(14.40 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážené kolegyně a kolegové, chci jen zareagovat, protože když zaznívají výroky, které jsou opakováním chronicky se opakujících nepravd, cítím, že je nutné na to reagovat. Musím opakovat to, že není pravda, co tady zaznělo, že když srovnáme smlouvu z Nice a ústavní smlouvu, dochází k procentuálnímu poklesu zastoupení České republiky ze 3,7 % na 2,2 %. Myslím, že musí být řečeno, že 2,2 % je nepravdivý údaj. Tak to prostě přepočítávat nelze. Dá se to snadno prokázat a každý, kdo se s tou materií seznámil, na to přece musel přijít. Euroústava se rozhodla ten systém hlasování zjednodušit. Navrhuje se proto, aby každý člen měl jeden hlas, a teď je přijat návrh, tedy pokud ho odhlasuje 13 zemí, většina, a pokud je to zároveň 60 % obyvatel. To znamená, že není možné při takové dvojí většině to přepočítávat na procenta, tak jak to bylo při systému vážených hlasů, který platil u smlouvy z Nice. Kdo používá ten údaj, tak prostě klame, a takovou diskusí se nemůžeme bohužel nikam dostat. Kdybychom to dnes chtěli přepočítávat, i když je to stejně podle mne nesprávné a zavádějící, tak pokud bychom to brali tak, že 25 zemí má jedna země jeden hlas, dostali bychom se v případě České republiky na 4 %.
Mám ale dojem, že vůbec celá ta diskuse o procentech a přepočítávání na procenta je prostě zásadně nepravdivá. Zavádíme tím diskusi falešným směrem. To jsme si vybrali zdánlivě jednoduché číslo, kterým ústavní smlouvu jakoby přistihujeme při znevýhodnění, ale ono to prostě není pravdivé, žádná procenta neplatí. Musíme být součástí balíku těch 13 zemí, které mají většinu … (není rozumět) přepočtu, ale musí to být zároveň 60 % obyvatel. Žádných 2,2 v tom systému prostě nenajdete. Ústavní smlouva je něco jiného, a něco jiného je v tomto směru smlouva z Nice. Nehauzírujme čísly, která mohou pouze klamat toho, kdo se o to zajímá.
A já bych chtěl ještě varovat před jednou věcí, když tady zazněla ta oslava práva veta, oslava souhlasu. Já jsem přesvědčen, že to není pro nás tak výhodná věc za všech okolností. Vezměte si třeba fakt, že Německo požaduje jednomyslnost v rozhodování o přistěhovalectví. To znamená, že právo veta pro Českou republiku v konkrétních případech může být nevýhodnou věcí. Právo veta je přece něco, co nutně blokuje proces evropské integrace. To pak téměř znemožňuje jakýkoliv postup, což je samozřejmě to, o co jde panu poslanci Fajmonovi a dalším poslancům. Já vám rozumím, ale tak tedy mluvte jasně. Řekněte jasně, že chcete celý proces evropské integrace zablokovat a že používáte každý nástroj k tomu, aby se vám to podařilo.
Stejně tak mi připadá zábavné, když tady mluvíte o tom, že Česká republika dostane jenom část zemědělských dotací a že to je vůči nám nespravedlivé, a vy se jako Středoevropan a Čech musíte ozvat. Mám to chápat tak, že vy byste byl tedy pro plné zachování systému zemědělských dotací? Takže to je váš program a vaše politika? Já jsem měl dojem, že subvence jsou něčím, co není ve vašem politickém programu.
Opakuji - mluvme přesně, nepoužívejme čísel, která se použít nedají, a veďme debatu opravdu korektně. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Jako další s faktickou poznámkou k panu poslanci Fajmonovi se přihlásil pan poslanec Koudelka, ale mezitím se mi přihlásili další, kteří mají přednostní právo vystoupení, a to pan ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda a také pan zpravodaj. Poté jsou další dvě faktické poznámky. Nechám na vás, pánové, kdo komu dáte přednost.
Hovořit bude ministr zahraničních věcí pan Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážená paní místopředsedkyně, byť je naznačováno, že už tato debata nemá smysl, chci zdůraznit jednu podstatnou věc. Neříkejme občanům, že jednomyslnost a konsensus jsou pro nás ve všech otázkách výhodné. Není to pravda. Potom může Evropské unii diktovat kterákoliv země, nejen velká, ale i malá země může zablokovat něco, na čem může mít legitimně drtivá většina evropských zemí zájem, a proto je to záruka toho, aby se rozhodovalo - a opakuji znovu, celá obchodní politika, celá otázka trhu je dnes rozhodována kvalifikovanou většinou. Nikomu to nevadí, nikdo to nereviduje, ani malé státy tuto otázku neotevírají při Mezivládní konferenci, protože vědí, že toto rozhodování je ve prospěch Evropské unie. Konsensus musí být v těch nejzákladnějších věcech, protože jinak konsensus může vést k tomu, že si zablokujeme rozhodovací proces jako takový a to není v zájmu České republiky.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní dávám slovo k faktické poznámce panu poslanci Koudelkovi, protože on má faktickou poznámku k předřečníkovi, zatímco další přihlášení až k dalšímu vystoupení. (Pan poslanec Zahradil namítá mimo mikrofon, že má přednostní právo.) Pan poslanec Koudelka má, pane poslanče, faktickou poznámku k vašemu vystoupení, které bylo před vystoupením pana předsedy. (Pan poslanec Koudelka dává přednost poslanci Zahradilovi.)
