(12.50 hodin)
(pokračuje Tomíček)
Myslím, že to není tak jednoduchá věc, uvědomit si, co privatizace v tomto oboru přinese. Na druhé straně pokud bychom řekli, že pro privatizaci jsou zralé jenom firmy, které neprosperují, je to nepřímá výzva k tomu, aby každý fungující manažer státní firmy tuto firmu přivedl co nejdříve ke krachu, aby mohla být privatizována. Myslím, že toto není naším cílem. Naším cílem je - zvláště u takovýchto komodit, u takového rozsahu firem - vážně se zabývat tou podstatou. Možná že tato diskuse na této úrovni měla být vedena o něco dříve. Nevím, ale pokud si řekneme, že za privatizaci odpovídá vláda, tak nutně toto na vládě diskutováno bylo. Pokud vzali v úvahu názory odborů, Svazu měst, právnických osob, podnikatelů, je to jenom dobře. A pokud mohu mluvit za Karlovarský kraj, tak tam průřezem politického spektra i průřezem podnikatelských subjektů lze říci, že bychom skutečně privatizovali takovým způsobem, aby to zajistilo rozvoj Karlovarského kraje. A aby to zajistilo plnění všech dluhů minulosti, které u nás v Karlovarském kraji zůstaly.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Rudolfu Tomíčkovi. Poslední písemně přihlášený do obecné rozpravy je pan poslanec Petr Lachnit. Ještě než vám dám slovo, pane poslanče, řeknu něco o příštím průběhu jednání. Pokud nebude žádná další přihláška do obecné rozpravy, obecnou rozpravu skončím, vyhlásím polední přestávku s tím, že mám signál porady několika klubů, takže podrobná rozprava by probíhala po polední přestávce, potom bychom učinili závěr hlasováním.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Lachnit: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážení kolegové, odhodlal jsem se k tomuto vystoupení proto, že než jsem vstoupil na politickou dráhou po roce 1989, pracoval jsem dvacet let v podstatě v energetice, v otázkách termomechaniky apod.
Chci upozornit na to, že svět a kosmos celý je o energiích. Nicméně je to naprosto strategická záležitost. Uvědomme si, že dneska 20 procent lidstva spotřebovává 80 procent energetických zdrojů, přičemž je známo, aspoň z hlediska strategického plánování, že pro ostatní obyvatelstvo planety nejsou dneska energetické zdroje, pokud budeme energii získávat tím způsobem, jakým ji získáváme doteď, to znamená převážně z fosilních zdrojů. To je přece něco, co musí každého člověka, který pracuje řekněme ve strategických rozhodovacích funkcích, přinutit k tomu, aby to bral jako první kritérium při rozhodování.
Já se domnívám, že největší chyba, která se vůbec stala v České republice, nastala okamžitě po revoluci, kdy polistopadová vládnoucí garnitura zrušila ministerstvo energetiky. To neměla ty znalosti, že energie rozhoduje ve světě prakticky o všem? Chci říci jenom na margo toho, jak někdo tady říkal, kdo a jak dlouho byl u vlády, že to není podstatné. Podstatné je, že když tvoříte, tak to vezme daleko více práce, než když k tomu přitáhnete kanon a střelíte do toho, to trvá samozřejmě daleko menší dobu. A toto byla střelba z kanonu. Tato střelba způsobila dále likvidaci energetického strojírenství, které bylo na špičkové úrovni, nejenom evropské, ale světové. My jsme byli schopni stavět energetické celky, které od nás mohl odebírat kdokoliv. Já mohu jenom plakat nad tím, že První brněnská, Vítkovice a podobně nemají dneska zakázky. Chci to dokumentovat tím, že na elektrárnu Dlouhé stráně se chodí dnes ročně dívat asi 35 až 40 tisíc turistů, protože je to něco takového, co téměř nikde není. Všechno to stavěly české firmy. Všechny už jsou, přátelé, po smrti. Je to opravdu k pláči, věřte mi!
