(15.50 hodin)
(pokračuje Špidla)
V ústavní smlouvě stačí takový článek jeden, zatímco ve smlouvě z Nice duplikace vyplývala z pilířové struktury právních norem. Výhoda - jasnost. Nice mluví sice o principu z udílené pravomoci, ale ony limity pravomocí nevymezuje. Nevymezené limity pravomocí - nevýhoda pro Českou republiku. Ústavní smlouva tak činí - viz čl. I.-9, který upřesňuje, že kompetence, které členské státy unii nepostoupily, jim zůstávají a vykonávají je samy. Žádný spor se nemůže vést - velká výhoda.
Od doby judikátů Evropského soudního dvora z roku 1963 a 1964 platí přednost komunitárního práva před právem národním. Ústavní smlouva to sděluje, čili je to upřímnost, explicitnost. Tento princip od roku 1964 platí a je užíván. Tady je zřetelně vyjádřen, to je správné.
Ústavní smlouva posiluje pozice národních parlamentů - nepochybná a zřetelná výhoda. Zatímco smlouva z Nice pracuje s principy subsidiarity a proporcionality, nedávala národním parlamentům výslovné právo vykonávat politickou kontrolu nad tvorbou komunitární legislativy připravované Evropskou komisí, nedávala výslovné právo národním parlamentům. Ústavní smlouva toto právo dává. To je dalekosáhlá politická výhoda, dalekosáhlé posílení demokratických principů. Ústavní smlouva k tomuto účelu poskytuje základ k etablování mechanismu politického dohledu národních parlamentů nad Evropskou komisí, co se týče dodržování principu subsidiarity, ex ante, ještě dříve, než komunitární právní normu schválí Evropský parlament a Rada. Ústava dokonce národním parlamentům umožňuje využít soudního přezkoumání respektu k principu subsidiarity podáním námitky ex post. To je výhoda, která je neuvěřitelným posunem respektu k jednotlivým národním parlamentům a národním státům, posunem, který nebyl zmíněn, protože se to nehodilo.
Otevřenost. Ač ze Společenství šlo vystoupit v souladu s mezinárodním právem - srovnejme Úmluvu OSN o smluvním právu z roku 1969 - ústavní smlouva tento institut přímo upravuje. Je to nepochybné posílení svébytnosti a suverenity jednotlivých států.
Zjednodušení, to je další výhoda. Počet právních norem specifikovaných ústavní smlouvou se ve srovnání se smlouvou z Nice snížil z 15 na 6 hlavně díky zjednodušení ve společné zahraniční a bezpečnostní politice.
Kvalita stěžejních politik se nemění. Například zemědělství, regionální politika, ale třeba i vztah ochrany životního prostředí a energetiky. Například na poslední oblast - čl. 175/2/, třetí odrážka ve smlouvě z Nice je stejný jako čl. III.-130 /2c/ v ústavní smlouvě. Ústavní smlouva dokonce explicitně vyzdvihuje právo členského státu na volbu zdrojů pro zajištění dodávek energie. Toto ve smlouvě z Nice nebylo. Explicitní, zřetelné a jasné posílení svébytnosti národního státu a posílení demokratické kontroly.
Ani jedna smlouva pochopitelně nezakládá superstát, ale o tom se snad žádná debata nevede.
Jak smlouva z Nice, tak ústavní smlouva nepředpokládají harmonizaci přímých daní, jen nepřímých - čl. 93 smlouvy o ES. Podle ústavní smlouvy se předpokládá pro harmonizaci jednomyslnost a pak kvalifikovaná většina jako druhý krok pro zahájení administrativní spolupráce členských států při boji s daňovými úniky a vyhýbání se daňové povinnosti.
Myslím si, že jsem docela zřetelně ukázal, že ten text je daleko složitější a že jsou významná posílení České republiky v celkovém kontextu Evropské unie a ve srovnatelnosti s jakýmkoli státem.
Nyní mi dovolte, abych se dotkl oné hlasovací procedury. Chci, aby bylo jasno. Nebylo to nikde zmiňováno.
Ve smlouvě z Nice je dvojitá většina. Doplňuje se nový odstavec, který zní: "Člen Rady může požádat, aby při přijímání rozhodnutí Rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují alespoň 62 % celkového obyvatelstva Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka není splněna, není dané rozhodnutí přijato." Trojitá většina je ve smlouvě z Nice i v ústavní smlouvě.
Nyní k onomu vzrušujícímu tématu vážení hlasů. Smlouva z Nice v podstatě rozhoduje tímto způsobem. Jednotliví ministerští předsedové jsou něco jako akcionáři s akciovým podílem. Česká republika konkrétně má 12 akcií proti 29 akciím, které má Spolková republika Německo, proti 29 akciím, které má Spojené království Velké Británie a Severního Irska. - Protože vím, že ODS má blízko k obchodnímu uvažování, myslím si, že tento příměr může být srozumitelný.
V okamžiku, kdy se hlasuje, se tedy sečtou jednotlivé váhy a konstatuje se, že když se přesáhla úroveň 169, je rozhodnutí přijato. Co z toho vyplývá? Při hlasování kvalifikovanou většinou podle Nice není v prvním kole rovnost např. mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou. Váha českého hlasu je zhruba třetinová nebo poloviční proti váze hlasu německého. Rozhodnutí se odehrává tak, že musí napřed padnout rozhodnutí v prvním kole, rozhodnutí podle států. To znamená, že v takovém okamžiku podle Konventu máme jeden hlas stejně jako Spolková republika Německo. A potom teprve druhá většina, která v zásadě odpovídá dvojité většině z Nice.
Čili myslím si, že posoudit, který z těchto systémů je výhodnější, je interpretačně poněkud komplikovanější, než se pánové, zejména pak kolega Říman, snaží dokázat. Já jsem toho názoru, že rozdíly mezi těmito dvěma systémy hlasování jsou pro Českou republiku relativně bezvýznamné a oba dva umožňují hájit účinně naše zájmy. Jiná je pozice Polska, to je podstatné.
Proto znovu zřetelně říkám - česká vláda se bude řídit mandátem, který byl formulován, který jste dostali písemně a o kterém zásadně nikdo nemluvil. To musím říci, potěšilo mě to, protože zřejmě je ten mandát relativně dobře formulovaný, proti němuž se nedá vést nějaká přímočará debata, a proto se debata zabývala jinými tématy, která byla již mnohokrát traktována, ale přesto si myslím, že naprosto neškodí, jsou-li přednesena.
Záměrem české vlády, jak už jsem řekl, je přispět ke konstruktivnímu vývoji konference, docílit toho, aby Česká republika byla v pozici, která umožní maximálně hájit její zájmy. Vycházíme z toho, že pokud nedojde k nějakým zásadním změnám v ústavní smlouvě - a to bude velmi těžké, přesně zvážit definitivní podobu - že to, co je zformulováno v ústavní smlouvě, je z mnohých důvodů výhodnější pro Českou republiku než to, co je zformulováno ve smlouvě z Nice. Ale i se smlouvou z Nice jsme schopni žít.
Dámy a pánové, toto jsou základní přístupy České republiky.
V úvodním slově jsem také naprosto zřetelně sdělil to, co je samozřejmé, demokratické a ústavní.
***