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, paní předsedající. Děkuji také panu kolegovi Koudelkovi. Já bych to nerad proměnil v šarvátku o formální právo přednostního vystoupení.
Debata se až doposud odehrávala v poměrně racionálním duchu, bohužel to emotivní vzrušení do ní opakovaně vnáší svými vystoupeními pan předseda Poslanecké sněmovny, který si to zřejmě bere všechno příliš osobně.
Já rozumím tomu, že se někomu nemusí líbit, když se hovoří o evropské ústavní smlouvě v kvantifikovatelných veličinách, když se o tom hovoří v procentech, když se o tom hovoří způsobem, který skutečně může postihnout, jak na tom jednotlivé státy po případném vstupu ústavní smlouvy v platnost budou. Já tomu rozumím, ta čísla se totiž nedají "okecat", ta čísla se nedají zamlžit, ta čísla hovoří jasnou řečí.
Já jsem tady ve svém úvodním příspěvku řekl, a na tom trvám, že jednou z naprosto zásadních změn v ústavní smlouvě - a to tady nikdo nerozporoval a také to nikdo rozporovat nemůže - je opuštění principu degresivní proporcionality, tedy principu, kterým byly dosud malé státy alespoň částečně zvýhodňovány, alespoň částečně kompenzovány při hlasovacích procedurách v Evropské radě. Ten princip je navržen k opuštění, to je prostě jasná věc, s tou se polemizovat nedá, a proto je také naprosto jasné, že malé země, a mezi nimi Česká republika, na tom z hlediska své hlasovací váhy budou hůře, než jsou nyní podle stávajícího smluvního vztahu. Já bych byl velmi rád, aby tuto jasnou a nezpochybnitelnou skutečnost se vláda nesnažila opakovaně zamlžit, protože je jasné, že toto bude úhelný kámen celého sporu na Mezivládní konferenci, a je velmi jasné, že právě tento bod se stává předmětem velmocenského tlaku, velmocenské politiky, reálpolitiky ze strany Francie a Německa, protože zrovna tyto dvě země v tom vidí velké zvýhodnění a vidí v tom velké šance na posílení své pozice v budoucím uspořádání Evropské unie. V tom měl pan poslanec Fajmon naprostou pravdu. (Potlesk zprava.)
Druhá věc, kterou bych chtěl zareagovat na pana předsedu Zaorálka, se týká zemědělských dotací. Nám se, vážený pane předsedo sněmovny - to vám sděluji prostřednictvím paní předsedající - samozřejmě nelíbí systém společné zemědělské politiky, nám se nelíbí, že 50 a více miliard ročně z evropského rozpočtu je vyplýtváno na subvence a dotace společné zemědělské politiky, nám se nelíbí, že společná zemědělská politika zavádí do evropského ekonomického prostředí deformaci, nám se nelíbí, že díky této společné zemědělské politice jsou ceny potravinářských produktů v Evropské unii vyšší, než jsou ceny světové, a že v každém případě je to distorze trhu. Dokud tato společná zemědělská politika trvá, dokud platí, dokud nedojde k její komplexní reformě, tak mají čeští zemědělci právo, aby pro ně platila naprosto stejná pravidla jako pro jejich kolegy v jiných zemích Evropské unie; a to se bohužel neděje, protože to česká vláda nedokázala dojednat. (Potlesk zprava.) Česká vláda dokázala dojednat pouze to, že si to smí česká vláda doplatit ze svého státního rozpočtu sama, což je výsledek věru nepatrný.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Zdeněk Koudelka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Děkuji. Chci reagovat na projev kolegy Fajmona. On uvedl některé věci, které se týkají sporných záležitostí, např. jestli opravdu pro malý stát je výhodné, když bude jednomyslnost. Myslím si, že kdyby v Evropské unii dnes bylo Lichtenštejnsko, kdyby například bylo vázáno na Rakousko, jako bylo do roku 1918, a nikoliv na Švýcarsko, tak nevím, jestli by pro Českou republiku bylo výhodné, kdyby nás svou jednomyslností vydíralo tak, jak to předvedlo nedávno v otázce evropského volného hospodářského prostoru.
***