(14.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Nelze po jednotlivostech vytrhávat jednotlivé výroky pana předsedy poslaneckého klubu ODS a žádat ho, aby ty či ony výroky, kterých se zde dopustil, doložil, a já se tím ani skutečně zabývat v tuto chvíli nechci. Chci se zmínit pouze o jedné věci, o které hovořil. To je věc veřejné podpory, která byla poskytnuta bankovnictví. To je věc, která je velmi vážná. To je věc, která souvisí se stabilitou našeho bankovního sektoru. To je věc, která souvisí s úsporami milionů obyvatel této země.
Pan předseda Tlustý zde pronesl celou řadu autoritativních výroků, ve kterých popisoval situaci, která zde byla v procesu privatizace a v procesu poskytování těchto veřejných podpor. Pan předseda poslaneckého klubu ODS je poslancem Parlamentu České republiky. Je předsedou poslanecké frakce nejsilnější opoziční strany. Jeho slovo má tedy patřičnou váhu nejenom na půdě této Poslanecké sněmovny, ale i mimo tuto Poslaneckou sněmovnu.
Chtěl bych Poslaneckou sněmovnu informovat o tom, že v tuto chvíli probíhá posuzování veřejných podpor, které byly poskytnuty českým bankám v procesu privatizace a stabilizace, a to na úrovni Úřadu pro hospodářskou soutěž a posléze na základě speciálně dohodnuté předvstupní procedury i na úrovni Evropské komise. Myslím si, že všichni ústavní činitelé této země mají povinnost hájit zájmy této republiky a všichni poslanci mají povinnost jednat v zájmu a v duchu poslaneckého slibu a jednat ve prospěch této republiky. V situaci, kdy tyto veřejné podpory, které zcela souvisejí se stabilitou našeho bankovního sektoru, jsou podrobovány posuzování a těmto procedurám, je myslím velmi důležité, abychom se na tomto místě jako lidé, kteří mají ústavní funkce, dopouštěli pouze výroků, které v žádném případě nepoškodí zájmy České republiky v zahraničí. Já se velmi obávám, že ta slova, která zde zazněla - která zde zazněla s velkým důrazem - mohou při určité interpretaci a při určitém použití poškodit zájem České republiky v zahraničí, poškodit zájem České republiky při posuzování této veřejné podpory, protože ta slova nebyla pravdivá a já se od nich musím zřetelně - právě proto, že tato rozprava může být posuzována i jinde - jako ministr financí distancovat. A musím se od nich distancovat skutečně velice rázně. (Potlesk poslanců ČSSD.)
To je jedna poznámka.
Nechci už zdržovat, ale pan předseda poslaneckého klubu ODS zde zmínil privatizaci, která tady probíhala v první polovině 90. let, jako příklad toho, jak se úspěšně privatizovalo, jako příklad toho, z čeho bychom se měli pravděpodobně v současné době poučit. My zde dnes vedeme v této Poslanecké sněmovně od rána diskusi o způsobu privatizace dvou uhelných společností, ve kterých má stát majoritní podíl. Já bych se tedy rád podíval v této souvislosti na historii privatizace jiných dvou uhelných společností, kde kdysi stát měl také majoritní podíl. A chtěl bych seznámit Poslaneckou sněmovnu s procesy, které stát o tento majoritní podíl připravily ještě dříve, než stát za prodej tohoto majoritního podílu získal jedinou korunu. Byly to procesy, které souvisely s privatizací, kterou nám zde předseda poslaneckého klubu ODS dával jako zářný příklad toho, jak se má privatizovat.
Příklad první. Společnost OKD. Dne 11. října 1993 bylo vydáno rozhodnutí na základě privatizačního projektu, které určilo, jaké části akciového podílu budou u této společnosti - je to tedy největší společnost, která se zabývala v té době a zabývá se i nadále těžbou černého uhlí - privatizovány. Bylo rozhodnuto, že 40 % majetkového podílu státu půjde do kuponové privatizace. Bylo rozhodnuto o tom, že 3 % půjdou jakémusi restitučnímu investičnímu fondu. Všichni víme, jak dopadla kuponová privatizace, že tyto prostředky byly skoupeny fondy, v rámci fondů pak s těmito prostředky bylo nakládáno, velmi levně skončily v rukou společností, které s nimi nadále spekulovaly. Všichni víme, jak dopadl restituční investiční fond, který se těchto akcií postupně vzdal, a také se dostaly mimo kontrolu státu. Myslím si, že to bylo velmi "chytré" rozhodnutí, dát 40 % takto strategické společnosti do kuponové privatizace.
