(12.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Žijeme v zemi, kde ještě před čtrnácti lety veškeré přírodní bohatství, drtivá většina kulturních hodnot a takřka veškerý podnikatelský majetek patřily státu. Jakkoli neefektivní byl tehdy výkon národní ekonomiky, byla schopna uživit všechny občany, dát jim práci, ufinancovat nemocnice i školy. A nikdo nevydíral důchodce, neurážel je a nenaznačoval jim, že jsou na obtíž.
Kde je záruka po všech těch trpkých zkušenostech, že privatizace ČEZu, Telecomu a naposledy i hnědouhelných dolů neskončí stejně jako všechny dosavadní privatizační hrátky? Není žádná záruka. Zato už dneska je možné předvídat tisíce nově propuštěných, kteří rozšíří fronty na úřadech práce. Tak jako privatizované banky a pojišťovny nezlevnily služby a nezalily daňovým výnosem a svými zisky státní pokladnu a českou ekonomiku, podobně to bude i v tomto případě.
Styl, jakým tato vláda vládne, jak zachází s národním majetkem, se zaměstnanci a s občany vzbuzuje ty nejhorší obavy. Stát a vláda jsou prý špatní hospodáři, neumějí prý řídit a spravovat podniky. K tomu, aby je rozprodaly, jsou ale kupodivu kompetentní dost. K tomu, aby kabinet škrtem tužky rozhodoval o osudu havířů a statisíců dalších zaměstnanců, mu odvaha a kompetentnost nechybí.
Pokud doly, jak vláda tvrdí, nevynášejí, ale totéž už jsme slyšeli v případě bank, pak je nový majitel nejspíš koupí z charity, nebo jen proto, aby je místo zaplacení vytuneloval a nechal zavřít. Co udělá mizerná ekonomická politika státu s energetickou bezpečností země, s cenami uhlí a elektřiny, o tom není nutné spekulovat. S jistotou je možné předpovědět dva efekty - růst nezaměstnanosti a růst cen.
Privatizace není v případě strategických podniků o efektivnosti, je o suverenitě státu, o jeho bezpečnosti, o pracovních místech a přijatelných cenách základních životních potřeb. Vláda, která to odmítá vzít na vědomí, nemá právo mluvit o národních zájmech. Je cynismem hrubého zrna a výsměchem občanům, voličům, když se taková vláda hlásí k odpovědnosti za osudy republiky, mluví o zajištění prosperity a dovolává se hodnot mezilidské solidarity. Ať premiér položí na stůl kvalifikované rozbory všech souvislostí a důsledků toho, co v případě privatizace hnědouhelných dolů hrozí. Jaké dopady to bude mít na zaměstnanost, na příjmy a výdaje veřejných rozpočtů, na peněženky daňových poplatníků.
V jednom si totiž občané mohou být jisti. O své tvrdíky se tato vládní koalice umí postarat. Privatizátoři se svými tunely ani manažeři se svými zlatými padáky nepřijdou obvykle zkrátka. I na nějakou tu vojenskou výpravu se pár set milionů vždycky najde. Bohužel konečným výsledkem tohoto stylu vládnutí je zprivatizovaná, vytunelovaná budoucnost. Perspektiva periferie Evropské unie, na které vyrůstají sociální přehrady, šíří se veřejná chudoba, vymírá národní populace a živoří vyprodaný stát.
S plnou odpovědností říkám: zkušenosti posledních let mě přesvědčily a poslední měsíc a týdny jen utvrdily v tom, že této vládě nelze věřit.
Ano, poslanci Komunistické strany Čech a Moravy vystupovali k dané problematice na půdě sněmovny nesčetněkrát. Otevřeně jsme vyslovovali svou kritiku, ale podávali jsme i konkrétní věcné návrhy. Činíme tak i dnes, kdy před námi opět stojí dvě neslučitelné strategie - restaurace kapitalismu předminulého století, nebo hospodářská reforma moderní průmyslové společnosti. Jinak řečeno, sociální svoboda pracujících, anebo politické výsady finančních magnátů.
