, že úkoly krajů a obcí jsou v návrhu stanoveny velmi nejasně. Hovoří se o jakémsi vypracovávání koncepcí, o provádění opatření, aniž by byl obcím či krajům svěřen jakýkoliv konkrétní úkol.
Návrh zákona o podpoře rodiny tedy z právního hlediska neřeší vůbec nic. Je spíše než právním předpisem politickou či společenskou proklamací, která s ohledem na existující zákon o rodině a jeho terminologii přinese do právního řádu spíše zmatek než nějaký užitek, a toho bychom se měli vyvarovat.
Nicméně v závěru toho, co jsem zde zmínila, bych chtěla říci, že nebudu navrhovat zamítnutí ani se nebudu připojovat k zamítnutí tohoto návrhu a nechám pouze a jenom na svobodné vůli svých kolegů ze svého poslaneckého klubu, jak přistoupí podle svého vědomí a svědomí k hlasování o tomto návrhu zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Květa Čelišová, připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, já se vám přiznám, že k tomuto návrhu zákona přistupuji s rozpaky, a to z jednoho prostého důvodu. Samozřejmě vítám tímto otevření jakékoliv rozpravy o životě současné rodiny v naší společnosti. Na druhé straně se ptám, proč jako strana, která je součástí vládní koalice, neděláte maximum pro to, aby vláda dodržela své programové prohlášení a realizovala všechno to, co nám v něm ve vztahu k problematice rodiny slibuje.
Já bych si dovolila vaši pozornost obrátit k životu dnešní rodiny v podstatě z pohledu lidí, kteří o tom něco vědí. Jaký je dnes stav rodiny po listopadu 1989? Mám pocit, že uvažování na toto téma je vlastně hledáním odpovědi na zásadní otázku, jaký je charakter dnešní rodiny. Na jedné straně nás akademické debaty ujišťují, že nelze udržet pojetí rodiny jako morfostatické instituce a vyzvedávají nekonečnou rozmanitost lidského snubního chování. Již desítky let je předpovídán konec tradiční podoby rodiny. Renomovaní autoři hovoří o fluidní, chcete-li proudící nestabilní proměnlivé látce jakožto autentické součásti postmoderního životního stylu, cynici akceptují vyzkoušení všeho a nerespektování žádných tabu. Stejný akademický diskurs však přináší i hypotézy a důkazy, že rodina je fenomén výjimečně svébytný, vymykající se úspěšně všem snahám předpovědět jeho osud či vývoj.
Na druhé straně praxe ale současných lidí není v zásadě příliš odlišná od předchozích generací. Rodina, ať chceme, nebo nechceme, je stále považována za jednu z nejvyšších životních hodnot, a s tím se předkladatelé naprosto ztotožnili, a její ztroskotání za jednu z velkých životních tragédií. Drtivá většina lidí si podle všech výzkumů přeje, aby jejich manželství bylo šťastné a stálé, rodina soudržná, harmonická a úspěšná.
***