(11.00 hodin)
(pokračuje Gongol)
Nevím, jaké logické důvody má tato vláda pro to, aby v tomto pořadí, zcela logickém, nepostupovala. Dokonce za nelogické pokládám rozhodnutí vlády o prodeji obou uhelných společností.
Za nelogické to považuji i z jiného důvodu a ten je zcela pragmatický. Kolik na tom vydělá zchudlý stát? Trochu vás zdržím několika čísly a prosím ty, kteří ještě nemají hroší kůži a kteří přece jen chtějí sloužit občanům, kteří nás zvolili, abyste se nad tím zamysleli.
Říká se, že cena obou společností by v nejlepším případě činila 3,6 mld. Kč za Severočeské doly a 2,4 mld. Kč za Sokolovskou uhelnou. Počítejte se mnou: dohromady tedy 6 mld. Kč. Severočeské doly dosahují ročního zisku okolo jedné miliardy korun, Sokolovská uhelná asi 300 mil. Kč, a je v posledních letech výrazně zmodernizována. Dá se očekávat, že nový vlastník může propustit až 25 % svých zaměstnanců, čímž se výrazně tento zisk zvýší. Návratnost je tedy čtyři léta a možná ještě dříve. Když následně připustíme privatizaci ČEZu, tak to bude ještě více. Totiž sousední Německo má vyšší cenu elektrické energie a chystá se ji dále zvýšit, podstatněji než my, takže vývoz elektřiny bude zajímavým, a docela zajímavým, artiklem. Navíc lze očekávat, že rozhodnutí německé vlády, do kterého vládu donutil koaliční partner, tzn. Strana zelených, o útlumu jaderného programu přinutí našeho souseda k vyšším nákupům.
Vážená vládo, je to tedy pro nás dobrý obchod, nebo je dobrým obchodem pro kupce? Stejně jako byl dobrý obchod pro kupce, a nikoliv pro stát při prodeji Elektrárny Opatovice. Spočítal už někdo, o kolik jsme přišli na zisku z této prodané, a velmi lacině prodané, elektrárny? Proč tedy musela být z možných uchazečů vyřazena zatím česká státní společnost ČEZ, a. s.? ptám se. Pan premiér Špidla mi při mé interpelaci bez uzardění odpověděl, že nebyla vyřazena. De facto vyřazena byla. De iure možná ne, protože skutečně ji vyřadily podmínky.
Pane premiére, nedělejte ze mne neznalce. Každé dítě pochopí, že podmínky pro případného uchazeče byly sestaveny tak, aby přesně - a říkám přesně - odpovídaly vybrané firmě, kterou si vybrala tato vláda. Musí po určitou dobu již provozovat těžbu, zřejmě tedy prokázat, že má patřičné zkušenosti, zavázat se, že ji bude provozovat ještě další léta apod. Podotýkám, že v těžbě - a myslím tím těžbu hlubinnou, která je složitější z bezpečnostních důvodů - mám něco odpracováno, a proto si troufám říci, že je v silách ČEZu, aby si zajistil tolik schopných odborníků, že tomu nemohu rozumět jinak, než že je to snaha po diskvalifikaci právě tohoto určeného zájemce. Jakou má logiku zařazování této odborné kvalifikace do výběrového řízení, když vládě nevadilo odvolání jediného odborníka na jadernou energetiku z vedení ČEZu, a. s.? A to přes svou stavovskou hrdost musím prohlásit, že jejich odbornost, totiž odbornost těchto jaderných energetiků, je na mnohem vyšší úrovni než báňská odbornost, která se v podmínkách výběrového řízení cíleně objevila.
Ještě více úsměvná je druhá podmínka, tj. zajistit těžbu po dobu 15 let. Kdo to za těch 15 let bude kontrolovat? Jaké budou sankce a jak budou vymahatelné? Jaké budou záruky, záruky pro zaměstnanost lidí, kteří v tomto regionu jsou? To jsou podle mého názoru jen Potěmkinovy vesnice pro horníky, aby se jimi horníci uchlácholili. To přece nikdo rozumný nemůže myslet vážně.
Musím však zásadně prohlásit, že na rozdíl od Občanské demokratické strany my jsme proti privatizaci palivoenergetického komplexu zásadně, a tedy bez jakýchkoliv dalších podmínek. My neprosazujeme jiné zájmy žádných jiných firem. My hájíme zájmy českých občanů.
Dámy a pánové, omlouvám se za poněkud delší vystoupení. Nejsem z těch, kteří zde vystupují ke všemu. Ale moje stavovská čest mi velí, abych vládě zcela jednoznačně sdělil, že postupuje proti zájmům českých občanů, ať už vědomě, či nevědomě. Výsledek pro českého občana je však stejný.
S trochou nadsázky bych chtěl vládu alespoň požádat, aby z těch získaných peněz něco odložila na nákup ebenových tyčí a liščích ohonů, aby si český občan mohl třením vyrábět elektřinu, která mu sice nezajistí chod spotřebičů, ale bude to jediná vlastní výroba, a dokonce řekl bych z obnovitelných zdrojů. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Gongolovi. Slova se ujme místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer, připraví se pan poslanec Pavel Hojda. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, přiznám se, že nejsem odborník na palivoenergetický komplex, proto se necítím být povolán k tomu, vyjadřovat se k této věci. Současně předesílám, že se domnívám, že nejsem v bezprostředním přímém konfliktu zájmů, neboť doma topíme plynem a částečně elektřinou, nikoliv tedy uhlím.
Nicméně chtěl bych poděkovat panu ministru financí za to, že do této diskuse vnesl nový pojem, a to jest, že celá privatizace probíhá "standardním způsobem". Obávám se ale, že z pohledu člověka, který se zabývá bezpečnostní problematikou, pojem "standardní způsob" získává úplně jiný význam, a řekl bych, velmi negativní význam.
Je normální, když jsme svědky toho, že před každou privatizací se vyvalí špína, kdy jsou jednotliví účastníci a zájemci o státní majetek špiněni a pomlouváni v médiích a je vytahováno na ně všechno to negativní, co se právě hodí. To myslím nikoho nepřekvapí. To, že se věcí a privatizací strategického majetku státu zabývají bezpečnostní složky, bych považoval za normální, kdyby…, kdyby pojem normální, resp. nenormální nezískal úplně jiný rozměr, položíme-li si otázku, jakým způsobem se o privatizaci uhlí v České republice bezpečnostní složky zajímají. Jakým způsobem do této privatizace vstupují, na čí pokyn do ní vstupují a zejména - v čí prospěch do této privatizace bezpečnostní složky českého státu vstupují.
Je třeba si položit otázku - a tím získávat odpověď na to, co je normální a nenormální v souvislosti s působením českých bezpečnostních složek - zda je to náhoda, nebo záměr, a tady navazuji na jednu z otázek, kterou zde položil můj předřečník kolega Říman: zda je to náhoda, nebo záměr, že v okamžiku, kdy vrcholí privatizační proces, se náhle probouzí Policie České republiky a v poutech dramaticky odvádí do policejní budovy jednoho z potenciálních zájemců, aby jej vzápětí po několika hodinách zase vrátila domů zpět. Je třeba si položit otázku, zda je to náhoda, nebo záměr, že zatčení jednoho z uchazečů o privatizaci uhlí v České republice probíhalo prakticky v přímém přenosu veřejnoprávní České televize.
***