Podívejme se ale na to, jak to vypadalo dále. Příslušné ministerstvo tehdy rozhodlo o tom, že Fondu národního majetku se ponechá podíl 51 % ve společnosti OKD. Stát si tedy, i když poskytl zbylé akcie do kuponové privatizace, převedl je bezplatně na města a obce a dal je do restitučního privatizačního fondu, udržel v této společnosti majoritu. Ovšem 28. 5. 1996, tedy ještě v době, kdy zde ODS byla nejsilnější vládní stranou, kdy měla klíčové funkce ve vládě, bylo rozhodnuto o tom, že se sníží základní kapitál OKD, a v rámci snížení tohoto základního kapitálu OKD se snížil podíl Fondu národního majetku ve společnosti pod 50 %. Aniž tedy byla zaplacena jediná koruna, stát se vzdal tímto svým rozhodnutím majority ve společnosti OKD. Já zde vidím kolegy ze severní Moravy, a oni by mě možná doplnili v líčení toho, co pak následovalo. Pak samozřejmě následovaly divoké odkupy, následovaly odkupy od měst a obcí, které prodávaly akcie, které předtím získaly zadarmo, a investoři, kteří byli vybráni volnou rukou trhu, si zkolektovali - za podmínek, o kterých stát nerozhodoval - majoritu ve společnosti OKD. Státu zůstal v rukou minoritní podíl, aniž stát získal jedinou korunu za ztrátu majority v takto strategické černouhelné společnosti. To je popis jedné konkrétní privatizační kauzy.
Já se omlouvám, že nebudu mluvit o jiných. Chtěl jsem mluvit o té, která bezprostředně souvisí s dnes vedenou diskusí. Bohužel podobný osud měla i Mostecká uhelná společnost, hnědouhelná společnost, kde opět "chytrým" rozhodnutím z roku 1993 bylo 42 % akcií této společnosti poskytnuto do kuponové privatizace, a dokonce 18 % bylo bezúplatně převedeno na města a obce. Stát si zde tedy úmyslně ponechal pouze 34procentní balík, to znamená, že v této společnosti v zásadě stát přišel o majoritu, aniž by za to inkasoval jedinou korunu. Minoritní podíl, který státu v této společnosti zůstal, byl poté zrealizován v roce 1999 za částku 650 milionů Kč.
Tolik pouze dvě kauzy, které souvisely s privatizací z první poloviny 90. let, která zde byla předložena jako něco, z čeho bychom si měli vzít příklad, jako něco, čím bychom se měli inspirovat. Chtěl bych "poděkovat" za tento návrh a chtěl bych říci, takovýmito postupy se inspirovat v zájmu České republiky a v zájmu daňových poplatníků nebudeme. Děkuji. (Koaliční poslanci tleskají.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Tím skončila závěrečná slova. (Poslanec Říman vyjadřuje gesty nesouhlas. K poslanci Tlustému:) Ještě chvilku, pane předsedo. (K poslanci Římanovi:) Rozprava je uzavřena, dostanete slovo, pane kolego, jenom jako zpravodaj. Já jsem dal závěrečná slova, ta závěrečná slova byla pro pana ministra Urbana, pro pana předsedu Tlustého jako jednoho ze svolavatelů schůze, tím jsem považoval tu věc za ukončenou. Reagoval pan ministr jako člověk s přednostním právem, nikoli na znovuotevření diskuse. Myslím si, že se opírám správě o paragraf 58 a následující jednacího řádu.
Pan předseda klubu ODS Vlastimil Tlustý.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, pouze faktická poznámka. Já jsem přesvědčen, že jsem postupoval přesně v souladu se svým poslaneckým slibem. Jsem přesvědčen, že všechno, co jsem tu uvedl, jsou všeobecně známé pravdy, z velké části citované z řady našich médií a z jiných vystoupení v této sněmovně. Jinými slovy, jsou to korektní informace.
Za poslední - já na rozdíl od vlády nepovažuji za špatné o věcech mluvit. Já za špatné považuji takové věci dělat.
Děkuji za pozornost. (Poslanci ODS tleskají.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan zpravodaj s návrhy na usnesení.
***