(17.50 hodin)
(pokračuje Páralová)
Každý začátek je těžký a složitá je i cesta k demokracii. Věřili jsme, že zlo bude potrestáno, že vedoucí představitelé komunistické strany budou voláni k odpovědnosti. Politický i institucionální boj o každý sebemenší pokrok ve vyrovnávání se s minulostí byl a je obtížný.
Po pádu Klausovy vlády začalo plíživé omezování vyšetřování zločinů komunismu. První klacky pod nohy Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu naházel ministr vnitra Cyril Svoboda, který si vzal za záminku jeho reorganizaci. V díle zkázy pokračoval velmi úspěšně ministr Grulich, s nímž jsem zde na půdě sněmovny svedla několik bitev právě o přístup vyšetřovatelů a dokumentaristů Úřadu pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu k archivu civilní rozvědky. Tehdy jsem se velmi podrobně seznámila s problematikou přístupu k archivům, abych zde pak složitě krok po kroku dokazovala, že smlouva uzavřená mezi vrcholnými představiteli obou institucí velmi účinně brzdí vyšetřování zločinů komunismu. Ve sněmovně bylo svedeno několik bitev o lustrační zákon. V minulém volebním období byl konečně přijat zákon o odtajnění svazků Státní bezpečnosti a jeho součástí bylo i odtajnění archivu Komunistické strany Československa.
Pan ministr vnitra nám však právě předložil zákon, který ustanovení o možnosti pátrat v archivech Komunistické strany Československa před rokem 1989, přijaté v minulém volebním období, vypouští.
Běda národu, který zapomene na svou minulost! Nevědomá společnost je nejlepší cestou k budoucí totalitě. Současná vláda dělá vše pro to, abychom zapomněli. Když jsme pracovali na zákonu o odškodnění obětí okupace z roku 1968, který vláda ve svém stanovisku zamítla, zjistili jsme, že se tímto problémem nezabývá programově žádný grant, žádná instituce. Ministryně Buzková chce omezit dějepis na školách. A tento vládou předložený zákon má dílo zkázy dokonat. Za komunistickými zločiny se má zavřít voda.
Mám k dispozici prohlášení Konfederace politických vězňů České republiky, podepsané jeho předsedkyní dr. Naděždou Kavalírovou, v němž se praví, že Konfederace politických vězňů pokládá za vyloučené, aby byl zákon přijat ve vládou předložené podobě.
Čeho chce vláda tímto návrhem dosáhnout? Chce prakticky znemožnit studium archiválií mladších 30 let. Vláda vůbec nerespektuje, že naše novodobé dějiny vykazují radikální diskontinuitu, kde zlomovými body byly roky 1948 a 1989. Nejen v zemích Evropské unie, ale i ve Spojených státech amerických mají historici otevřenou cestu ke studiu materiálů mladších 30 let, včetně materiálů CIA či státního departementu. Pokud se vláda vymlouvá na Evropskou unii, pak je třeba ji upozornit, že například v sousedním Německu jsou dokumenty z doby totality plně přístupné.
Od podzimu 1989 byly postupně zpřístupněny dokumenty vzniklé působností klíčových orgánů minulého režimu, Komunistické strany Československa a Ministerstva vnitra. V současné době může kompetentní pracovník archivu studium dokumentů povolit. Tato akce vlády nás však vrací zpět a vše anuluje.
Vláda dále podmiňuje nahlížení do archiválií, které obsahují osobní a citlivé údaje, svolením příslušné osoby. Hlavně jde o údaje týkající se určitého subjektu a údaje vypovídající o politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, trestné činností atd. Pokud by chtěl badatel materiály studovat, musel by archiv dotčené osoby vyhledat, vyrozumět a zajistit jejich souhlas. Bude-li badatel chtít studovat materiály z jednání ústředního výboru Komunistické strany Československa, bude archiv zřejmě povinen zajistit souhlas pánů Jakeše a Štrougala.
