(12.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Toto je myslím významný moment, který by vláda měla mít na zřeteli i při dalších krocích, které v této oblasti hodlá činit.
Chci tu položit otázku, kterou už tu přede mnou formuloval kolega Gongol, a já na ni odpověď nemám. A znovu se odolávám na to, že jsem v této věci podrobně hovořil s Miroslavem Grégrem, který také odůvodňoval, proč si myslí, že by bylo dobře spojit SD s ČEZ, aby se tu vytvořila spolehlivá základna pro koncepční energetickou politiku státu.
Kolega Gongol hovořil o tom, že vláda slibuje energetickou politiku. Vycházím-li ze zpráv z médií, jsou dva návrhy energetické politiky, jeden, který připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, druhý, který připravilo Ministerstvo životního prostředí. Syntéza podle mých dosavadních znalostí zatím vytvořena nebyla. Jestli se mýlím, kolegové z vlády mě nepochybně budou korigovat. Ale pokud není vytvořena jednotná koncepce energetické politiky státu, potom skutečně se mi jeví věcně pochybné rozhodnutí, které provádí privatizaci něčeho, o čem by se skutečně mělo rozhodnout, až teprve bude rozhodnuto o energetické politice, o koncepci energetické politiky státu.
Tady jsou jaksi otázky, které zodpovězeny nebyly a zůstávají otevřené. A vysvětlení o objektivnosti kritérií v tomto směru na tyto základní otázky skutečně žádnou odpověď nedávají. Myslím si, že vzhledem k tomu, co jsme zažili v minulých dejme tomu deseti nebo dvanácti letech, kdy se prováděla velká privatizace, že bychom skutečně měli vážit, jak budeme zacházet se zbytky majetku, který ještě v rukou státu zůstal, a zda je nezbytná jeho privatizace tam, kde dosavadní jeho spravování v rámci státních podniků je docela úspěšné.
Tady jsou otázky, které je třeba, aby vláda zodpověděla. Nemyslím si, jak říkal kolega Ransdorf, že by tady při jednání o tom se mělo stanovit x kritérií pro rozhodování. To nejsou kritéria, která může stanovit parlament. V tomto směru dělba moci mezi exekutivou a legislativou je jasná. Nemyslím si, že bychom měli chtít zavazovat vládu k nějakým podrobným krokům v této věci. To nepřipadá do parlamentní agendy. Ale z průběhu parlamentní diskuse a zejména z toho, jaký dojem vystupování zejména členů vlády, kteří tuto privatizaci připravili, vyvolal v médiích a ve veřejnosti, by vláda měla vyvodit pro sebe velmi závažné závěry, protože s důvěryhodností lidí se nedá lehkovážně zacházet. (Potlesk ze všech částí sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Miroslav Grebeníček a pak se přihlásil pan poslanec Rudolf Tomíček. Fakticky chce ještě reagovat pan poslanec.
Poslanec Martin Říman: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi za laskavost. Chci odpovědět panu ministru Sobotkovi. Nicméně byl bych rád, kdyby se stejně zachoval i on a jeho vláda a odpověděla na mých deset položených otázek. Já jsem řekl, budu citovat: "Skutečnost, že opakovaně bylo naznačováno, že cena, kterou vláda očekává od prodeje SD, je kolem 2,6 až 3 miliard korun, musela přimět každého ředitele ČEZ se do tendru přihlásit." Konec citátu. Já jsem tedy neřekl, pane místopředsedo vlády, explicitně, že vláda toto řekla, i když skoro bych si troufl zabrousit na půdu hypotéz a dovolil bych si říci, že někde by se i toto našlo. Nicméně já jsem to neřekl. Řekl jsem, že bylo naznačováno, a to tedy naznačováno samozřejmě médii mnohokrát a mnohokrát bylo. A vláda se proti tomu nikdy neohradila. Pakliže výsledkem dnešního jednání bude aspoň to, že se vláda konečně proti této směšné ceně ohradí a před rozhodujícím úterkem příštího týdne tímto naznačí zájemcům, že vláda očekává daleko, daleko více, tak i toto bych považoval za úspěch. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan ministr chce pravděpodobně reagovat.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji panu poslanci Římanovi za jeho odpověď. Jsem velmi rád, že upřesnil, že zdroji, ze kterých cituje informace, které předkládá Poslanecké sněmovně, jsou, abych citoval, média. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím nyní pana poslance Grebeníčka, aby se ujal slova.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, když vláda přichází s novými a novými návrhy na privatizaci posledních kusů národního podnikatelského majetku a přírodních zdrojů, je užitečné rekapitulovat to, co se stalo, a snažit se porozumět jejím motivům.
Není to tak dávno, co premiér a jeho strana zastávali názor, že není rozumné vše totálně privatizovat. Byli jsme přesvědčováni, že stačí přiměřená dávka odpovědnosti při nakládání s národním majetkem. Premiérův předchůdce mluvil o tom, že hospodařit se musí umět, a sliboval, že jeho strana to dokáže. Jak je zřejmé z osudů takových podniků, jako Vagonka Studénka, brněnský Zetor a mnohé další, odpovědnost za národní majetek a umění hospodařit se jaksi nebo náhodou nedostavila. Stáváme se diváky nových a nových privatizačních her.
Ještě před pár lety strana předsedy vlády ostře odsuzovala pravicovou koalici ODS, KDU-ČSL a Občanskou demokratickou alianci za to, že chce totálně zprivatizovat veškerý národní majetek. Ministr vnitra si možná vzpomene, není to zase tak dávno, pravda, tehdy ještě nebyl ministrem, jak před novináři označil ty, kdo chtějí vše zprivatizovat, jako extremisty. Dnes jsme v situaci, kdy premiér a ministři nejsilnější vládní strany asi ztratili paměť. Letošní hry kolem privatizace hnědouhelných dolů stejně jako i další vládní privatizační záměry musí nutně vzbudit obavy. Podniků, které byly privatizovány, aby následně zkrachovaly, už bylo bezpočet. Ani v tomto případě není žádná záruka, že tomu bude jinak.
Ještě si mnozí pamatujeme případ dolu Koh-i-noor, kde cílem odstátnění nebyl rozvoj, ale útlum. Ministr Škormach, když v současnosti zbavuje havíře sociálních kompenzací, v horlivosti poněkud předbíhá. Jako by se už připravoval na situaci, kdy vláda bude tvrdit, že za nezaměstnanost horníků, zavírání dolů a sociální problémy nezodpovídá ona, ale soukromí vlastníci. A tak nezbývá než se ptát. Přinesla dosavadní privatizace to, co privatizátoři slibovali? Kde je zvýšení ekonomického výkonu národního hospodářství? Přinesla privatizace prosperitu a růst životní úrovně? Zajistila konkurence na trhu rozumné ceny? Deficitní rozpočet, který si koalice tento týden, přesněji řečeno ve středu, schválila, vypovídá o čemsi jiném, stejně jako výhrůžky důchodcům, snižování a odnímání dávek nemocenské a další škrty ve veřejných výdajích.
Ano, vláda neumí a nechce hospodařit. Hledá jen nejjednodušší cesty, jak administrativně zvyšováním daní a úsporami na chudých naplnit státní rozpočet. Chybí, a bylo to tady jasně řečeno, energetická koncepce, koncepce průmyslové politiky. Krizový stav pokračuje ve zdravotnictví, šetří se na školství. Kabinet premiéra Špidly se vyznačuje zvláštním talentem k tomu, nevšímat si problémů, zametat je pod koberec.
***