(12.10 hodin)
(pokračuje Exner)
Všichni byli aktivními bojovníky proti předchozímu režimu, část z nich ze zahraničí. Na Univerzitě Mustansiria v Bagdádu, která funguje už od středověku, se hovoří o tom, že se stala obětí okupace, jako koneckonců celé vzdělávání v Iráku. Pociťují naprostý nedostatek všeho. Rozkradeno bylo vše, od autobusů po nábytek. Koleje jsou navíc obsazeny americkými vojáky.
Další příklad mi dovolte uvést z iráckých železnic. Funguje denně vlak mezi hlavním městem a Basrou, přestože tam dochází ke střelbě, sabotážím a ničení signalizace. Rozhodnutím administrativy Paula Bremera bylo to, že přestože irácké železnice mají dost inženýrských kádrů a jiných odborníků i zaměstnanců, nebudou spravovat železnici sami, ale dostal je pod správu známý gigant Bechtel. Ten je postupně privatizuje pro zájemce ze Spojených států amerických a Velké Británie. Reesa (Rezá?) Salman, nový odborářský vůdce právě na železnici, nedávno informoval o tom, že lidé z Iráku jsou v práci a mohou zajistit chod železnic. Říká: "Nepotřebujeme být kontrolováni zahraniční společností." Nová správa Bechtelu bezprostředně zrušila kontrakt s Ruskem a Čínou na dodávky lokomotiv a náhradních dílů pro železnici, a to bez náhrady. Nový postup je jako příklad uváděn z opravy železničního svršku při jednom z mostů. Na vypsaný konkurs se přihlásily dvě firmy. Jedna domácího dodavatele, která nabízela provést opravu v žádaných parametrech za 300 tisíc dolarů. Jako soupeř se přihlásila americká společnost, která totéž nabídla za 30 mil. dolarů. Slyšíte dobře, za stokrát vyšší cenu! Soutěž vyhrála americká společnost.
Ještě se zmíním o zprávě našeho zastupitelského úřadu z Washingtonu. Odcituji jen jednu větu: "Bezpečnostní situace v Iráku je špatná." V této situaci, jak asi víte, přijaly Spojené státy americké soubor zásad prevence. Ty tři hlavní zásady jsou tyto:
1. Je třeba získat efektivní síť domácích informátorů.
2. Je třeba provést - a toto slovo jsem převzal z materiálů - agresivní ozbrojené zásahy v podezřelých lokalitách.
3. Je třeba urychlit výcvik iráckých ozbrojených sil.
Názor je, že administrativa Spojených států se také před volbami v příštím roce dostává pod tlak a začíná riskovat.
Pokud jde o náš kontingent, jak se správně konstatuje v podkladovém materiálu v tisku 493, ten působí v britském sektoru. Ačkoli to, co tam dosud je, má být stoprocentně staženo a nahrazeno vojáky v úplně jiném pojetí, je navrženo nikoli přerušení té předchozí činnosti a obnovení v jiném smyslu, ale je navrženo prodloužení doby působení kontingentu. Je to podle mého názoru především proto, aby se nemuselo diskutovat a měnit zařazení našeho kontingentu do britského sektoru a na základě toho měnit to, že jsme počítáni do koaličních okupačních sil. Tímto způsobem je zajištěno, aby to mohlo dále trvat.
Pan ministr dnes a pan náčelník generálního štábu Štefka v nedávné době se zmínili o tom, že naši vojáci nemají být v kasárnách, že mají být využity současné podmínky k tomu, aby získali zkušenosti. Především z vyjádření náčelníka generálního štábu jsem pocítil to, že má být jedno, kde to je, proč a v čím zájmu. Domnívám se, že tento přístup k naší armádě a k našim vojákům je naprosto nepřijatelný. Vojáky potřebujeme pro vlastní obranu. A bude jenom dobře, když je nebudeme muset ani pro vlastní obranu, ale už vůbec ne v cizích zájmech, využívat.
Jsme pro angažovanost České republiky v krizových oblastech, ale na straně okupačních sil nikoli. Jsme pro angažovanost v rámci mezinárodní hospodářské spolupráce, a je-li třeba, také v oblasti humanitární nebo rozvojové pomoci. Vojáci světové problémy dnešní doby nevyřeší. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má poslanec Miroslav Grebeníček. Jako poslední písemně přihlášený je pan poslanec Jan Kavan. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vláda, jak velmi dobře víte, stáhla z Iráku vojenskou nemocnici a chce parlament přesvědčit o nemožném. Máme uvěřit, že zkoušené irácké obyvatelstvo v době, kdy Kongres Spojených států amerických schválil vojenské výdaje v řádu desítek miliard a pokračování okupace, potřebuje od České republiky nejnaléhavěji další vojenské síly nebo instruktory z řad vojenské policie.
Za záměrem této vojenské výpomoci lze spatřovat pokračování základní strategie kabinetu premiéra Špidly. Touto strategií a prvořadým cílem není účinná humanitární pomoc, ale otevřená podpora silové politiky Spojených států. Záměrem vlády je vyhovět naléhání americké diplomacie a českou vojenskou účastí poskytovat jakési krytí politice, která jde proti zájmům mezinárodního společenství a která obchází Chartu OSN a podlamuje autoritu mezinárodní organizace. Postup vlády premiéra Špidly neodpovídá potřebám Iráku ani zájmům České republiky, která se v nejbližší době stane členským státem Evropské unie.
V této souvislosti nemohu pominout i další doklad neospravedlnitelné, militaristické a krátkozraké linie vlády. Nedávno veřejně vyhlášený příslib, a v jiné souvislosti to tady už bylo vzpomenuto, záměr velvyslance při Severoatlantické alianci Karla Kovandy vyslat vojenskou jednotku do Afghánistánu, dokresluje, oč vládě jde. Postup velvyslance Kovandy ve věci, kterou před jeho výroky neprojednala vláda a která nebyla projednána ani v parlamentu, svědčí o hloubce krize, o rozvalu oficiální diplomacie. Je jen potvrzením bídy koaliční politiky, když vládou a parlamentem neprojednaný, pouhým velvyslancem vyhlášený záměr vyslání expedičního sboru okamžitě veřejně podpořil ministr obrany a náčelník generálního štábu Armády ČR. Premiér Špidla namísto toho, aby velvyslaneckou iniciativu odkázal do patřičných mezí, ji podpořil. Masakry afghánských dětí letectvem Spojených států amerických názorně ukázaly, kam chce vláda vysílat vojáky.
Chaos v zahraniční politice vlády a bezhlavá promilitaristická vstřícnost požadavkům Spojených států a Severoatlantické aliance už překročily všechny myslitelné meze.
***