(18.00 hodin)
(pokračuje Martínek)
Myslím, že nový zákon, který, jak doufám, nakonec přijmeme, bude pokračovat v této tradici a umožní, abychom na tyto nejlepší kvality našeho archivářství navázali. Proto se nemohu připojit k návrhu na zamítnutí. Doporučuji vám, abyste propustili tento návrh do druhého čtení. Pokud by se nepodařilo odstranit největší problémy, které zákon má, pak by v druhém čtení nezbývalo, než vrátit zákon vládě k přepracování.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Martínkovi. Upozorňuji ovšem, že ve druhém čtení nelze vrátit návrh zákona k přepracování, ale k nového projednání ve výborech, nebo ho zamítnout. To je vážný problém. Ale nebudu zasahovat nyní do rozpravy, nepřísluší mi to.
Slovo má pan poslanec Petr Pleva, připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, souhlasím s kolegou Martínkem v tom, že tento zákon je potřeba, souhlasím také s tím, že vady, které v něm jsou, jsou odstranitelné. Nesouhlasím pouze s tím, že jsou odstranitelné na půdě sněmovny. My jako poslanci k tomu skutečně nemáme aparát, nemáme kapacity, abychom tak závažné vady a takové množství vad odstraňovali.
Považoval bych za velmi vstřícné gesto pana ministra, kdyby návrh zákona stáhl a předložil nám ho přepracovaný v intencích obecné rozpravy. Pokud tak neučiní, myslím, že velmi vstřícné gesto je vrátit návrh zákona k dopracování, protože jak říkal pan předsedající, skutečně tak lze učinit pouze v prvním čtení. Ve druhém čtení bychom museli zákon rovnou zamítnout.
Nyní bych chtěl upozornit ještě na několik nedostatků, které zde nebyly přímo zmíněny. Je to např. ustanovení § 27, které umožňuje archivu de facto vyvlastnit vlastníkovi archiválii, a to dočasným uložením trvale opakovatelným, dokud vlastník nepřizpůsobí stav uložení archiválie požadavkům, které ovšem nejsou v zákoně nikde přesně specifikovány. Pokud mám usuzovat, jaké to asi požadavky jsou, pak bude nejlépe se soustředit na paragraf, který říká, jaké podmínky musí mít soukromý archiv, aby získal koncesi. Mohu říci, že jak znám státní archivy, mnohé z nich by koncesi pro soukromý archiv nezískaly, protože nesplňují podmínky. Stejně tak dosti drakonické sankce vlastníkovi až 100 tisíc, někdy až 250 tisíc korun za velmi vágně stanovené povinnosti, které nejsou skutečně přesně stanovené, mohou vést k tomu, že vlastník raději archiválii věnuje státu, než aby riskoval takovéto sankce.
Nevím, jestli tohle byl záměr ministerstva, aby všechny archiválie, které u nás existují, byly znárodněny. Doufám, že tomu tak nebylo, protože v návrhu je i spousta pozitivních věcí, např. o náhradách za majetkovou újmu vlastníkům za to, že se starají o archiválie a zpřístupňují je. To je pozitivní fakt, který je dobrý. Myslím, že to byla spíše horlivost a pečlivost úředníků, kteří chtěli být maximalističtí.
Pokud bychom naše archivní fondy měly ve vynikajícím stavu a nebyly mnohdy velmi zanedbané, a to i velmi významné archivní fondy ve státních archivech, pak bych souhlasil, aby takový zákon byl přijat. V současné době, kdy archiválie nejsou v tak dobrém stavu, takovýto zákon se de facto může stát zákonem nepřímo vyvlastňujícím, k tomu ještě vyvlastňujícím bez náhrady, a tudíž protiústavním.
Prosím, abychom podpořili návrh na minimálně vrácení k dopracování, protože si myslím, že vady obsažené v tomto tisku jsou tak rozsáhlé, že ve výborech je přepracovat nelze. Pokud by ovšem tento návrh nebyl přijat, protože tento návrh má úzké vazby se zákonem o státní památkové péči a další vztahy k dalším zákonům, které projednává výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, pokud by nebyl přijat žádný návrh na zamítnutí ani na vrácení k přepracování, doporučuji tento zákon také přikázat výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. (Potlesk z řad ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Plevovi. Slovo má paní poslankyně Eva Dundáčková. Vidím jako dalšího přihlášeného pana poslance Rudolfa Tomíčka.