Opírám se o přesvědčení, že sociální spravedlnost a ekonomická výkonnost nejsou protivníky, nýbrž spojenci, a že cesta k trvalé prosperitě vede právě přes jejich spojení. Proto kategoricky odmítám skandální způsob posuzované privatizace a plně respektuji stávkovou pohotovost odborových organizací Českých energetických závodů a Severočeských dolů. Východisko řešení dané problematiky vidím například v přístupech, které zde prezentoval poslanec Jičínský a zejména pak v případě toto usnesení, které zde již nastínil a nepochybně ještě v podrobné rozpravě upřesní poslanec Gongol.
Dámy a pánové, z mé strany vše. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Grebeníčkovi. Nyní má slovo pan poslanec Rudolf Tomíček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Rudolf Tomíček: Děkuji. Dámy a pánové, kolegové, nechci tady vést nějaká politická prohlášení. Chci se trošku zaměřit skutečně na podstatu. A jsem rád, že někteří kolegové, kteří přede mnou vystupovali - mohu uvést kolegu Maršíčka, kolegu Hojdu, popřípadě kolegu Gongola - hovořili o problému privatizace a nehovořili o tom, co kdy kde kdo o ní něco řekl. To tady můžeme být sto let a k ničemu nedojdeme. Bavme se skutečně o tom, co má být privatizace, jak má být privatizace, popřípadě kde jsou problémy spojené s privatizací.
Hovoří se tady o tom, že privatizace je neprůhledná, privatizace je diskriminační, podmínky jsou diskriminační atd. Každá podmínka, ať je kdekoliv, kdykoliv řečena, je diskriminační, protože každá podmínka určuje, kdo ano a kdo ne. Takže i kdyby byly podmínky jakékoliv, vždy jsou diskriminační a vždy druhá strana může říci, že prostě je to špatně, protože ona je vyřazena. To se tedy můžeme tady věčně bavit, a myslím, že se tady odvolám přesně na to, jak tady řekl kolega Teplík, když uváděl čísla, a proč zrovna tato čísla a proč ne jiná. Kdyby byla jiná čísla, opět můžeme říci, proč zrovna ta čísla a proč ne jiná. Diskuse by se nám tedy skutečně otevírala a nevedla by k žádnému konci.
Dovoluji si ale citovat některé věci a některé podmínky, některé záležitosti, které určitě byly vzaty v úvahu při rozhodování kdy a jak, popřípadě jakým způsobem privatizovat hnědouhelné společnosti.
Víme dobře a také už tady bylo vzpomenuto, že první fáze byla v roce 2001, byla odmítnuta. Nicméně doba samozřejmě pokročila, minoritní akcionáři i ostatní subjekty nadále atakují vládu, aby přistoupila k privatizaci. A pokud možno každý z těch, co ji oslovoval, se vyjadřoval o to, aby dostal exkluzivitu, aby se co nejdřív mohl k hnědouhelným společnostem dostat. Proto je celkem nasnadě, že se hledal způsob nejenom takto jednoduchý, ale i trošku složitější, právě s vícekriteriální soutěží. A tady si právě dovoluji odkázat na to, co tady budu citovat a co budu uvádět:
"Jako starosta Sokolova jsem proti privatizaci dolů. Pokud se jí nevyhneme, tak doporučujeme vládě variantu manažersko-regionální s ohledem na dosavadní dobré výsledky práce Sokolovské uhelné akciové společnosti."
Další citát: "Podporujeme privatizaci Sokolovské uhelné současně s privatizací Severočeských dolů a podporujeme tzv. privatizaci manažerskou cestou."
Další citát: "Děsí mě představa, že vláda tento prodej bude realizovat prostřednictvím jednokriteriální soutěže, prodej podílu v držení státu nejvyšší nabídce.
***