Pokud vláda s touto zhmotnělou bolševickou nehorázností uspěje, bude zlikvidována možnost archivního bádání o naší moderní historii do doby, kdy bude moci Občanská demokratická strana opět uplatnit svůj vliv na vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Také nám hrozí pěkná mezinárodní ostuda, až budeme tato opatření vysvětlovat zahraničním badatelům.
Kolegyně a kolegové, žijeme v mediální době. Všude kolem nás běhá spousta informací, ale zejména bohužel spousta šumů, lží a nepřesností. Proto snadnou dostupnost archiválií a ověřitelnost informací pokládám za prevenci mnoha nedorozumění a konfliktů ve společnosti. Pravda a ověřená informace jsou limity naší komunikace a kvality našeho rozhodování. Informace jakkoli dobře archivované, ale nedostupné nebo přístupné jen přes překážky a obstrukce, jsou brzdou vývoje společnosti.
Od doby komunistického marasmu uplynula příliš krátká doba. Pokud tento zákon přijmeme, bude velmi obtížné zjistit, zda ten, komu podáváme ruku, je čestný muž, nebo podvodník. Proto dávám návrh na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona a děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegyni Aleně Páralové. Slovo má pan poslanec Radko Martínek, připraví se pan poslanec Petr Pleva.
S faktickou poznámkou ještě před kolegou Martínkem kolega Ransdorf - pouze s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Když dva navrhují totéž, není to totéž. Chtěl bych k tomu, co říkala kolegyně jenom dodat - samozřejmě bible nepatří do archivnictví, ale s vděčností ocituji tuto myšlenku, že šílenství je nakažlivé.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, to byl pan poslanec Miloslav Ransdorf. Nyní pan poslanec Radko Martínek s řádnou přihláškou do rozpravy. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Radko Martínek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já nebudu navazovat na paní kolegyni Páralovou, protože bychom zavlekli tento zákon někam jinam, ale myslím si, že to je doklad, že se ideologie dá udělat úplně ze všeho. Já bych se vrátil zpátky k problému, který tady je.
Musím konstatovat, že řada dalších předřečníků mluvila velmi rozumně a poukazovala na řadu problémů, které tento zákon má. Já jsem také vedl celou řadu rozhovorů s našimi předními archiváři, s kolegy i se spolužáky a musím říci, že mohu potvrdit, že jsou vážné připomínky k tomuto návrhu zákona. Je to několik okruhů, které velmi precizně popsala kolegyně Gruntová, takže se k tomu nebudu vracet a nebudu zdržovat jejich vypočítáváním.
Nicméně když s těmito lidmi hovoříte a zeptáte se jich, jestli ten zákon potřebují, nebo nepotřebují, tak vám téměř jednotně všichni řeknou, že ho potřebují. A když se jich zeptáte, zda ty problémy, které v tom zákoně jsou, jsou odstranitelné, tak vám řeknou, že jsou odstranitelné. Myslím si, že většina z těch, se kterými jsem o tom hovořil - a řada z nich jsou členy institucí a autoritami, pokud jde o tuto problematiku u nás - nám nabídla v případě, že bude vytvořen prostor, možnost spolupráce. Myslím si, že náš výbor této možnosti zcela určitě využije, pokud tento návrh zákona přijde do druhého čtení.
Moje představa průběhu projednávání tohoto návrhu zákona je taková, že v průběhu ledna nebo února uspořádáme v této záležitosti jednak odborný seminář, a pak tak jak nám bylo nabídnuto některými významnými kapacitami, provedeme i konzultace s pracovníky Ministerstva vnitra, abychom mohli připravit pozměňovací návrh, který by ty věci, které jsou v tom zákoně zcela evidentně špatné, odstranil.
Myslím si, že nový zákon o archivnictví, který tato země velmi potřebuje, musí splňovat především to, o čem hovořila kolegyně Gruntová a co mohu jen podtrhnout; že archivy v minulosti i v současnosti jsou významné nejen svým vlastním posláním, to znamená pečováním o neocenitelné svědky minulosti, ale jsou významné především jako centrum kultury, jako centrum historického bádání, jako centrum poznání našich národních dějin v minulosti, a to ať dávné, nebo nedávné.
***