Poslankyně Eva Dundáčková: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, i mne podobně jako další předřečníky v podstatě vyprovokovala poznámka paní zpravodajky, a sice že toto je návrh zákona, který schvaluje a podporuje téměř veškerá odborná veřejnost. Troufám si tvrdit, že to není pravda, protože co do četnosti kritických připomínek, které jsem obdržela svou poštou právě k tomuto vládnímu návrhu zákona, četnost byla předčena snad pouze těmi, kteří kritizovali návrh zákona o vnitrozemské plavbě, či hnutím Duha vztahujícím se k některým ekologickým počinům této sněmovny.
Protože samotný obsah a podstatu návrhu tady již kritizovali moji předřečníci z řad ODS, a nejen z ní, nebudu je opakovat. Ale dovolíte-li, přečtu právě z onoho odborného stanoviska, resp. z jednoho z těch stanovisek, která jsem obdržela, a to právě proto, abych popřela to, co tvrdila paní zpravodajka o tom, že odborná obec tento vládní návrh zákona podporuje. Když dovolíte, čtu ze stanoviska.
Aniž by byly zpochybňovány politické a legislativní důvody, které vedly k nynější konečné podobě návrhu zákona, jak byl vládou České republiky předložen k projednání Poslanecké sněmovně, je nicméně nutno konstatovat, že většina připomínek Vědecké archivní rady a dalších odborných grémií nebyla v konečném znění akceptována a že v řadě klíčových ustanovení se toto konečné znění podstatně liší nejen od principů formulovaných při projednávání věcného záměru zákona, nýbrž také od kompromisních formulací dohodnutých v meziresortním připomínkovém řízení na konci roku 2002.
Dovolte mi tady konstatovat - teď to není citace stanoviska - že pokud skutečně došlo k výraznému odchýlení od projednávaného věcného záměru zákona, jedná se o porušení legislativních pravidel, která byla v České republice schválena.
Pokračuji ve stanovisku, které mi bylo předloženo - a předpokládám, že zrovna tak celé řadě z vás.
Výsledná podoba návrhu zákona svým celkovým pojetím a vyzněním nenaplňuje očekávání ani konkrétní požadavky odborné archivářské a badatelské veřejnosti. K tomu viz předchozí stanovisko Vědecké archivní rady ze 17. června 2003. Vědecká archivní rada považuje výslednou podobu textu zákona o archivnictví a spisové službě za neuspokojivou, vykazující závažné nedostatky a pro praktické potřeby archivnictví nevyhovující. Vyslovuje politování nad způsobem, jakým se k poslední verzi dospělo, aniž by se přihlíželo k připomínkám odborného orgánu a k praktickým potřebám oboru. Zákon v obsahové rovině nesplnil očekávání do něj kladené.
Ve stanovisku následuje dlouhý výčet hlavních připomínek, které k tomuto návrhu odborná veřejnost má. Já z toho, dovolíte-li, přečtu pouze dvě.
Návrh zákona svým celkovým administrativně byrokraticko-správním pojetím i způsobem, jakým definuje základní pojmy archivní péče, archivní instituce a základní úkoly státních i nestátních archivů, zbavuje české archivnictví do značné míry jeho kulturní a vědecko-historické dimenze, jež byla dosavadní zákonnou úpravou naopak akcentována. Nepojímá archiválie na prvním místě a s plným důrazem především jako historické dokumenty a součást národního kulturního dědictví a nedefinuje archivnictví a archivy jako obor, resp. instituce především pro uchování, obohacování a využívání tohoto historického dědictví. Akcentuje naopak příliš jednostranně správní a administrativní funkce, které však jsou ve skutečnosti druhotné a mají být pouze prostředkem k plnění základního ochranného a kulturně poznávacího poznání archivů a archivnictví.
***