(Jednání pokračovalo v 17.01 hodin.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, je 17.01 hodin, vypršel čas na přestávku a my budeme pokračovat v probíhající rozpravě (k bodu 172). Aniž bych chtěl cokoliv komukoliv naznačovat, sděluji, že o případném návrhu na usnesení bude hlasováno až zítra ráno. Já nemohu ani naznačovat.
V každém případě v tuto chvíli má slovo pan kolega Koudelka s faktickou poznámkou. Po něm nechť se, prosím, připraví pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážená sněmovno, pan předseda vlády poměrně dlouze reagoval na vystoupení pana Římana. Vzhledem k tomu, že vystoupení pana Římana začalo lží, myslím si, že si ani tak dlouhou reakci nezasluhovalo. Pan Říman uvedl, že jsem ve svém projevu tvrdil, že energetika není součástí Evropské unie. Nejsem členem hospodářského výboru a slovo energetika používám tak jednou dvakrát za pětiletku. Nikdy jsem toto slovo nepoužil a ve svém projevu jsem pouze tvrdil v reakci na tvrzení pana poslance Fajmona, že Norové odmítli dát 100 % svých ropných a plynných zdrojů do pravomoci unie, tak jsem pouze tvrdil, že v Evropské unii nerostné bohatství zůstává výlučně v působnosti členských států. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Toto byla faktická poznámka pana kolegy. Nyní má slovo pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan Miloslav Ransdorf.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, moje vystoupení bude dosti krátké. Nejprve vám chci položit řečnickou otázku, jak jste spokojeni s průběhem této schůze a jak jste spokojeni s průběhem této rozpravy. Je to otázka řečnická, čili odpověď nečekám, ale každý asi si nějakou odpověď na tuto otázku dá. Souvisí to i s tím, s čím vystoupila kolegyně Němcová na začátku schůze, že je na jejím programu příliš mnoho bodů a že je nelze odpovědně projednat. Myslím, že má pravdu, a já už jsem na to poukazoval v tisku, a myslím tedy, že by vedení poslaneckých klubů se mělo zamyslet nad tím, jak učinit průběh jednání Poslanecké sněmovny efektivnějším a z tohoto hlediska pracovitějším.
Nepatřím k těm, kteří by chtěli omezovat diskusi v rámci parlamentu. Jsou tu kolegové, kteří byli se mnou první tři roky ve Federálním shromáždění a potvrdí, že tuto kritiku na mou adresu nelze odpovědně vést. A myslím, že i ti, kdo byli se mnou tady od roku 1996, vědí, že považuji diskusi na parlamentní půdě za elementární podmínku fungování parlamentu a vztahů mezi vládou a opozicí. Ale to neznamená, že bychom si neměli klást otázku, jak zacházíme s parlamentním časem.
Parlamentní čas je významná hodnota a parlamentní čas je drahý. Já si troufám říci, že dnešní diskuse byla plýtváním, marnotratným zacházením s parlamentním časem. My jsme tady, a není to tak dávno, přesný den nevím, ale byli jste účastni, bylo to koncem října, vedli velikou celodenní diskusi o problematice návrhu ústavní smlouvy a postoji České republiky, české vlády k tomuto návrhu. A bylo normální, že se tam střetla stanoviska různých zástupců koaličních stran i různých zástupců opozice. Od té doby sice uplynul jistý čas, ale pokud sleduji diskusi i na mezinárodním fóru mezi jak dosavadními členskými státy, tak i novými členskými státy o jejich vztahu k návrhu evropské ústavní smlouvy i k těm různým sporným bodům, tak si troufám říci, že žádné podstatné rozdíly oproti tomu stavu, který jsme tu rozebírali zhruba před dvěma měsíci, nenastaly.
Ty jisté rozdíly, které jsou v pozici vlády, nejsou rozdíly zásadní, jsou to rozdíly v podstatě jemné. Netvrdím, že bychom se jimi neměli zabývat. Ale kladu otázku, protože je řada parlamentů, které pracují organizovanějším způsobem, a někteří kolegové, kteří tu byli v roce 1996 v tom prvním dvouletém období, vědí, že přítomnost Sládkových republikánů někdy činila jednání naprosto nezpůsobilým a že jsme si kladli otázku, zda nemáme provést nějaké významné změny v jednacím řádu včetně stanovení řečnické doby, což je věc, která je běžná. Německý parlament například před jednáním stanoví řečnickou dobu pro jednotlivé body a zástupci frakcí, to je poslaneckých klubů, se rozhodují o tom, jak jim přidělenou řečnickou dobu, jejíž délka je stanovena podle síly poslaneckých frakcí, využijí, zda bude mluvit za klub jeden zástupce, nebo zda bude mluvit více zástupců, kteří se samozřejmě musí časově vejít do přidělené lhůty.
Tehdy tyto návrhy neprošly, a uvážíme-li, kolik máme bodů, tak si myslím, že to ani není možné, protože ten, kdo by měl připravovat rozdělení časů, by se dostal do neřešitelné situace. Mám tím na mysli organizační výbor. Ale přece jenom si myslím, že by racionálnější práce parlamentu byla v zájmu všech. Nemyslím si, že je v zájmu opozice, aby parlament fungoval špatně, protože jestli funguje parlament špatně, padá stín na všechny. To není jenom vada vládní koalice. Prostě je to vada všech, kteří v Poslanecké sněmovně jsou a kteří mají odpovědnost za to, jak Poslanecká sněmovna funguje.
Čili abych se dostal k tomu, co považuji za podstatné. Myslím si, že dnešní diskuse byla na místě, představitel vlády jede jednat na závěrečnou fázi, nebo aspoň, tak jak se to teď jeví, na závěrečnou fázi Mezivládní konference, a je tedy správné, aby vyslechl stanoviska. Ale osobně si myslím, že by bylo mnohem jasnější, kdyby po vystoupení předsedy vlády, případně ministra zahraničí vystoupily jednotlivé poslanecké kluby, respektive za každý poslanecký klub by vystoupil jeden zástupce, který by jasně formuloval pozici.
Myslím si, že by to prospělo i ODS, protože dneska to spektrum nejrůznějších názorů spíše její pozici znejasňuje. To ale samozřejmě není můj problém, já nejsem členem ODS, čili prostě ODS se chová, jak považuje za správné. Ale já o tom mluvím jako člen parlamentu, který má zájem na tom, aby parlament pracoval dobře, racionálně a aby to, čemu se takovým technickým slovem říká výstupy z parlamentu, bylo srozumitelné, jasné a aby občané věděli, že tu nemarníme čas.
***