(12.00 hodin)
(pokračuje Exner)
Buď odchod amerických sil ze země, což je strategicky nemyslitelné pro Bushovu administrativu a americkou vládnoucí elitu, nebo fyzická eliminace neboli likvidace tisíců Iráčanů a transformace země do obrovského vězeňského tábora. To koneckonců potvrzuje také generál Peter Pace, je to místopředseda sboru náčelníků štábů, jak nedávno prohlásil v Bruselu: "Oni útočí a my je zabíjíme. Tak já si myslím, že to pro ně je velmi instruktivní." Ano, je to velmi instruktivní, ale je to zároveň také jako v případě Sammary malá ukázka katastrofy, kterou Bushova administrativa připravuje Iráčanům a také Američanům, ale koneckonců celému světu. V Iráku v posledních týdnech umírá týdně kolem 20 vojáků, instruktorů a bojovníků, kteří tam jsou na kontrakt. Například z Velké Británie je tam vysláno jako vojáci přibližně 9 900 občanů, zatímco jako instruktorů na kontrakt je více než 10 000, a tito lidé jsou stříleni z pušek, granáty a zabíjeni jiným způsobem, v podstatě partyzánskou válkou.
Dovolte mi také, abych se krátce zmínil o tom, jak se na věc dívají v jiných zemích. Uvedu příklad Maďarska, které v současné době má kolem 300 vojáků v Iráku. Karoly Herenyi, který vede v parlamentu Maďarské demokratické fórum, prohlásil: "Situace začíná připomínat Vietnam." Totéž si ale myslí také americký vysloužilec z Vietnamu Stan Goff z organizace Veteráni pro mír. Anebo dokonce také senátor John McCane, který byl za republikány i soupeřem prezidenta Bushe ve volbách v roce 2000. Také osm z deseti Maďarů nesouhlasí s přítomností země v Iráku tím způsobem, jak je nyní praktikována. Ve Španělsku, které v Iráku má asi 1 300 vojáků, napsal nedávno El Mundo: "Jsme přesvědčeni, že španělská přítomnost v Iráku v její současné formě s jednotkami soustředěnými spíš na obranu než na ostatní úkoly postupně ztrácí i malý smysl."
Již se tady hovořilo o tom, že před několika dny přijala japonská vláda definitivní rozhodnutí o tom, že pošle do Iráku 1 000 osob - vojáků i sil sebeobrany. K tomu bylo potřeba schválit zvláštní zákon letos v létě, který ovšem účast těchto vojáků omezuje výlučně na obnovu vodovodů, škol a infrastruktury. Jinak by totiž šlo o porušení tzv. pacifistické ústavy, jejíž článek 9 zakazuje účast japonských vojáků na jakýchkoliv operacích v zahraničí. V průzkumu ale jenom 9 % Japonců bez výhrad podporuje tento vládní postoj. Přibližně 40 % Japonců je jednoznačně proti jakékoliv vojenské angažovanosti. Zbytek souhlasí s takovou angažovaností jenom v případě, že dojde k výrazné kladné změně bezpečnostní situace v Iráku.
V Iráku je také kolem 360 Salvadorců, ale je vyvíjen velký tlak na to, aby vláda vojska stáhla. 422 vojáků Thajského království je v té situaci, že jejich ministr zahraničních věcí Surakiart Satchiratchaj říká: "Budeme diskutovat o stažení, pokud bude pokračovat zhoršování situace." Dokonce hlavní představitel civilní správy v Iráku z Velké Británie Jeremy Greenstock říká: "Změnit poměry v Iráku je velice nebezpečný pokus." Ano, je to pravda, ale nejen nebezpečný, ale také nákladný. Bylo zveřejněno, že Velkou Británii stály rakety, munice a bomby v prvních jedenácti dnech operace po 12. březnu 93 milionů liber, tedy jenom munice. Je to asi 6 miliard korun. Bylo zároveň oznámeno, že právě v tom rozpočtovém roce, který končil po jedenácti dnech operace 31. března letošního roku, stálo dobrodružství Velké Británie v Iráku celkem 847 milionů liber, to je asi 55 miliard korun. Je znám postoj Indonésie, kde ministr zahraničních věcí Noer Hassan Wiradžuda, je to země, která má vlastně nejvíce muslimů, se vyjádřil, že americká politika v Iráku je naprostý omyl.
Jaké ale je řešení z pohledu Američanů? Velká Británie, Japonsko a Korejská republika se rozhodnutím americké administrativy za to, že posílají masově vojáky do Iráku, stanou hlavními kontraktory a dostanou rozhodnutím ministerstva obrany Spojených států amerických kontrakty na rekonstrukci Iráku za 18,6 miliardy dolarů jako hlavní dodavatel. V této situaci se uvádí, že více než jeden a půl milionu iráckých občanů, z toho víc než půl milionu dětí, zemřelo mezi roky 1991 až 2003 do začátku války jako důsledek embarga na podvýživu a nedostatečnou lékařskou péči. Tato nedostatečná lékařská péče nebyla způsobena nedostatkem lékařů nebo zdravotnického personálu, ale nedostatkem léků a zdravotnického materiálu jako důsledek právě embarga.
V současné době se uvádí, že více než polovina, to je 26 milionů, obyvatel Iráku žije pod hranicí chudoby. Situace v oblasti bydlení se stává katastrofickou jednak v důsledku zanedbání v předchozí době ať už v důsledku embarga, nebo vlády, která tam byla, v důsledku války, ale nyní také v souvislosti s ničením obytných domů, jak to reprezentují právě také Spojené státy americké. Prvního prosince byla zveřejněna zpráva německého orientálního ústavu k situaci v Iráku, ve které se říká: "Irák je v totálním chaosu." Není tam žádná bezpečnost, ne 80 % území bezpečného, jak tvrdí naše vláda, ale je hrubý nedostatek základních potřeb, roste nezaměstnanost a mohutní odpor proti okupaci. V této situaci Spojené státy americké začínají budovat novou iráckou armádu a ozbrojené síly, v nichž má být celkově 160 tisíc iráckých občanů, v policii 68 tisíc, v civilní obraně 13 200, ve strážních oddílech 65 300, v pohraniční policii 12 500. Cvičí je většinou civilisté, právě např. ti britští občané na kontrakt, vysloužilí vojáci.
Z hlediska organizace je to také výdělečně činné pro soukromé společnosti. Konkrétním kontraktorem v tomto případě je speciální americká firma Vinnell Corp. Výsledek jsme slyšeli minulý týden. Z prvního praporu přibližně o 700 vojácích, kteří měli být nasazeni do bojových operací, 250 uteklo, přičemž jako hlavní důvod uváděli naprosto nedostatečné platy za jejich nebezpečnou činnost. Také Kofi Annan při jednání Rady bezpečnosti naposledy 10. prosince prohlásil: "Situace je příliš nebezpečná."
Šestého prosince asi 10 ozbrojených automobilů a desítky okupačních vojáků přepadly sídlo nové irácké organizace odborů, poničily je a zatkly bez vysvětlení osm odborářů, kteří dosud spolupracovali s civilní správou jak iráckou, tak dočasnou koaliční správou.
***