Důsledek samozřejmě byl - likvidace výzkumu, likvidace české technické inteligence, která se na tom podílí, likvidace části vysokého školství, zaměstnanosti. Vzpomeňme, jak dopadl Státní výzkumný ústav stavby strojů Běchovice. Dlouhé stráně už jsem tady vzpomínal - ty firmy, které tam pracovaly. Přitom české teplárenství, které bylo v třicátých letech rozvinuto, to je přece něco, co předjímalo rozvoj energetiky koncem minulého století, výrobu kogenerací, paroplynové cykly, využití energie jak pro výrobu elektrické energie, tak pro výrobu tepla. My jsme opravdu byli světovou špičkou.
Třetí chybou byla bezhlavá deetatizace. Proč se musel rozbíjet řetězec přirozeného monopolu? Vždyť přece my známe, i ti, kteří se nezabývají technickou podstatou energií, ale zabývají se těmi finančními operacemi, privatizaci podél řetězců. To přece není nic, co je nějaké socialistické, nebo dokonce komunistické apod. Takže rozbití takových řetězců bylo jenom proto, aby - jak pan profesor Jičínský použil latinského přísloví, já použiji jiné, které ani překládat nemusím - divide et impera, Rozděl a panuj! Přece energonositel, výroba, rozvod, finální distribuce a spotřebitel - to může tvořit úplně klidně jeden privatizační řetězec. Není v žádných Mojžíšových deskách, že to tak nemůže být. Proč se privatizoval v České republice rozvod zemního plynu a proč se nemusí nutně privatizovat výroba elektrické energie? Z jednoho prostého důvodu - zatímco zemní plyn dovážíme z 99 procent, tak naopak elektrickou energii jsme vždycky vyráběli, máme pro to zdroje a můžeme ji vyrábět nadále. Čili tady není tlak na nějakou privatizaci a odevzdání tohoto do cizích rukou. Naopak bych před tím za dané situace varoval.
Čtvrtá chyba byla - už to tady bylo vzpomínáno - neexistence zákona o energetickém hospodářství. Tento zákon, přátelé, měl být vydán ještě za ministra Dlouhého blahé paměti. Samozřejmě nebyl. Ty důsledky jsou tristní. Na jedné straně je to třeba návrat tuhých paliv tam, kde už se zavedl zemní plyn, protože lidé teď pochopili, že to je zavedení určitého standardu, který je za vysokou cenu, nevyužívání odpadů a dalších zdrojů pro energetické výroby, nevyužívání například takových možností, aby stát zajišťoval alespoň u své investiční výstavby to, aby byla projektována s využitím řekněme solárních energií, tak jak je to v Dánsku a jinde. A mohl bych pokračovat. Vezměme si osud České energetické agentury, jejíž zdroje byly postupně podvázány natolik, že její osud připomíná onen vtip, "jak cigán odnaučoval žrát koně", apod.
Výsledkem je tedy určité přetrvávání plýtvání energií a to je špatně. Na to ale musí být vyvinut český průmysl, musel by mít dostatek chytrých lidí, kteří umějí navrhovat takové přístroje, které spotřebovávají méně energie, a tím jsou i šetrné k životnímu prostředí.
Co neprospělo české energetice, ale co zvládla velice bravurně, byla také poměrně překotná ekologizace. Vzpomínám si na to, jak ČEZ musel ve velmi krátké době upravit svá výrobní zařízení tak, aby splňovala určité limity. Přátelé, to se povedlo, buďme na to hrdi! I když samozřejmě cenu energie to nezlevnilo, protože to vyvolalo dodatečné náklady, které se vracejí ve formě lepšího životního prostředí, ale nikoliv ve formě lepšího řekl bych cash-flow českého národního hospodářství.
Další chybou, která v průběhu těch let nastala, bylo postupné odstranění zájmu veřejného sektoru o energetiku jako takovou. Bylo to tu již zmíněno. Viníky můžeme hledat vždycky. Jednak to byla ona bájná privatizační linka, kterou vlastnila Občanská demokratická strana, Ministerstvo pro privatizaci, Fond národního majetku, MPO. Jednak to byla i určitá druhá linka, to byla politická linka, linka finančního dohledu, kterou zase naopak nesplnila vláda, Ministerstvo financí a Fond národního majetku.
***